Proč může zkrachovat podílový fond!

Prostě proto, že fond se příliš neliší od obchodníka s cennými papíry, kterých zkrachovalo v posledních dvou letech hned pět. Jak fond, tak obchodník mají povinnost spravovat majetek klienta na oddělených účtech od majetku svého, takže krach správce majetku by nikdy neměl postihnout majetek zákazníka. Tolik teorie, zákon. Totéž platí u investičních fondů.

Argumenty v článku „Proč nemůže zkrachovat podílový fond“ vycházejí z informací vyspělých kapitálových trhů, ale poněkud přehlíží poslední vývoj „vědy a techniky tunelování“ v České republice, která je v tomto ohledu v Evropě na samé špici. Zejména se přehlíží důvody a metody defraudací u českých obchodníků s cennými papíry (OCP), což jsou choroby přenositelné a není důvodu, proč by měly být podílové fondy proti nim automaticky imunní. Zákaznický majetek svěřený fondům a OCP má dva společné rysy: a) dle zákona má být spravován odděleně, a b) zda je tak učiněno, sleduje Komise pro cenné papíry, ale zákazník to nemůže nikdy ověřit s dostatečnou rychlostí, jak se v článku mylně naznačuje.

Vytunelování investičního fondu se v uvedeném textu považuje za nepravděpodobné. Upozorňuji však, že u nás se podařilo vytunelovat nejen investiční fondy, ale i několik penzijních fondů, které jsou z definice svého poslání nejbezpečnější správci dlouhodobých úspor a dozor nad nimi nejpřísnější. Smysl garančních fondů u institucí s povinným oddělením podnikového a zákaznického majetku je jediný – odškodnit zákazníky poškozené defraudací.

Články o krachu obchodníků a Garančním fondu obchodníků s cennými papíry

Stát půjčí garančnímu fondu makléřů

Klienti KTP poslali Špidlovi dopis

Garanční fond nemůže vyplatit ani kmety

Garanční fond makléřů vyplatí tisícikoruny

Existence garančního fondu prý nedává smysl, protože u českých kampeliček taky nebyl k ničemu. To je zavádějící argument: Problematický byl celý koncept kampeliček a chabý dozor v prvním období, garanční fond však naopak má z hlediska bývalých klientů záložen  velmi významnou roli, kterou po počátečním rozběhu nyní plní. Odhaduji, že tento garanční fond (ZFDZ) má nyní vyšší obrat než zbytek fungujících záložen. Že za svoje chyby v tomto odvětví stát platí příliš draho, to je jiná historie, to není chyba garančního fondu.

Scénáře krachů pěti českých obchodníků s cennými papíry, ke kterým došlo od roku 2001 a jejich klienty tedy musí garanční fond odškodňovat, mají některé společné rysy: Zpravidla management neměl od samého počátku v úmyslu zpronevěřit majetek klientů, ale investoval riskantnějším způsobem, než by se slušelo. Teprve když došlo k větší ztrátě či jinému otřesu,  zpravidla vlivem poklesu na kapitálovém trhu, ztratil management soudnost a ztráty vlastní a nejvýznamnějších zákazníků vyrovnával z majetku jiných zákazníků, nebo-li porušil zákonný zákaz míchat majetek svůj a zákazníkův. Defraudace tedy byla následkem ztrát na trhu. V jiných případech ovšem defraudace předcházela tušenému zákazu činnosti. V obou případech nejsou proti takovému scénáři podílové fondy bezpečnější než obchodníci s cennými papíry, jedná se o obdobný produkt, asset management.

Článek Proč nemůže zkrachovat podílový fond naleznete ZDE

O přenositelnosti uvedených chorob by šlo napsat román: Stejná jména, která tunelovala banky, jsme našli ve zkrachovalých fondech, kampeličkách a v managementu bývalých obchodníků s cennými papíry. Ale i jejich oběti hrály štafetu – sotva ovečkám kožíšek narostl, už ty samé v temném průchodu ostříhal další chytrák, někdy i několikrát. Přesto, že se dozor nad finančními institucemi stále zdokonaluje, je tvrzení uvedeného článku o tom, že podílové fondy nemohou potřebovat garanční fond, velmi troufalé.

Z toho vyplývá otázka, proč nejsou zákazníci podílových  a investičních fondů u nás chráněni formou garančního fondu, jako jsou například v Dánsku a Estonsku chráněni zákazníci penzijních fondů,  když pro obchodníky s cennými papíry je takový garanční fond povinný.

Více článků a podrobné informace o
podílových
fondech
naleznete v naší specializované sekci ZDE

Odpověď není, že to nedává smysl, ale že A) takový garanční fond není v EU povinný, B) zákazníci to z neznalosti nežádají, C) princip garančního fondu spočívá na solidaritě, kdy úspěšní účastníci trhu sbírají peníze pro zákazníky svých méně úspěšných konkurentů. Proto všechny tři u nás fungující garanční fondy vznikly na základě závazných směrnic Evropské unie.

Nicméně, v tak extrémním trhu jako je český, kde důvěra zákazníků ve vše, co se jmenuje fond, klesla na tak nízkou úroveň, stojí za to uvažovat i o méně běžných řešeních, jak důvěru klientů zvýšit. Garanční fond pro fondy by tedy nebyl nelogický, ale naopak.

Jiří Korb
autor je generálním ředitelem
Garančního fondu obchodníků s cennými papíry