I když se to zdá na první pohled jako nesmysl, dnes už skutečně není problém koupit si pozemek třeba na Měsíci, Marsu nebo Venuši. Největší prodejce vesmírných nemovitostí, společnost Lunar Embassy, prodává pozemky na Měsíci už 25 let a počet investorů se pohybuje v milionech.
Už v roce 1980 si jistý Denis Hope na základě „díry“ ve Smlouvě o zásadách činnosti států při průzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných těles z roku 1967 (Kosmická smlouva) nárokoval vlastnické právo na celý měsíční povrch. Jelikož je v USA všechno možné, jeho nároku bylo vyhověno a od roku 1981 jeho společnost Lunar Embassy, v současnosti největší prodejce vesmírných nemovitostí, prodala pozemky na Měsíci, Venuši, Marsu nebo Jupiterově měsíci Io několika milionům lidí po celém světě. Největším tahákem a reklamou pro společnost jsou velké počty celebrit po celém světě, které si již pozemek na Měsíci stihly pořídit.
Obchod s vesmírnými realitami se dokonce vesele rozvíjí také u nás, pozemek na Měsíci, Marsu, nebo Venuši už vlastní několik stovek Čechů. Pobočka Lunární Ambasády sídlí v Praze. Na internetových stránkách se dozvíte, jak nemovitosti nakoupit, kolik stojí, kde se volné pozemky na Měsíci nacházejí, případně si můžete prostudovat Lunární Ústavu a měsíční zákony ještě před tím, než se stanete obyvatelem vámi vybraného pozemku. Nechybí ani upozornění o podvodnících, kteří by vám chtěli prodat pozemek ve vesmíru bez platného certifikátu.
Cena pozemků je relativně nízká, za jeden akr (kolem 4 000 metrů čtverečních) zaplatíte bezmála 800 Kč. Pokud ale chcete něco extra, jako je „Beverly Hills – Moon, elitní čtvrť vhodná pro vybudování komerčních prostorů a obytných velkoprojektů“, zaplatíte za dva akry už 25 000 Kč.
Jako pravý majitel pozemku ve vesmíru určitě oceníte i vesmírný pas za pouhých 700 Kč. Je také velmi důležité „ochránit svá práva na pozemek již dnes“, a proto nesmíte zapomenout na registraci svého pozemku v archivu majitelů, který bude vystřelen přímo na Měsíc ve formě optického média (400 Kč). Ti majetnější, kteří vlastní více než sedm parcel, určitě využijí výhodné nabídky, kdy platí jen za registraci prvních sedmi pozemků a ostatní registrace mají zdarma.
Pohnutky lidí, kteří si koupí nemovitost na Měsíci případně jinde v naší sluneční soustavě, mohou být různé. Chtějí se pochlubit před známými, že vlastní něco speciálního, co je dostupné jen pro vyvolené, chtějí podarovat originální dárek. Mnozí možná mají pocit, že věda je tak daleko, že se na Měsíc, nebo na jinou blízkou planetu budou moci v nejbližších letech podívat, případně že se tam podívají jejich dědicové.
DAŇOVÉ FORMULÁŘE ONLINE: STAHUJTE ZDENení také vyloučeno, že pro někoho může být koupě pozemku na jiných planetách zajímavou investiční příležitostí. Jelikož je zájem dosti velký a „nejlukrativnější“ pozemky už jsou rozebrány, v budoucnu může cena pozemků na Měsíci klidně růst. A když už někdo počítá s tím, že se na Měsíc v životě nedostane, existuje také možnost vybrat si Měsíc jako místo svého posledního odpočinku. Společnost Celestis nabízí odvoz uren s popelem na povrch Měsíce za „symbolickou“ sumu 12 500 USD.
Skutečně se dá Měsíc vlastnit?
I když to zní všechno hezky a mnoho lidí si určitě nejednou řeklo, že by to bylo moc zajímavé vlastnit pozemek někde ve vesmíru, o serióznosti prodávajících se dá velmi silně pochybovat. Problém je totiž v samotném způsobu nabytí pozemku Denisem Hopem a ostatními „majiteli“ vesmírných nemovitostí. Pan Hope se odvolává zejména na dva zákony. Prvním je zákon známý pod názvem Homestead Act z roku 1862. Ten umožňoval přivlastnění si půdy za určitých podmínek, v současnosti je však již neplatný a platil pouze na území Ameriky.
Druhým zákonem je zmiňovaná Kosmická smlouva, která vysloveně zakazuje možnost státu přivlastnit si jakékoli nebeské těleso. Podle Hopa ale nikde není stanoveno, že by si například Měsíc nemohl přivlastnit jednotlivec, a proto na něj má právo a pozemky na něm může prodávat. V tomto případě však pravidlo „co není zakázáno, je dovoleno“ nemusí úplně fungovat.
Problémem je také to, že Lunar Embassy není jedinou společností, která pozemky na Měsíci prodává. Společnost Space Pioneer má například zaregistrované všechny planety v naší sluneční soustavě. Gregory W. Nemitz, zakladatel a prezident společnosti Orbital Development, je mnohem skromnější a „vlastní“ pouze planetku Eros. Když tam ale 12. února 2001 přistála sonda NEAR (Near Earth Asteroid Rendezvous), žádal od NASA poplatek za parkování. Zkrátka a dobře, je velmi pravděpodobné, že na jednu parcelu si v budoucnu může dělat nároky více majitelů. Ohánění se „pravostí“ certifikátu pak asi bude vypadat dosti komicky. Na nesmyslnost vlastnění a prodeje vesmírných objektů chtěl poukázat také jistý Virgiliu Pop z Glasgowa, který se rozhodl zaregistrovat si vlastnictví Slunce. Podle vlastních slov tak teď může jako vlastník slunce všem lidem na zemi účtovat poplatky za sluneční energii. Naštěstí to pan Pop nemyslí vážně.
Otázkou zřejmě bude také praktické využití vesmírné nemovitosti. Je totiž málo pravděpodobné, že si majitelé svůj kousek vesmíru reálně užijí. Cestování vesmírem je v současnosti pořád ještě hudbou velmi vzdálené budoucnosti, nehledě na to, že dále než na Měsíc se dnes bez problémů nedostanou ani nepilotované družice, natožpak člověk (zastánci spikleneckých teorií zpochybňující přistání Američanů na Měsíci mi určitě dají za pravdu). Největší nepříjemnosti však mohou nastat, když se lidstvo skutečně na Měsíc dostane a začne jej osídlovat. Majitelé pozemků si prakticky nebudou moci nárokovat žádné nájemné a nebudou moci podávat žádné žaloby na neplatiče (více se dočtete ZDE).
Zbývá jen věřit, že zmiňované „celebrity“ investovaly do nákupu měsíčních pozemků jen z pouhé recese a pro pobavení. Vzhledem k relativně nízké ceně by se tomu dalo i věřit. V opačném případě bychom si museli poněkud upravit mínění o jejich intelektu. V každém případě je vzkvétající byznys prodeje pozemku na mimozemských objektech dobrým příkladem toho, že na lidské hamižnosti, honbě za originalitou a zejména omezenosti a hlouposti se dá vydělat hodně peněz.
