Pojďme se nyní blíže podívat, jaká je pravděpodobnost, že si drobní akcionáři ponesou náklady na očištění banky sami. Na první pohled se to jeví jako téměř neskutečná varianta, zvláště kdybychom si všechno přehráli z pozice státu. Současná situace v bance je asi následující: z cca. 30 mld. Kč špatných úvěrů má banka vytvořeny opravné položky na zhruba 18 mld. Kč. Předpokládejme, že během due diligence dojde k tomu, že následkem přísnější reklasifikace úvěrů se dostaneme na zhruba 40 mld. Kč, z nichž sotva polovina je kryta opravnými položkami. Stát si řekne, že lepší je vydat záruky na těch nepokrytých dvacet miliard a inkasovat za prodej banky okamžitě 25-30 mld. Kč (odhad ceny za 60% podíl očištěné banky), které může ihned použít na fiskální účely a k tomu se začít holedbat, jak „výhodně“ tuto banku prodal.
Jenže je tady již zmiňovaný proces due diligence. Nikdo neví, jaké kostlivce se při něm podaří z účetních knih vytáhnout. Vedení banky sice prohlašuje, že případy typu B.C.L. se už nebudou opakovat, ale podobných ujištění se nám už dostávalo několikrát a jak dopadla, všichni víme. Navíc, i kdyby se nakrásně nepřišlo na žádný dramatický případ, mohou mít zájemci o koupi KB dosti tvrdé požadavky týkající se reklasifikace stávajících úvěrů, neboť dosavadní rozčlenění je podle vyjádření několika expertů příliš „měkké“ a plně nevystihuje současný stav v bance. A tak se může stát, že se plánované garance snadno přehoupnou přes kritickou mez (a prodej bude zcela zřetelně ztrátový). V tuto chvíli se začne lámat chleba a ke slovu přijdou potenciální kupci banky.
Budou mít dvě možnosti: buď tvrdošíjně trvat na tom, že banku bez přislíbení státních garancí nelze koupit a státu nebude zbývat nic jiného, než s velkým skřípěním zubů tyto garance poskytnout, anebo přijít s návrhem na symbolický odkup za „jednu korunu“ s tím, že po státu toho moc požadovat nebudou. Zdravý rozum říká, že tento postup postrádá logiku (neboť kdo by si kupoval banku, která je jako Pandořina skříňka, bez toho, aniž by si nepokoušel předtím sehnat účinný lék), ale to zapomínáme na cíle a strategie potenciálních kupců, jež budou bezpochyby ještě hrát významnou úlohu.
Ze současných zájemců se zdají býti nejvážnějšími dva: UniCredito Italiano a německá HypoVereinsbank spolu s Bank Austria-Creditanstalt (francouzské zájemce nelze podceňovat, ale jejich motivace zřejmě nebude až tak silná). Podíváme-li se podrobněji na tyto kandidáty, nelze si nepovšimnout, že především pro UniCredito je Komerční banka téměř životně důležitá. Od Polska přes Slovensko, Slovinsko a Chorvatsko je tento italský gigant vlastníkem klíčových bank a do jeho strategie by se nesmírně hodilo získat podíl i v KB a vytvořit tak silné středoevropské impérium.
Když se kácí les, lítají třísky a z tohoto pohledu se tak reálně působí i nepodložená informace o tom, že italská UniCredito by se spokojila s koupí (či darováním) banky i bez státem poskytnutých garancí. To by ovšem znamenalo, že náklady na její očištění by museli nést i ostatní akcionáři!! A právě tato možnost bude v nejbližší době hybnou silou při obchodování s akciemi KB. Vysoká volatilita akcií je tedy v nejbližších dnech téměř jistá. Trh se bude chytat každého stébla, každé spekulace ať na tu či onu stranu. Už nyní je ale jisté to, že všechny zraky se budou bez rozdílu upírat na to, jak v této věci rozhodne vláda. Její rozhodování však nebude jednoduché – tlaky na zastavení jakékoliv další pomoci bankám jsou silné, a brát si příklad z minulosti, kdy se poskytly garance novým vlastníkům ČSOB a České spořitelny je zavádějící (několik desítek miliard totiž už stát do Komerční banky dávno nalil).
Myslíte si, že stát nakonec Komerční bance opět pomůže? Anebo ponesou náklady na její očištění i současní minoritní akcionáři? Koupit či prodat?
 |
