Začalo to u bankomatů. Postupně se ale služba DCC (Dynamic Currency Conversion) dostává i do obchodů a e-shopů. Když si tedy chcete nakoupit v zahraničním obchodě, můžete se setkat se zajímavou nabídkou: chcete platit v měně vašeho účtu, nebo raději v měně obchodníka?
„Nedávno jsem nakupovala na prověřeném německém e-shopu, u kterého jsem si zboží objednávala již mnohokrát. Když jsem platila, respektive zadala údaje své platební karty, vyskočila na mě zpráva, zda chci částku zaplatit ve své měně, tedy v korunách nebo v měně e-shopu, tedy v eurech,“ vypráví Pavla, která se s takovou nabídkou setkala poprvé a zaskočila ji.
Nepřehlédněte |
U nabídky platby v korunách měla Pavla již přesně vypočtenou částku, která se jí strhne, a informaci, že jde o sumu navýšenou o 4% poplatek. U druhé možnosti, tedy platby v měně obchodníka, v eurech, vypočtená částka nebyla. Jen věta, že v tomto případě není jasné, kolik bude zákazníkovi po převodu strženo peněz, protože tato úhrada se řídí podmínkami banky zákazníka.
Pavla nakonec zvolila druhou možnost, tu u které nevěděla, kolik přesně zaplatí. A udělala dobře. Po dvou dnech, kdy se jí transakce objevila na výpisu z účtu, zjistila, že za nákup v hodnotě 178 eur zaplatila 4 644 korun. Kdyby zvolila první variantu, tedy službu DCC, platila by 4 870 korun.
Někteří finanční odborníci přirovnávají službu DCC k internetové směnárně.„DCC je nutné chápat jako službu. Běžně platí, že její pravidla stanovuje provozovatel platebního terminálu, bankomatu či banka obchodníka. A obvykle je méně výhodná pro zákazníka,“ říká Jan Vetyška, výkonný ředitel Asociace pro elektronickou komerci.
Výhodou je podle něj to, že klient vidí ihned, jakou částku zaplatí ve vlastní měně. „Služba DCC je tedy obdobou směnárny, která má také svá pravidla pro směnu cizí měny. Stanovení pravidel a poplatků je tedy na provozovatelích této služby,“ doplňuje Jan Vetyška.
Garantovaný kurz, vyšší cena
Podle tiskového mluvčí mBank Pavla Vlčka je DCC trik, který dokáže lidem stáhnout dost peněz. „Je to garantovaný kurz, nicméně těžko klient bez garance dostane tak nevýhodný kurz,“ připomíná Pavel Vlček.
Při standardní platbě, tedy bez DCC, je při autorizaci částka odeslána v místní měně, v případě čtenářky Pavly tedy v eurech, do její české banky. Částka je přepočítána „středním“ kurzem a tato částka je blokována. Skutečnou výši se klient dozví až při zaúčtování, typicky za 1 až 3 dny. To je tedy ten případ, kdy obchodník „neví“, kolik bude klientovi z jeho účtu strženo v jeho měně.
„Oproti tomu banka, společnost, poskytující službu DCC, klientovi nabídne směnný kurz přímo, koruny na kartě od něj vlastně „koupí“. Euro smění za koruny, započítá poplatky a k autorizaci odešle částku již v měně banky klienta, tedy v korunách,“ vysvětluje Markéta Dvořáčková z Equa bank.
Ještě více peněz zaplatíte za službu v případě, kdy je vaše karta vedená v jiné měně, než měna nabídnuté konverze. Dochází tak vlastně ke třem konverzím: z měny daného státu na měnu nabídnutou a z měny zaúčtované na měnu, v jaké je vedený účet, tedy platební karta klienta.
V naprosté většině případů se tedy DCC prodraží. Sice přesně nakupující ví, kolik ho platba či výběr bude stát v korunách, ale kurz jeho banky bývá lepší. Jen s tou nevýhodou, že přesnou částku se dozví až s několikadenním zpožděním.
