Co si myslíte o projektu Banka roku?
- Sleduji ho od začátku a záviděl jsem Petru Stuchlíkovi, že to dokázal dát dohromady. Obecně si myslím, že je to dobrý projekt, lidé díky tomu přemýšlejí, co se na trhu změnilo, kam se posouvá.
Přijdete se podívat na vyhlášení?
- Kdybych nebyl v zahraničí, tak bych přišel rád.
Není to trochu v konfliktu se současnou situací, kdy je ministerstvo financí mírně řečeno v rozporu s bankami?
-
Ono to není ministerstvo financí versus banky, kde jedna strana musí porazit druhou. Je to legitimní debata o tom, co se má změnit. Znám spoustu rozumných bankéřů, se kterými se dá mluvit. Ještě nikdy se mi nestalo, že by některý přešel na druhou stranu chodníku, když mě vidí. Máme stejné zájmy.
V poslední době to ale vypadá, že se roztržka s bankami posunula do sféry emocí. Vy tvrdíte, že od bankovní asociace nepřichází odezva, oni zase, že je tlačíte ke zdi memorandem...
-
Emoce v tom z naší strany určitě nejsou. Je to spor, ve kterém jedni říkají: pojďme si sednout ke stolu a dohodnout se na společném řešení a rozumných změnách a jiní říkají: jen přes naši mrtvolu. Byli bychom rádi, kdyby to šlo cestou samoregulace bank.
Banky ale tvrdí, že samoregulační proces už zahájily samy od sebe...
-
Některé toho udělaly hodně. Od České bankovní asociace slyším spoustu krásných slov, ale konkrétní odpovědi nedostaneme.
Je jasné, že banky nechtějí přistoupit na sjednocení názvů produktů a služeb, což je jedna z věcí, na kterých vám záleží. Argumentují tím, že kdyby se všechny produkty jmenovaly stejně, nemusela by tu existovat konkurence. Co si o tom myslíte?
-
To jsou oblíbené argumenty tiskových mluvčí bez jakékoli relevance. Myslím, že samotní bankéři tu logiku pochopili. Šlo o to stanovit rozsah těch produktů. Chtěli jsme se bavit o transakcích, které používá třeba osmdesát procent klientů. Když jsme toto projednávali u kulatého stolu, sedělo tam třicet bankéřů a žádný neprotestoval.
Stále trváte na tom, že český bankovní trh připomíná unavené gentlemany sedící v parném letním dni na lavičce?
-
Ano. Subjektů je tu sice dostatek, na trh může vstoupit prakticky kdokoli, ale v jednotlivých produktech konkurence chybí.
Co vám ještě vadí?
-
Nejvíc mi vadí, že nabídky bank nelze jednoduše srovnat. Často ty podmínky nejsou dostatečně transparentní. Konečnou cenu nějakého produktu si musíte na výpisu dopočítat z několika subpoložek. Když si berete hypotéku, musíte si u většiny bank otevřít běžný účet, což často nutí klienta změnit banku, aniž chce. Přechod do jiné instituce je drahý a trvá dlouho.
I jinde se platí za odchod z banky, nemyslíte?
-
Například v Itálii poplatky zrušili tuším soudním příkazem. Obecně ale banka, která zpoplatňuje odchod klienta, vytváří dojem, že se o klienty bojí, a proto jim staví hráz.
To, že některé banky zpoplatňují zrušení účtu, může být dáno podle některých odborníků úzkou škálou bankovních produktů, které čeští klienti využívají. Nezbývá jim než utržit na základních produktech.
-
Já vám odpovím otázkou. Myslíte, že je to proto, že Češi sofistikovanější produkty nechtějí, nebo proto, že není v zájmu bank jim je nabízet? Pro banky je jednodušší a výhodnější nechat ležet peníze klientů na běžných účtech než jim nabídnout produkt na vyšší úrovni, protože tam jsou vyšší marže.
Jaké další kroky plánujete?
-
Teď odejde další dopis ministra panu Kavánkovi, ve kterém se budeme snažit dohodnout na memorandu. Pokud nebude odezva, vláda bude muset přikročit k legislativním krokům, i když zdůrazňuji, že to je extrémní řešení
