Zdá se vám tak vysoké zhodnocení v případě penzijního připojištění jako nesmyslné s ohledem na strukturu portfolia penzijních fondů. Nepochybně máte pravdu, neboť kupříkladu v roce 2000 dosahovaly penzijní fondy výnosnosti jeden nebo dva procentní body nad úrovní inflace. Ani v letošním roce se s ohledem na situaci na finančním trhu pojištěnci vyššího zhodnocení zřejmě nedočkají. Zatím žádný pádný důvod pro uzavření penzijního připojištění. Cesta k zmiňovanému dvacetiprocentnímu zhodnocení však vede jiným směrem.
Vysoké výnosnosti lze dosáhnout prostřednictvím daňové úspory
Maximálně si může klient díky penzijnímu připojištění snížit daňový základ o 12 tisíc korun za zdaňovací období. To však pouze v případě, že ve zdaňovacím období uloží na smlouvu o penzijním připojištění minimálně 18 tisíc korun. Pokud uloží naopak méně než šest tisíc korun nárok na daňový odpočet poplatník nemá. Z hlediska daňové optimalizace nemá pro poplatníka žádný smysl ukládat více než 18 tisíc korun, neboť při vyšších ročních úložkách se mu možnost snížení daňového základu nijak nezmění. Nejlépe tento vztah vystihuje následující tabulka.
| Součet úložek ve zdaňovacím období | 6 000 Kč | 10 000 Kč | 18 000 Kč | 40 000 Kč |
| Možnost snížení daňového základu | 0 Kč | 4 000 Kč | 12 000 Kč | 12 000 Kč |
Z tabulky jednoznačně vyplývá způsob, jak stát se snaží motivovat občany k tomuto produktu. Spoří-li pojištěnec měsíčně 500 korun (ročně tedy šest tisíc), pak maximalizuje státní podporu ve formě státních příspěvků. Jde o absolutní maximalizaci. Relativně je státní příspěvek u penzijního připojištění nejvyšší v případě stokorunové měsíční úložky. Zpět k daňovému aspektu penzijního připojištění. V případě, že klient tedy ukládá ročně více než šest tisíc, státní podpora tohoto produktu se přesouvá do oblasti fiskální (viz tabulka) a klient si může částkou převyšující zmiňovaných šest tisíc snížit daňový základ. Stropem této podpory je osmnáctitisícová úložka, v jejímž případě lze snížit daňový základ o dvanáct tisíc korun. Z toho vyplývá, že ukládat na penzijní připojištění více než osmnáct tisíc je víc než nerozumné.
I penzijní připojištění má svoje „kolečko“
Přestože je penzijní připojištění bráno jako produkt dlouhodobého charakteru, tak i v jeho případě lze na něm vydělat formou řekněme krátkodobé spekulace, která do určité míry připomíná podobné kroky u stavebního spoření. O tom se na Fincentru dočtete zde, v článku „ Znáte tenhle způsob ždímání státní podpory“. Jak to tedy v případě penzijního připojištění funguje?
Smlouvu o penzijním připojištění lze totiž vypovědět již po roce jejího trvání. Pojištěnec v takovém případě je vypořádán formou odbytného. V jeho případě mu fond nevyplatí připsané státní příspěvky, které mu po dobu trvání smlouvy připsal, avšak druhá možnost státní podpory v podobě možnosti snížení daňového základu mu již zůstává. V tom tedy spočívá kouzlo tohoto řekněme každoročního obracení smluv. Samozřejmě i pojištěnec, který neukončuje smlouvu každý rok může využít daňových úlev, avšak tomu se na jeho účtu akumulují prostředky zhodnocované nepříliš vysokým investičním portfoliem penzijních fondů bez možnosti se k nim dostat.
Daň z příjmu fyzických osob má v České republice progresivní charakter a výše čisté úspory klienta se samozřejmě liší podle toho, v jakém daňovém pásmu se pojištěnec-poplatník nachází. Rozpětí sazby daně z příjmů se pro fyzické osoby pohybuje mezi 15 a 32 procenty. Následující tabulka dokumentuje čistou daňovou úsporu klienta v nejnižším a nejvyšším daňovém pásmu.
| Méně bonitní klient | Bonitní klient | |
| Součet úložek ve zdaňovacím období | 18 000 Kč | 18 000 Kč |
| Možnost snížení daňového základu | 12 000 Kč | 12 000 Kč |
| Daňové pásmo | 15 % | 32 % |
| Čistá daňová úspora | 1 800 Kč | 3 840 Kč |
Z hodnot v tabulce vyplývá, že klient pohybující se v nejvyšším daňovém pásmu díky penzijnímu připojištění dosáhne čisté úspory téměř čtyři tisíce korun. Naopak klient v nejnižším daňovém pásmu si přilepší dvěma tisícovkami. Popravdě řečeno osmnáct tisíc ročně si do penzijního připojištění mohou dovolit dávat spíše majetnější lidé a ti, kteří se pohybují v nejnižším daňovém pásmu se spokojí většinou s nižšími úložkami. Zmiňované čtyři tisíce na daních je docela slušný výdělek zejména pokud si uvědomíme, že poplatník k tomu potřeboval osmnáct tisíc korun. To jsme potom na výnosnosti přesahující dvacet procent p.a. a to ještě nezohledňuji časovou hodnotu peněz. Tím mám v této souvislosti na mysli to, že poplatník nenasype 18 tisíc hned po uzavření smlouvy a nechává je tam rok ležet, nýbrž ukládá pravidelně po 1 500 Kč.
Myslíte si, že má smysl točit smlouvy penzijního připojištění každý rok? Má smysl to dělat kvůli několika tisícovkám? Připadá vám tento způsob amorální? Těšíme se na vaše názory.
 |
