Lucembursko a Rakousko stojí proti ostatním 25 zemím a vetují už několik bankovních směrnic, jako tu o automatické výměně bankovních informací.
Ve financích a daňových záležitostech procházejí nové zákony jedině se souhlasem všech. "My ty počty vidíme jinak. Je to 1,5 země k 25,5 země,“ vysvětluje jeden bruselský diplomat s podmínkou anonymity. "Pokud to vzdá Lucembursko, Rakousko ustoupí bez potíží,“ míní.
To však zná málo Rakušany. "Je to silná tradice. Můžete se zeptat kohokoliv na ulici a potvrdí vám, že bankovní tajemství se nesmí odhalit,“ říká rakouská ekonomická novinářka Sabine Bergerová. Politici by ústupkem jednoduše naštvali voliče.
Naši klienti jsou poctiví
Ale Lucembursko se nechystá k ústupu. Jeho ministr financí Luc Freiden tento týden v Bruselu čelil koalici protivníků a při obraně sáhl k těžkému kalibru - oháněl se přímo smyslem Unie.
"Překvapuje mě, že si ještě někdo může myslet, že ten, kdo ukládá peníze v zahraničí, je daňový útěkář? Vždyť to je volný trh, princip existence Unie," říká ministr Luc Freiden. Míní, že klienty láká pověst kvalitních bank a jejich bezpečí.
Lucembursko ani Rakousko přitom nemlčí až za hrob. Jednak zahraničním klientům výnosy zdaňují a čtvrtinu z nich posílají do rozpočtu jejich domovské země, jednak informace o zahraničních klientech dávají těm zemím, které s nimi podepsaly dvoustrannou smlouvu a které o to pokaždé musí požádat.
"Bilaterální smlouvy stačí, proč by měla být celoevropská? Přece platí pravidlo subsidiarity," zní další argument lucemburského ministra. Odvolává se na pravidlo, že se Evropa stará o to, co nejde uzavřít na nižší mezitstátní nebo třeba regionální úrovni.
Velké bankovní "ne"Lucembursko a Rakousko se vzpírají zbytku Unie a nechtějí prozrazovat údaje o bankovních účtech zahraničních občanů. Tím však podkopávají pozici Unie při jednání s daňovými ráji typu Švýcarsko a Monako. - malý ústupek si však EU tento týden vynutila. Obě země souhlasily se snazším vymáháním daňových nedoplatků přes hranice. |
Ostatní země si chtějí vyměňovat bankovní data automaticky, a hlavně k tomu dotlačit země mimo EU -Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Monako, Andorru a San Marino.
"Evropa nemůže tlačit na daňové ráje, když uvnitř má dva státy, co nechtějí dávat informace," míní bruselský diplomat. Několik zemí EU vloni kvůli krizi a nedostatku peněz v rozpočtu zostřilo stoletý boj s daňovými úniky. Německo využilo kradená data z lichtenštejnské banky LGT a zatklo vysoké manažery, o kterých zjistilo, že nedaněné peníze ukládali v evropských "rájích".
Podobně i Francie, ta má seznam tisícovek vkladatelů ve švýcarské odbočce HSBC. Francouzské ministerstvo financí nejprve zveřejnilo, že má seznam tří tisíc lidí k dispozici, a pak otevřelo na ministerstvu "zpovědnici", pro ty, kdo se chtějí přiznat. Nával v ní zatím není.
Fiskální amnestii vyhlásila i Itálie. Domů už lidé ze zahraničí přesunuli neuvěřitelných 95 miliard eur a do státní kasy dle dohody poslali pět procent z toho, kolem pěti miliard eur. Itálie amnestii prodloužila do dubna.
