Zachycování a ukládání uhlíku: ekologové jsou proti, politici vyčkávají

Pondělní zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu nadnesla důsledky, které globální oteplování může přinést. Jednou z technologií, jež může přispět k uhlíkové neutralitě, je zachytávání a následné ukládání oxidu uhličitého (CCS). Podle mezinárodní agentury pro energii může tato metoda hrát v ochraně klimatu klíčovou roli. Ne všichni s tím však souhlasí.

ilustrační snímek | foto: Alexandr Satinský, MF DNES

Pro řadu evropských politiků jde zatím o citlivé téma, jemuž se, zvlášť před volbami, spíše vyhýbají. Hlasy odporu k zachytávání a následnému ukládání oxidu uhličitého totiž znějí především ze strany ekologických skupin. Těm vadí, že by se pak mohl uhlík i nadále využívat.

„Znečišťovatelé chtějí, abychom byli závislí na jejich palivech. Metoda postavená na zachycování a skladování uhlíku to má jen celé zamaskovat. Každý cent, který je vynaložený na podporu toxické technologie minulosti, by měl být vynaložen na spravedlivý přechod k jasnější budoucnosti,“ uvedl pro portál DW Philip Wheeler z neziskové organizace Food & Water Europe.

„Současná německá vláda i řada politických stran tak se do debaty ohledně této technologie aktuálně nepouští. Na druhé straně nový německý zákon o ochraně klimatu do budoucna předpokládá využití CCS technologie v některých průmyslových odvětvích, jako je třeba cementářství,“ uvedl pro portál DW Oliver Geden, který je jedním z vedoucích představitelů německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti.

Hodit se může i v ocelářství

Podle Gedena se technologie zachycování a ukládání oxidu uhličitého může hodit také v jiných průmyslových odvětvích. V rozhovoru pro deník Deutsche Welle zmínil kromě cementářského průmyslu třeba i sektor ocelářský.

Ve světě počet takových zařízení roste. „V současné době je na celém světě celkem 66 komerčních zařízení CCS v různých fázích vývoje. Očekáváme, že v příštím roce se toto číslo ještě výrazně zvýší,“ řekl pro DW Jeff Erikson, generální ředitel Think tanku Global CCS Institute.

Aktuálně je plně funkčních necelých třicet z nich. Ty ročně zachytí 40 milionů tun oxidu uhličitého. Největší zařízení na světě zachycující CO₂ přímo ze vzduchu by mělo začít fungovat za tři roky, a to ve Spojených státech. V Evropě takové technologie podporuje hlavně Velká Británie, Nizozemsko a Norsko.

Zachytávání a ukládání oxidu uhličitého – CCS

Zachytávání a ukládání oxidu uhličitého je proces zachytání odpadního oxidu uhličitého, doprava do úložiště a uložení na místě, kde nebude vstupovat do atmosféry. 

CO₂ se obvykle zachycuje z velkých bodových zdrojů jako jsou cementárny nebo elektrárny na biomasu, a obvykle je skladován v podzemí.

Zdroj: Wikipedia

Některé studie naznačují, že technologie postavené na zachycování a ukládání oxidu uhličitého mohou být velmi efektivním řešením, s nímž se nemá příliš otálet. „Dekarbonizace bude pomalý a velmi obtížný proces,“ řekl akademik David Reiner z Univerzity v Cambridgi.

„Jde o skvělý nápad, jak izolovat uhlík při opětovném zalesňování a celkové obnově ekosystémů. Je ale pravděpodobné, že zhruba v polovině století budeme potřebovat jen bezemisní zdroje energie. Průměrná teplota planety postupně roste a příroda už tolik CO2 nepohlcuje,“ okomentoval technologii pro portál DW vědec Myles Allen z Univerzity v Oxfordu.

Mezivládní panel pro změny klimatu při OSN v pondělí uvedl, že za růstem teploty na Zemi stojí lidé a jejich činnost. Podle vědců se planeta určitě ohřeje o 1,5 stupně Celsia oproti předindustriální úrovni. Lidé tedy podle této zprávy mohou za výkyvy klimatu, vlny veder či za záplavy a lidská činnost tak vede k menší stabilitě celé planety.