Během studie provedené v roce 2012 vědci provedli stěry 85 nákupních vozíků a našli na nich stopy střevní mikroflory. „Přibližně 72 procent z nich bylo pozitivních na nějakou formu koliformních bakterií, tedy těch, které žijí ve střevním traktu živočichů včetně člověka. Informaci přinesl deník The Washington Post.
Bakterie mohly na vozících být z mnoha různých příčin, například od dětí se špinavými plenami, které jezdily ve vozíku, z kontaminace při manipulaci se syrovými masnými výrobky během nakupování anebo z ptačího trusu, když vozíky stojí na parkovišti před obchodem,“ uvedl Charles Gerba, mikrobiolog z Arizonské univerzity a hlavní autor studie.
Bakterie, stejně jako viry, mohou na některých površích zůstat životaschopné hodiny až týdny. Nákupní vozíky jsou z tohoto pohledu pozoruhodné především kvůli počtu rukou, které se jich dotýkají. A také částečně kvůli době, po kterou se ho zákazníci dotýkají.
Praha má osmé nejšpinavější veřejné záchodky v Evropě, ukázal průzkum |
Dobrou zprávou je, že podle odborníků nákupní vozíky nepředstavují velké zdravotní riziko. Ve většině případů není totiž dávka vystavení zárodkům natolik vysoká, aby způsobila onemocnění.
„Například u bakterie shigella (gastrointestinální bakterie způsobující bacilární úplavici, pozn. red.), stačí pouhých 10 organismů k vyvolání nemoci. U salmonely to může být až 100 000 organismů,“ říká John Swartzberg, profesor infekčních chorob na Fakultě veřejného zdraví Kalifornské univerzity v Berkeley. „Teprve míra dávky způsobuje jeho škodlivost,“ dodává.
William Schaffner, profesor infekčních nemocí a preventivní medicíny na Vanderbiltově univerzitě v Tennessee, říká, že se bakterií z nákupních vozíků nijak zvlášť neobává. „Je třeba však dodržovat základní hygienu rukou,“ dodává.
Odborníci proto doporučují několik jednoduchých kroků, které lidi před následky mikroorganismů ochrání. Je třeba mýt si před nákupem i po něm ruce anebo použít dezinfekční prostředek na ruce. K otření nákupního vozíku, zejména rukojeti a sedadla, je třeba použít dezinfekční ubrousky. „Během nakupování se nedotýkejte očí, nosu ani úst a po odchodu z obchodu použijte dezinfekční prostředek na ruce,“ dodává Schaffner.
Používáte během nákupů v supermarketech desinfekci na ruce?
S rozšířením samoobslužných pokladen samozřejmě vyvstává otázka, jak jsou na tom s bakteriemi jejich displeje. Odborníci odpovídají, že bakteriím ani virům se nelze vyhnout ani zde. Při nedávném testu dotykových obrazovek vědci zjistili na více než polovině z nich fekální bakterie včetně bakterie E. coli. Jedna z nich byla dokonce kontaminována zlatým stafylokokem meticilinem, který je rezistentní vůči běžným antibiotikům, uzavírá deník The Washington Post.
Skromné mistrovské dílo
Nákupní vozíky, které známe ze supermarketů dnes, ovšem nevypadaly vždy takhle. Jejich vynález se připisuje americkému podnikateli Sylvanu Nathanu Goldmanovi. V roce 1934 koupil americký maloobchodní řetězec Piggly Wiggly v Oklahoma City. V této době nakupovali Američané nové, těžší druhy výrobků, ale stále k jejich přenášení používali ruční košíky, píše portál Engage3.
Nárůst prodeje konzervovaného či chlazeného zboží inspiroval Goldmana k tomu, aby svým zákazníkům nákupy usnadnil. Vzal si k ruce svého příručího Freda Younga a oba strávili noc vymýšlením prototypu pojízdného košíku na potraviny. Ten se zrodil v roce 1936. V podstatě to byly dva nákupní košíky umístěné nad sebou a spojené skládacím trubkovým rámem na čtyřech kolečkách.
Goldmanův plán zpočátku neuspěl. Mnohé zákaznice vozík přirovnávaly k dětskému kočárku a odmítaly ho při nakupování tlačit. „Zařekla jsem se, že už kočárek před sebou tlačit nikdy nebudu,“ nechala se slyšet jedna ze zákaznic. Muži se zase pohoršovali nad tím, že s vozíky budou vypadat jako slaboši. Přesto Goldman vytrval.
Američtí retaileři bijí na poplach. Krámských loupeží přibývá, obchody se brání |
Najal půvabné hostesky, aby vozíky tlačily křížem krážem po jeho supermarketech a demonstrovaly zákaznicím jejich užitečnost. Tato strategie postupně zákazníky přesvědčila. Najednou byly jeho obchody plné spokojených nakupujících, kteří nemuseli těžký nákup přenášet rukama. Goldman poté začal prodávat své vozíky konkurenci a udělal si z nich prosperující byznys.
Bitva o patenty
V potravinářském průmyslu však se hrál svou roli další přelomový vynález: vozíky, které bylo možné skládat do sebe. V Missouri přišel s tímto vylepšením podnikatel jménem Orla Watson. Jeho návrh tak vylepšil původní Goldmanův vozík, navíc umožňoval úsporu místa v supermarketech a na parkovištích tím, že se několik vozíků skládalo dohromady, místo aby se rozebíraly.
Watson podal v roce 1946 žádost o patent na svůj vynález, ale Goldman ho napadl. Mezitím totiž nadále vyráběl své původní skládacích vozíky, navíc o tři dolary levněji než nové Watsonovy. Goldman tak využil svých výrobních zdrojů, aby svého konkurenta účinně vytlačil z trhu. Po dlouhém soudním sporu byl nakonec Watsonovi v roce 1949 jeho patent přiznán. Goldman mu musel od té doby platit licenční poplatky za každý vyrobený vozík.
Konstrukce nákupního vozíku na potraviny pak zůstávala stejná po celá desetiletí. Pouze drobné doplňky pomohly dotvořit vozík do dnešní podoby. Především od poloviny 50. let 20. století byly vozíky vybaveny dětskými sedačkami. Právě ony upevnily postavení nákupního vozíku jako nezbytnosti každého supermarketu, uzavírá Engage3.
