Na kole a s muzikou. Barcelona vyřešila cesty dětí do škol, jsou nadšené

  • 9
Přestože se nový barcelonský dopravní projekt jmenuje Bicibus, s autobusem nemá nic společného. S hromadnou dopravou však ano. Tento „autobus“ má totiž stovky kol, desítky řidičů, ale zato žádné cestující. Odjíždí každý den od pondělí do pátku přesně v 8:30 hodin od tržnice Sant Antoni v barcelonské čtvrti Eixample a může do něj „nasednout“ každý, kdo chce jet s ostatními do školy na kole nebo koloběžce.

Za chladného zářijového rána se na náměstí shromažďuje skupina asi šesti desítek rodičů a dětí ve věku od tří do jedenácti let. Všichni jsou na kolech, aby se společně ulicemi města vydali do školy. Jelikož je pátek, nálada je obzvlášť slavnostní. Z něčího přenosného reproduktoru hraje píseň Dance the Night od Duy Lipy a kolem panuje vzrušená atmosféra, jako by děti jely na výlet, a ne jen za výukou. Zábavný a bezpečný dopravní prostředek se dětem velice líbí, cesta ve velké skupině se podobá večírku, píše britský deník The Guardian.

„Když jsme před dvěma lety začínali s tímto nápadem, bylo nás 20–30, teď je nás 60–70,“ říká Genís Domínguez, organizátor barcelonského bicibusu. Vysvětluje, že tento koncept na jiných místech světa existuje již od 90. let, ale na španělské úrovni se narodil teprve před třemi lety v katalánském městě Vic.

Dodává však, že aby tato myšlenka mohla fungovat i zde, museli ji tvůrci trochu přizpůsobit. Trasa bicibusu využívá totiž geometrického uspořádání čtvrti Eixample, která na konci 19. století více než zdvojnásobila rozlohu Barcelony. Ulice byly tehdy navrženy na základě radikální koncepce veřejného zdraví a byly široké, aby občanům poskytly prostor k dýchání ve srovnání s těsnými hranicemi hustě obydleného starého města. Dnes jsou však tytéž ulice ucpané automobilovou dopravou.

Policii nepotřebujeme, konflikty nejsou

Zatímco ve Vicu se bicibus pohybuje po křivolakých ulicích nebo cyklistických pruzích, v Eixample s velkým množstvím rychle jedoucích vozidel je jediným způsobem zabrat celou silnici a chovat se k autobus jedoucí v jednom z jízdních pruhů. Jeden nebo dva dospělí zpravidla skupinu vedou a po obou stranách jsou dva nebo tři další. Vzadu peloton uzavírá je policejní hlídkový vůz, který pacifikuje netrpělivé nebo neukázněné řidiče.

„Policie s námi do ulic na začátku vypravila spoustu jednotek,“ vysvětluje další z organizátorek Mireia Boixová. „Byli vpředu, vzadu, po stranách... Ale my jsme nechtěli takový doprovod. Nakonec jsme se dohodli na jednom hlídkovém voze vzadu,“ uzavírá žena.

Na každé křižovatce dospělí jezdci na bocích blokují provoz, aby nechali přejet všechny opozdilce a zabránili jízdě na červenou. Kromě policejního auta celou akci řídí rodiče prostřednictvím skupiny WhatsApp. „Je to živé, ale překvapivě spořádané a konflikty s motoristy jsou minimální nebo vůbec žádné,“ říká Domínguez.

Ranní jízda v bezpečném „balíku“ je zábava také pro děti. „Nejraději si povídám s kamarády, když jedeme,“ říká devítiletý Alex Hurtado. „Pro mě je nejlepší, že si můžeme pustit hudbu a můžeme si vybrat, které písničky chceme,“ doplňuje ho sedmiletá Rita Camprubíová. Její čtyřleté sestře Lole se zase líbí, že v bicibusu potkává dívky a kluky z jiných škol, které nezná. Všechny děti se těší, až přijedou do školy. „Nejvíc se mi líbí jezdit vepředu, jako bych byla řidič,“ říká další z malých cyklistek.

Inspirace i pro ostatní

V současné době jezdí v Barceloně asi patnáct různých linek bicibusů, které jsou v provozu dva až tři dny v týdnu. Vzhledem k tomu, že většina dětí má po škole různé mimoškolní aktivity, zpět ze škol se nejezdí. Ranní trasa ze Sant Antoni je však obzvláště oblíbená, neboť většina dětí musí při cestě do školy překonat jednu šestiproudou a dvě čtyřproudé ulice. Alternativou je veřejná doprava nebo cesta pěšky. Jen málo rodičů vozí své děti do školy v Barceloně autem, protože to jednoduše nejde. Síť barcelonských bicibusů odhaduje, že v uplynulém školním roce bylo uskutečněno přibližně 15 000 cest.

Tento systém přitahuje pozornost a další následovatele ve Španělsku i mimo něj. Organizátorka Boixová říká, že se na Katalánce obracejí lidé z Francie, Itálie, Velké Británie a Německa s žádostmi o radu, jak to všechno funguje. „Je to snadný model, který by se dal replikovat i kdekoli jinde,“ říká. Jinde na světě už podobný systém funguje už dávno. Mají s ním zkušenosti školy ve Virginii, Brooklynu i v německém Kolíně. Koncept se uchytil ve městech Polska i Velké Británie.

Barcelonské bicibusy oceňují i učitelé ve školách, kam děti každý den míří. Tvrdí, že přijíždějí do školy svěží a bdělejší, ačkoli některé školy přiznávají i potíže. Jedním z problémů třeba je, že městské školy mají většinou málo místa na uskladnění kol. Většina dětí na trase Sant Antoni chodí do školy Xirinacs, která se nachází v sousedství bývalé věznice La Model. Právě ta jim poskytla žádaný prostor pro parkování kol.

Dát sbohem odcizení

Domínguez říká, že organizace již požádala městskou radu, aby zajistila bezpečné parkování kol, a dodává, že hromadné cesty dětí do škol jsou jen součástí širší kampaně, jejímž cílem je učinit město přátelštější k nejmenším. „Od začátku bylo naším sdělením radě, že děti nemohou ve městě bezpečně jezdit na kole, což je součástí širšího rozpravy o tom, že město není přizpůsobeno dětem a jejich bezpečnosti,“ dodává.

Za tímto účelem předložili organizátoři i další návrhy, které mají zvýšit bezpečnost dětí na silnicích. Patří mezi ně více cyklistických pruhů (infrastruktura se za posledních deset let rozrostla ze 120 na 275 km), omezení maximální rychlosti aut na 30 km/h, podpora nových tras pro bicibus a další opatření na ochranu mladých cyklistů, například povolení jízdy po chodníku pro děti ve věku 12–16 let.

Jízda po čtvrti Eixample, které stále dominují auta, ve skupině desítek malých dětí je nejen zábavná, ale také vnáší lidský faktor do ulic, byť jen na dvacet minut. Všichni zúčastnění se shodují na tom, že kromě bezpečné a zdravé cesty do školy bicibus zvyšuje pocit sounáležitosti. Znamená také, že se děti z různých škol (na trase Sant Antoni leží hned tři) navzájem poznávají.

„Ve čtvrti, jako je Eixample, je snadné cítit se odcizený,“ říká Rosa Suriñachová, poradkyně pro sociální politiku, která také každé ráno jezdí na kole se třemi dcerami. „Bicibus pomáhá vytvářet pocit sounáležitosti, který tady dlouho chyběl,“ uzavírá podle The Guardianu.