V čem je z vašeho pohledu největší rozdíl mezi praxí v Praze a Londýně?Zásadní rozdíl je v úrovni poskytovaných služeb. Pravidla, kterými se realitní kanceláře v Londýně řídí, jsou opravdu velmi přísná. Navíc je v Londýně zcela běžné získávat si reference na klienty – prověřit si je. Pokud si vyberete byt k pronájmu, je třeba předložit pracovní reference, reference z banky a reference od bývalých majitelů, kteří vám byt pronajali.
Co když je nemám?
Pokud tyto reference nemáte, třeba proto, že jste student nebo cizinec, musíte zaplatit nájemné minimálně na šest měsíců dopředu. Někde požaduje majitel dokonce i nájemné v plné výši na celou dobu nájmu.
Je to tedy tak, že v Británii se bere v potaz spíše přání majitele nemovitosti než rovný přístup potenciálních nájemců?
Někteří majitelé nemovitostí v Londýně si vyloženě nepřáli, aby v jejich bytě či domě bydlel někdo, kdo je závislý na podpoře státu. I v oblasti, které jsem se věnovala, dražším vnitřním Londýně, to pak často dopadlo tak, že zájemce o nájem bydlení nezískal. Setkávala jsem se s ženami z Evropy, které se do Londýna přistěhovaly za partnerem a s ním založily rodinu. Po čase se vztah rozpadl a ženy zůstaly s dětmi samy. Jako svobodné matky sice dostaly poměrně vysokou podporu od státu, i bývalý partner je finančně dobře zajistil na to, aby si mohly s dětmi dovolit nadstandardní bydlení v exkluzivní lokalitě, přesto si je majitelé nemovitostí jako nájemce nevybrali.
O finanční situaci těchto klientů jsem se bohužel často dozvěděla až po absolvování několika prohlídek. Právo vybrat si nájemce je v Londýně tedy plně na straně majitele nemovitosti. Pokud se rozhodne, že svůj byt či dům pronajme jedině nekuřákovi, je to jeho výsostné právo. A mojí prací bylo prověřit, zda zájemce o bydlení požadavkům majitele vyhovuje.
Takže realitní makléř je v Londýně v tomto smyslu pro majitele nemovitosti jakýmsi garantem?
Ano. Pravidla pro provozování realitní kanceláře v Londýně jsou velmi přísná, proto i realitní makléři jsou lépe proškolení, musí složit poměrně náročné zkoušky a úroveň profesionality je úplně jiná než jak ji známe z běžné praxe v České republice. V Londýně se také provize přijímá pouze z jedné strany, tedy buď od prodávajícího či pronajímatele anebo od kupujícího či nájemce. Praxe u nás je odlišná, realitní kanceláře často vybírají provizi z obou stran.
Ještě v něčem se podle Vás liší české realitní zvyklosti?
V Česku si zálohu ponechává majitel nemovitosti. V Anglii funguje takzvaná deposit protection: záloha zůstává v úschově na zřízeném účtu spravovaném realitní kanceláří a stejně tak se nakládá s nájmy placenými předem. V den nastěhování se v rámci vstupní kontroly dokumentuje stav předávané nemovitosti. Byt či dům se kompletně nafotí, sepíše se, v jakém stavu se jednotlivé zařízení a vybavení nachází a na základě těchto informací se vytvoří brožura, kterou pronajímatel i nájemce podepíší.
Michaela LandrgottováPochází z Plzně, ze které se před dvanácti lety - po maturitě na obchodní akademii - přestěhovala do Londýna. Nejprve pracovala jako au-pair, poté se devět let věnovala pronájmu rezidenčních nemovitosti, v posledních pěti letech pro přední velkou realitní společnost Foxtons. Na starosti měla vyhlášené oblasti vnitřního Londýna jako South Kensington, Chelsea nebo Knightsbridge. Zastupovala zde například klienty z Microsoft, Google, JP Morgan, Goldman Sachs atd. Loni se vrátila do České republiky, kde rok pracovala pro poradenskou společnost CBRE. Nyní se věnuje pronájmu prémiových nemovitostí v butikové realitní kanceláři Asten Property. |
V Česku je nyní poměrně silný fenomén investičního bydlení, jak je to v Londýně?
Tam je situace trochu komplikovanější. Specifikem centrálního Londýna je, že se vám jen málokdy podaří koupit byt, který by vám patřil natrvalo. Tam si kupujete dlouhodobý pronájem, třeba na sedmdesát nebo sto let. Potom nemovitost propadá zpět původnímu majiteli nebo městu. Jinak je to na okraji, tam už je tato regulace spíše výjimkou.
Oblíbené byly ale třeba takzvané managed properties. Tedy stav, kdy majitel nemovitosti nějaký čas žije například na jiném kontinentu a zaplatí si proto realitní kancelář, aby mu byt spravovala, komunikovala s nájemci a postarala se o všechny případně vzniklé komplikace. Třeba když praskne voda, realitní kancelář zajistí opravu a účet zaplatí. S tím souvisí i další věc, která je odlišná: starost o technický stav nemovitosti.
V jakém smyslu?
V Anglii bych nezprostředkovala pronájem, aniž bych od majitele nemovitosti neměla dokumenty o pravidelné revizi plynu a dalších zařízení, která by provozem v závadném stavu mohla způsobit komplikace. Pokud majitel tyto dokumenty neměl, tak jsme je na jeho náklady zajistili. V případě, že by totiž tyto věci nebyly v pořádku a někdo se v bytě například přiotrávil plynem, náhrada škody by se účtovala realitní kanceláři. Standard v Česku je někde úplně jinde.
V Praze se o to majitel ani nájemce nezajímají?
Když si nemovitost pronajímá cizinec, samozřejmě předpokládá, že já ty informace a dokumenty mít budu. Ani ho nenapadne, že by za něj realitní kancelář tyto náležitosti nezkontrolovala. A Češi naopak vůbec nevědí, že by se na něco takového ptát mohli. To samé platí se zmíněnými referencemi.
Čeští majitelé je nechtějí ani u dražších nemovitostí?
Před nedávnem jsem například v Praze pronajímala byt studentovi vysoké školy, který pochází z Jemenu. Měl zkušenosti s bydlením po celém světě, takže pro něj požadavek na reference nebyla žádná novinka, vyžádal si je ve škole a velkou část nájmu zaplatil předem.
Michaela Landrgottová
Jak jsou na tom ceny pronájmů v Londýně vzhledem k tamním příjmům?
Rozjezdové období – dokončení studia, hledání první práce a první roky práce jsou v Londýně velmi obtížné a lidé řeší své bydlení často formou spolubydlení, protože sami si byt dovolit nemohou. Pokud je nezajistí rodiče, kteří složí dvacet procent kupní ceny, na hypotéku ve třiceti letech nedosáhnou.
Je proto naprosto běžné, že po vysoké škole se už mladí lidé nevracejí zpět k rodičům, ale jdou bydlet do sdíleného nájmu a bydlí tak třeba až do 35 let. I tyto sdílené byty jsou však hezké, na úrovni. Jeden z mých přátel, který pracoval v investiční bance JP Morgan na velmi vysoké pozici, si svůj první byt koupil až ve čtyřiceti letech. Do svých pětatřiceti let sdílel byt s kamarády, později si sám pronajímal garsonku do doby, než si vlastní bydlení mohl dovolit.
Jak bydlení v Londýně vychází cenově?
Centrální Londýn je hodně drahý, bydlení dál od centra je samozřejmě levnější. Garsonka o 30 metrech čtverečních bude v centrálním Londýně stát 350 až 420 liber týdně (tedy v přepočtu od 50 tisíc korun měsíčně), na okraji to bude 120 až 150 liber týdně.
Proč se platí nájem týdně?
Nájem se tak pouze vypočítává, platí se však klasicky jednou za měsíc. Plno cizinců z toho důvodu ale nechápe, jak cena za nájem vzniká. Vynásobí si totiž týdenní nájem čtyřmi, což je chybný vzorec. Správný výpočet získáte vynásobením týdenního nájmu počtem týdnů v roce, tedy dvaapadesáti a následným vydělením počtem měsíců v roce – dvanácti.
Jak tedy v Londýně vychází nájem vzhledem k příjmům?
Asistentka u průměrně velké firmy má příjem 1800 až 2000 liber měsíčně. Pokud si například pronajímá garsonku na okraji Londýna, kde i se službami zaplatí okolo 700 až 800 liber za měsíc, zbude jí na ostatní výdaje přibližně 1000 liber. Což je dobrý základ, se kterým měsíc v Londýně slušně vyjdete. Platy na manažerských pozicích pak začínají u částky 3,5 tisíc liber za měsíc.
Převažuje v Londýně trend si byty spíše pronajímat, nebo kupovat?
Jednoznačně pronajímat. Většina obyvatel si zde zakládá na tom bydlet na dobré adrese a nemovitosti v Londýně jsou tak drahé, že majorita mladých lidí si nemůže dovolit složit ani těch dvacet procent z kupní ceny, což je naprosté minimum. Zájem o byty k pronájmu se ještě zvýšil během krize, což přirozeně zapříčinilo nárůst cen. Za byty, které jste si před krizí mohli pronajmout za 450 liber týdně, jste najednou zaplatili 550 liber.
Jak to tedy nájemníci řešili? Zaplatili víc nebo se odstěhovali do okrajovějších částí?
Prestižní adresa s dobrým směrovacím číslem je pro lidi žijící v Londýně kvůli společenskému statutu natolik důležitá, že se raději přestěhují z většího bytu do malého, jen aby mohli zůstat ve stejné lokalitě a prestiž neztratili.
Jaké byty Londýňané preferují?
Pokud zůstaneme u lepších čtvrtí centrálního Londýna, tak tam je velmi oblíbené přízemí. Ve starých domech nebývají výtahy, přízemní byty jsou proto snadno dostupné, zároveň v zadním traktu mívají přístup do společné zahrady. V prvním a druhém patře máte často výhled do korun stromů, byty pak jsou o něco méně prosvětlené.
V Česku jsou přízemní byty zpravidla nejlevnější, je tomu tak i v Londýně?
Ano, z tohoto důvodu jsou tyto byty oproti Čechám velmi žádané, protože můžete dostat téměř to samé, co ve vyvýšeném přízemí, ovšem za podstatně nižší cenu, třeba až o polovinu. Tyto byty navíc často mívají také předzahrádky nebo přímý vstup do komunálních zahrad a jsou většinou vybaveny ještě ve vyšším standardu, než ostatní byty v domě. Majitelé těchto bytů totiž dobře vědí, že jejich nemovitost musí být v dobrém stavu, aby byla schopná v konkurenci obstát.
Jaká je skladba nabídky a poptávky? Kdo si pronajímá byty v Londýně?
Často se jedná o byznysmeny, kteří pracují v City. Polovina z nich jsou Britové, polovina cizinci. Ti ale bydlení blízko centra nevyhledávají. Raději budou denně půl až tři čtvrtě hodiny dojíždět ze své oblíbené čtvrti. Co se týká zastoupených národností, Londýn skýtá pestrý mix. Setkala jsem se s hodně zájemci o pronájem bytu – studenty ze Saudské Arábie, Kuvajtu a také z Číny. Za prací se stěhují do Londýna Američané, v současné době také Španělé, Řekové, nemalé zastoupení mají Francouzi, Poláci, Indové, Pákistánci a Češi.
Měnila se nějak klientela v souvislosti s geopolitikou?
V době nepříznivé politické a ekonomické situace v Egyptě jsem se setkala s mnoha zájemci o pronájem bytu z této země. Museli jsme zde ale poměrně složitě prověřovat původ peněz, které měl klient složit jako roční zálohu na nájemné. Z opatrnosti i na přání majitelů bytů byl tento postup nevyhnutelný.
A nešlo pochopitelně pouze o Egypťany, každý měsíc jsme od vedení společnosti obdrželi seznam všech států, u kterých musíme být v důsledku geopolitické situace více opatrní. Prověření bylo dále nezbytné také u klientů, kteří si pronajímali velmi drahé nemovitosti a skládali v hotovosti více než deset tisíc liber. Ani v Londýně nebyly výjimkou pověstné platební transakce Rusů, kteří si hotovost přinesli v igelitové tašce.
