Samotný nedostatek plynu v této topné sezoně má kořeny již v srpnu minulého roku. Tehdy se ukázalo, že plynové zásobníky v Německu, Rakousku a Nizozemsku, které si pronajala ruská státní firma Gazprom, jsou naplněny ze zhruba 50 procent. Obvykle jsou v tomto období plné na 80 procent kapacity.
Poslechněte si celý rozhovor s Jiřím Gavorem v Kontextu:
„Vinit však Gazprom za veškeré problémy není správné. Zdaleka neovládá všechny zásobníky s plynem v Evropě a mizerná příprava na zimu je i dílem evropských dodavatelů a obchodníků,“ usměrňuje ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energie Jiří Gavor.
Gazprom argumentuje, že svoje závazky vůči evropskému trhu beze zbytku splnil a jeho jednání je v souladu s legislativou EU. Nedodával zkrátka plyn nad rámec svých povinností. „Gazprom hraje tuhle hru velice tvrdě, ale chytře. Je namístě tato pravidla upravit,“ říká Gavor.
Někde Rusku pravidla nahrávají, jinde ho svazují. Uvedení v provoz loni dostavěného plynovodu Nord Stream 2 se zaseklo na nutném právním oddělení dodavatele plynu a provozovatele plynovodu. Tzv. „unbundling“ má předcházet možnému monopolu. Protože švýcarská firma Nord Stream AG, kterou Gazprom vlastní z 51 procent, spravuje německou část plynovodu, musí podléhat německému právu. „Tomuto požadavku Gazprom vyhověl a licencování se může opět rozjet,“ vysvětluje člen vládního Výboru pro udržitelnou energetiku Jiří Gavor.
Trubkou nebo tankerem?
Nord Stream 2 stále platí za symbol závislosti Evropy na ruských dodávkách plynu. Nyní se musíme rozhodnout, na kterou plynovou velmoc se obrátit a zmírnit vydíratelnost EU. Nabízí se Spojené státy, Katar či Ázerbajdžán, kteří by byli z dlouhodobého hlediska schopni v dostatečném množství zasuplovat ruskou díru na trhu svým zkapalněným zemním plynem (LNG).
Dodávky LNG na palubě tankerů je značně nákladnější proces než skrze plynovod. Museli bychom si tak zvyknout na vyšší ceny plynu, ne nepodobné těm letošním. Jak však Jiří Gavor podotýká, „muselo by to být spojené s politickým embargem na plyn distribuovaný přes plynovody.“
Koneckonců, energetická soběstačnost v jádru znamená spolehnout se na vlastní zdroje energie. Zastánce fotovoltaiky Jiří Gavor kvituje trend, který nyní udává tzv. Zelená dohoda pro Evropu, tedy postupný přechod na obnovitelné zdroje. „Obávám se ale, aby ten tlak na environmentální politiku nebyl podobně přehnaný jako v roce 2010,“ odkazuje Gavor na vzestup tzv. solárních baronů. „Dobrá myšlenka, která vyústila v poškramocení pověsti fotovoltaiky na mnohá léta dopředu. Evropští odběratelé nejsou ochotni akceptovat násobné ceny energií ve jménu zelené budoucnosti. Chtějí přispět ke snižování emisí, ale ne tímto způsobem,“ uzavírá Gavor.
