Podle Jedličky Řecko ještě letos vystoupí z eurozóny, a to navzdory tomu, jak dopadly volby. (více o volbách čtěte zde)
Proč si to myslí? "Ke splácení dluhů se nemůžete jen uspořit. Musíte mít i zdroj pro jejich splácení, tj. dostatečné příjmy státního rozpočtu. Ten budete mít, když ekonomika pojede - tedy když Řekové radikálně zvýší svou produktivitu, řekněme o cca 50 %. A toho Řekové dosáhnou buď zvýšením pracovního úsilí o 50 %, nebo snížení ceny své práce (mezd) o 50 % nebo zavedením slabší měny o 50 %. Sázím spíše na poslední variantu," řekl Jedlička.
On-line rozhovorCo má Evropa dělat, aby se dostala z dluhové krize? Odpovědi analytika Jana Jedličky čtěte zde. |
Jeden ze čtenářů namítl, že devalvace měny bude znamenat navýšení řeckého dluhu, který mají Atény v eurech. Analytik to ale vyvrací. "Cca 90 % vydaných řeckých státních dluhopisů jsou podle řeckého práva a v případě přechodu na ´novou drachmu´ by se i u těchto dluhopisů změnila dlužná částka na drachmy," odpověděl. I tak bude ale podle něj nutné, aby se odepsala další část řeckého dluhu.
Další restrukturalizace dluhu, tedy že by investoři přišli o další peníze v Řecku, hrozí, myslí si Jedlička. Dosud investoři přišli o polovinu nominálního dluhu.
"Přesto i při superoptimistickém scénáři šlapající řecké ekonomiky bude činit její veřejný dluh v roce 2020 zhruba 120 % HDP (nyní 160 %). To je nadále neudržitelné. Z toho vyplývá, že privátní investoři odepíší další část dluhu. Padne tabu a do odpisů se budou muset zapojit i veřejnoprávní investoři," dodal. O část peněz by tak přišly státy eurozóny v čele s Německem, Evropská centrální banka nebo MMF.
Řecké a evropské bolesti
Evropě se začal zadrhávat krok v okamžiku, kdy v květnu roku 2010 poskytla první půjčku Řecku. Před dvěma lety se zdálo, že půjčka zemi, která je členem "prestižního klubu" platícího eurem, postaví na nohy. Nestalo se.
Řecko totiž nevyužilo čas na nápravu efektivně. Naordinované úspory zavádělo pomalu a nedůsledně. Částečně proto, že obyčejní Řekové nechápali, proč mají najednou začít razantně šetřit, když šlo řadu let žít na dluh tak hladce. Proti zaváděným reformám se tak dlouhodobě bouřili. A částečně i proto, že někteří řečtí politici spoléhali na to, že Evropa kvůli své provázanosti s jejich zemí musí za Řeckem stát chtě nechtě i dál.
Jan JedličkaV oblasti financí se pohybuje od roku 1999, kdy po absolvování VŠE začal pracovat jako analytik ve společnosti Conseq Finance. Od roku 2004 je členem analytického týmu v EU Office České spořitelny, od roku 2010 v pozici manažera tohoto útvaru. V rámci své práce analyzuje makroekonomický vývoj v Evropské unii, mapuje podmínky pro podnikání v jednotlivých členských zemích a sleduje klíčové společné evropské politiky. |
Zmýlili se. Evropa se sice ještě jednou vydírat nechala a poslala Řecku další pomoc. Tím se však vyčerpala a pokračovat touto cestou nemůže. Pokud se nyní ukáže, že Řecko není schopno plnit dohody ani v rámci druhé mezinárodní pomoci, třetí půjčka už nepřijde.
Pokud Řecko opustí euro, bude podle Jedličky záležet na tom, jak se k této situaci postaví Evropská centrální banka. Pokud se rozhoupe k mimořádným krokům, jako je například garance veškerých vkladů klientů v portugalských a španělských bankách, potíže se mohou překonat. Podobně léčivě může podle Jedličky působit i rozhodnutí Německa o tom, že přejímá záruky za dluhy ostatních členů přes společné evropské dluhopisy.
Pokud však tyto nestandardní kroky nikdo nezahájí, potíže Řecka se přelijí dál a Evropu čekají krušné roky. "Dluhy, které se nahromadily, nelze jen tak škrtnout. V Evropě zůstanou a jednotlivé státy se budou s jejich odepisováním potýkat řadu let. Záleží na tom, jak bouřlivě," uzavírá Jedlička.
