Zatímco největší pozornost poutají výstražné zprávy o závislosti západního světa na Číně v oblasti surovin pro high-tech průmysl, ve výrobě fotovoltaických panelů, větrných elektráren nebo třeba elektromobilů, agentura Reuters popisuje příklady německých středně velkých firem, které se snaží odpoutat od Číny z prozaičtějších důvodů.
Nemají totiž možnost průběžně reagovat na geopolitické otřesy a hlavně jsou prostě konzervativnější než velké korporace, jejichž investory – a tím pádem manažery – zajímají především kvartální výsledky.
Strašákem jsou pro firmy především možné sankce, které by západní země mohly na Čínu uvalit a také případný vpád Číny na Tchaj-wan nebo agrese v Jihočínském moři a následné zpřetrhání obchodních vazeb Číny se světem. Firmy také odrazuje rostoucí kontrola čínské vlády nad ekonomikou.
„Střední podniky potřebují jistoty. A to hraje velkou roli ve velké zemi jako Čína, kde se podmínky mohou rychle změnit,“ řekl Reuters Matthias Bianchi z německé Asociace středních podniků.
Německá ekonomika nefunguje a stahuje níž i Česko. Potřebuje nový model růstu |
Cílem mnoha firem je izolovat čínské aktivity: produkty určené pro čínský trh vyrábět v Číně, ale ostatní trhy zásobovat pokud možno ze závodů mimo Čínu. Některé z těchto firem však prosazují lokalizační strategii obecně: snaží se, aby každý jejich obchodní region byl v oblasti zdrojů a výroby soběstačný.
Častou strategií je „Čína plus jedna“, tedy rozdělit produkci mezi Čínu a alespoň jednu další zemi.
Diverzifikace v praxi
Velkým impulsem pro snižování závislosti na Číně byla totální izolace země v období covidové epidemie. Agentura Reuters uvádí příklad společnosti Munk, rodinného výrobce žebříků, lešení a záchranného vybavení. Tomu čínské covidové restrikce úplně zastavily výrobu. V reakci na to Munk od základů překopal svůj dodavatelský řetězec, nyní je zcela nezávislý na Číně a komponenty získává z Evropy.
Mezi dalšími příklady německých středně velkých firem, které řeší svou závislost na Číně, uvádí Reuters výrobce ventilátorů a motorů ebm-papst, jejíž čínská divize má 1900 zaměstnanců. Firma v roce 2022 spustila program, který má zajistit, aby jak čínská divize, tak mateřská firma mohly bez problémů fungovat i v případě zpřetrhání vzájemných vazeb.
V rámci diverzifikace plánuje výstavbu nového závodu za v přepočtu tři čtvrtě miliardy korun v Indii, z něhož chce zásobovat zákazníky ve zbytku Asie. Současně však plánuje investovat půl miliardy korun do rozšíření svých kapacit v Číně. To ilustruje velikost čínského trhu a jeho perspektivu.
Německo je nemocným mužem Evropy. Jeho ekonomika bojuje se stagnací |
Investice ebm-papst je příkladem rostoucího zájmu německých firem o Indii. Obchod mezi těmito zeměmi dosáhl v roce 2022 tři čtvrtě bilionu korun. To je sice nárůst o 73 procent oproti roku 2015, ale pořád je to jen desetina obchodu mezi Německem a Čínou. Přímé investice německých firem v Indii vzrostly v roce 2022 na 35 miliard korun z 25 miliard korun v roce 2019.
Pro porovnání: v Číně investovaly německé firmy jen v prvním pololetí 2023 v přepočtu 230 miliard korun.
Největší obchodní partner
Čína je od roku 2016 největším obchodním partnerem Německa a vzájemný obchod těchto zemí dosahuje v přepočtu 6,5 bilionu korun. Ještě v letošním prvním pololetí německé investice v Číně vzrostly, a to jak absolutně, tak co do podílu na celkových zahraničních investicích. Kancléř Olaf Scholz však v červenci oznámil strategii snížení rizik souvisejících s Čínou a německé ministerstvo hospodářství uvedlo, že chce podporovat firmy, aby diverzifikovaly své trhy.
Mezi opatřeními, které to mají podpořit, je omezení obchodních a investičních záruk. Za prvních osm měsíců 2023 poskytla německá vláda záruky na investice v Číně za v přepočtu miliardu korun, za celý rok 2022 to bylo sedmnáct miliard. Vláda také sponzoruje daleko méně veletrhů, příští rok to bude pouze třicet oproti letošním čtyřiačtyřiceti.
Němci zaváhali nad přístavem v Hamburku a slib Číně je rázem zase politikum |
Alternativní trhy
Vedle Indie hledají německé firmy alternativy k Číně také v dalších asijských zemích. První zvažovanou alternativou je typicky Vietnam. Tato země také nabízí levnou pracovní sílu a z minulosti má těsné vazby na východní Německo – obdobně, jako na Česko a další někdejší socialistické státy.
Německé firmy hledají příležitosti jak v ostatních asijských zemích, tak také například ve Spojených státech nebo v Mexiku. To se stalo atraktivním trhem hlavně díky Severoamerické dohodě o volném obchodu a výrobní kapacity do této země sousedící s největší světovou ekonomikou umisťují i například čínské firmy.
