Pohled na cenovky v izraelských regálech nepotěší: kilo rýže cca 50 Kč, bochník chleba cca 100 Kč, pečivo typu vánočky 120 Kč, skoro tatáž cena za sáčkovaný čaj. Ostatně nedávná reportáž izraelské televize ukázala, že čaj je v Izraeli minimálně o sto procent dražší než třeba v Německu. V průměru jídlo v Izraeli podle televize i24news stojí až o 25 procent víc než v Evropě.
Izrael se tak v britském žebříčku srovnávajícím 36 států světa s cenami potravin zařadil za Švýcarsko na prvním místě, druhou Jižní Koreu, Norsko, Island a Francii. Pro představu, minimální mzda v Izraeli je v přepočtu 36 000 Kč, jenže izraelský Tel Aviv se loni zároveň stal nejdražším městem na světě. Za minimální mzdu si tam Izraelec pronajme mizerný 1+1, při tom nesmí jíst, svítit, mýt se a ještě mu chybí na zaplacení městské daně. Na vlastní bydlení nemá: už loni stouply ceny bytů v průměru o 25 procent. Třípokojový byt tam nyní vyjde na cca 22,8 milionu Kč. Dalo by se tedy říci, že ceny jsou tak blízko nebe, že už nemají kam růst.
Ovšem začátkem roku se ukázalo, že i v Izraeli může být dráž: cena elektřiny kvůli dražšímu uhlí vzrostla o 5,7 procenta, cena benzinu po posledním zdražení stoupla v přepočtu na 51 Kč za litr.
Nákupy přes půl světa
Když začátkem roku společnost Osem-Nestlé oznámila zdražování o sedm procent, nadzvedla tím nejen veřejnost ale i politiky. Hlavně proto, že izraelská měna je aktuálně velmi silná a odvolávat se na zdražení dovozu moc nesedí. „Chcete firmám ukázat, že nemohou pořád slavit na náš účet... Přestaňte kupovat těstoviny Osem. Tak jednoduché. Kupte si levnější těstoviny,“ vyzýval moderátor televize Channel 13.
Když se přidali další, experti mluvili o tom, že je třeba změnit trh de facto ovládaný oligopoly. V televizi například zaznělo, ať vláda zvýší hranici pro placení cla, ať si Izraelci mohou nechat posílat nákupy ze zahraničí – to se sice netýká jídla, ale v oděvech, kosmetice či obuvi izraelské ceny lámou světové rekordy. Izraelcům se vyplatí nakupovat v amerických e-shopech a nechat si zboží posílat přes půl světa. Cena musí být ale tak vysoká, aby byla zadarmo doprava, a současně tak nízká, aby se neplatilo clo.
„Vlna zpráv o zvýšení cen vzbuzuje obavy z toho, že společnosti využívají nadměrné tržní síly k shrábnutí přebytečných zisků na úkor veřejnosti,“ uvedl začátkem února ministr financí Avigdor Lieberman s tím, že prověří pět obřích společností, které hodlají zdražovat. Důsledkem může být, že některé položky se dostanou pod cenový dohled, napsal ekonomický server Globes.
Šok vyvolalo například chování jedné z předních prodejních a distribučních společností potravin a spotřebního zboží. Poté co také zdražil konkurenční Shestowitz, Diplomat Distributors s obchodníky ani nevyjednávala, jak je podle izraelského listu Kalkalist zvykem, a rovnou poslala ceník. Od 1. března navyšuje ceny o 4 až 26 procent. Zatímco sílí podezření, že se oligopoly na zvýšení cen dohodly, ty se odvolávají na to, že dražila námořní doprava a dodavatelé.
Vše prošetřuje Úřad pro hospodářskou soutěž, ale mezi Izraelci není tajemstvím, že jen pár, zato velkých, hráčů na trhu je problém. Stěžují si farmáři, kteří mají jen malé zisky, byť ceny zeleniny a ovoce vyletěly v regálech izraelských obchodů v posledních letech až o 80 procent. Loni si z toho místní satirický pořad na způsob České sody dělal legraci tak, že než moderátorka dořekla větu, cena za jejími zády se třikrát zvýšila. Končilo to výkřikem: „Pozor, to není cena za kilo ale za gram!“
V Izraeli se chystají reformy, které by měly podpořit místní produkci a současně uvolnit dovoz. Součástí plánu ministerstva financí je i omezení regulace dovozu ovoce a zeleniny. Zatím Izraelci jedí jen to, co se právě sklízí, díky novým pravidlům by třeba meruňky mohly být v regálech obchodů po celý rok.
„Přestaňte nás dojit“
Vláda musí jednat. Izraelci jsou naštvaní. Už jednou ukázali, že si nenechají všechno líbit. V roce 2011 proběhl takzvaný „sýrový“ protest v reakci na zdražení o 45 procent během pouhých tří let. Komentáře na Facebooku přerostly ve větší protest proti vysokým životním nákladům v zemi, kdy se k hnutí připojily desítky tisíc Izraelců. Na půl milionu jich vyšlo do ulic, tuny cottage sýra byly znehodnoceny, protože zůstaly v regálech.
Povzbuzení Izraelci si to zopakovali o tři roky později, kdy se rozhořel „Milky“ protest. To, když se ukázalo, že tento čokoládový pudink stojí v Berlíně o zhruba 18 Kč méně než v Izraeli, tedy zemi, kde se vyrábí.
List Jerusalem Post ještě nedávno soudil, že ke „špagetovému“ protestu nedojde, že se vláda snaží situaci na trhu řešit. Ve světle nového vývoje v Evropě teď ale rostou obavy z dalšího zdražení. Izrael totiž z Ukrajiny dováží polovinu svého obilí, ale nejen to, třeba i vejce anebo mléčné produkty. Ruský útok tak může dodavatelský řetězec přerušit, což povede k dalšímu zdražení a nejspíš nejen pro Izraelce.
