V projevu na 19. sjezdu Komunistické strany Číny prezident Si Ťchin-ping zopakoval svůj závazek z roku 2015, kdy slíbil během pěti let vymanit ze spárů chudoby až 70 milionů lidí. Hranici chudoby představuje pro čínskou vládu příjem 2 300 juanů (7,5 tisíce korun) ročně.
Agentura Reuters uvádí, že koncem roku 2016 žilo v Číně 43,35 milionu lidí pod touto úrovní. Časopis Foreign Policy píše, že vládní snaha o snížení chudoby stojí z velké části na již přetíženém systému sociálních benefitů, u něhož hrozí zhroucení, a na politice, která by mohla situaci chudých Číňanů ještě zhoršit.
Jak snížit chudobu? Prestěhováním do města
Si Ťchin-pingův slib představuje rozšíření vládního záměru z roku 2012, kdy se Čína rozhodla přesunout do měst až 100 milionů venkovanů během osmi let. Vládní představitelé se domnívají, že městský život s sebou nese vyšší životní úroveň a zvedá domácí spotřebu.
V lednu 2014 čínský premiér Li Kche-čchiang slíbil „vést válku proti chudobě se silnějším odhodláním a zabránit, aby sužovala budoucí generace“. Klíčem by podle jeho slov citovaných serverem oficiálních čínských novin mělo být „přemístění lidí žijících v nehostinných oblastech a podpora malých měst, kde může přestěhovaná populace využívat stejných služeb jako obyvatelé těch velkých.“
Čína ale nechce chudé venkovany stěhovat do jakýchkoliv měst. Dvě největší, Peking a Šanghaj, už svůj růst zastropovala. Počet obyvatel Pekingu podle vývojového plánu nesmí překročit 23 milionů, Šanghaj se zastaví na 25 milionech. Podle časopisu Foreign Policy vedly k těmto závazkům obavy zdejších obyvatel z přílivu migrantů, který by jim omezil přístup k lepším školám a nemocnicím.
TISÍCE BOT. Zaměstnanci pracují na tradičních čínských botách v oblasti Yiyuan County, která se nachází v provincii Shandong.
Ekonomické migranty z venkova nikdo nechce
V Pekingu začaly úřady krizovou situaci řešit rázným způsobem. Pracovníky, kteří přijeli do čínského hlavního města ilegálně, vyhánějí i demolicí celých městských bloků. Deník The New York Times uvádí, že někdy se tak děje pouhých několik hodin poté, co byli obyvatelé těchto domů varováni. Úřady se hájí tím, že lidé jsou nuceni opustit ilegální stavby kvůli bezpečnosti. Jako argument uvádějí zejména incident, kdy během požáru jedné z nich zahynulo několik lidí. Podle mnohých migrantů se ale jedná o záminku k jejich vyhnání z města a zklidnění situace v metropoli, kde počet obyvatel překročil 20 milionů.
Snahy o snížení počtu příchozích do hlavních čínských měst vedou k tomu, že úřady nutí migrující venkovany ke stěhování na předměstí měst, která často nedisponují potřebnou infrastrukturou. Obyvatelé těchto nově vystavěných čtvrtí mají často omezený přístup ke zdravotní péči a vzdělání, uvádí časopis Foreign Policy. Důvodem je čínský stupňovitý systém státní podpory, jenž protežuje velká města, což často nutí lidi z těch menších cestovat za kvalitním lékařem stovky kilometrů.
I to pro mnohé z nich představuje zásadní zvýšení životní úrovně. Americký rozhlas NPR popisuje příběh přestěhované Qin Huameiové, která vyměnila bahenní dům v provincii Kuej-čou, jež je jednou z nejchudších oblastí Číny, za nový dvoupokojový byt ve hlavním městě této provincie Kuej-jang. Již nemusí pro vodu každé ráno do studny, ale stačí jí otočit kohoutkem. „Život je zde mnohem lepší než na vesnici, teď ale potřebuji peníze na jídlo,“ říká Huameiová pro NPR. „Předtím jsme prostě snědli, co vyrostlo.“
Čínský prezident Si Ťchin-ping si na sjezdu strany upevnil svou moc (24. října 2017).
Státem kontrolovaná urbanizace je gigantickým experimentem
S prakticky nulovou pracovní zkušeností z jiných oblastí, než je farmaření, má venkovské obyvatelstvo značný problém najít a udržet si ve městě práci. Přesídlení lidé mají problém najít stabilní zaměstnání kvůli jejich nezkušenosti s městským prostředím a nedostatku kontaktů, píše Foreign Policy. Situace je obzvlášť alarmující pro starší obyvatele, kteří nemají téměř žádnou šanci uplatnění na městském pracovním trhu.
Státem kontrolovaná urbanizace byla a je „unikátním a gigantickým experimentem“, říká Eduard Kögel, městský plánovač a expert na čínská města. Pro německou vysílací síť Deutsche Welle vysvětluje, že „města a jejich rozšíření jsou budována na základě čistých spekulací, nesouvisí to s přímou poptávkou, při stavbě rozsáhlých úseků se předpokládá, že díky budoucímu růstu a prosperitě se prostor nějak zaplní“.
Kšeftování s půdou, jež patří „všem“
Podle čínské legislativy mají vesničané pouze omezená majetková práva jelikož komunistická země nepřipouští soukromé vlastnictví půdy. V městských oblastech ji vlastní přímo stát, na předměstích a venkově je to tzv. vesnický kolektiv, standardně prostřednictvím společné hospodářské organizace či výboru, uvádí server China Law & Policy. Vláda nebo její podřízená lokální instituce tak disponuje právem půdu kdykoliv zabavit, přičemž farmáři mají nárok pouze na kompenzaci v hodnotě zlomku ceny půdy.
Tyto kompenzace se liší od vesnice k vesnici a někteří obyvatelé nedostanou vůbec žádnou finanční náhradu. Objevují se i případy, kdy úřady prodají zabavenou půdu developerům za cenu několikanásobně vyšší. Asi nejznámějším případem vyhrocení podobné situace je vesnice Wu-kchan, kde v roce 2011 došlo po protestech místních farmářů až k jejímu policejnímu obležení. Podle průzkumu institutu Landesa, jenž zkoumá rozvoj venkova, má až 43 procent čínských vesnic přímou zkušenost s vládním zabavováním půdy a 20 procent těchto případů skončilo nuceným vystěhováním.
V čínském městě Ž’-čao jsou kvůli smogu vidět jen špičky budov. Jelikož je Čína největším spotřebitelem uhlí na světě, do smogu se v posledních letech zahalilo mnoho jejích měst. Špatná úroveň životního prostředí je způsobená především prudkým ekonomickým rozvojem. (Ž'-čao, Čína, 2. června)
Výdaje a dluhy rostou
Navíc dodání potřebných služeb pro přesídlené venkovany a migrující pracovníky je značně nákladné. Týdeník The Economist cituje odhad státního think tanku Chinese Academy of Social Sciences, podle kterého vyjde zabezpečení milionu nových obyvatel měst na přibližně 15 miliard dolarů (315 miliard korun). Stěhování 70 milionů lidí, tak jak předpokládá vládní program, by stálo přes jeden bilion dolarů, tedy třetinu veškerých čínských státních výdajů.
Zůstává otázkou, jak chce čínská vláda pokračovat ve svém boji proti chudobě, a zároveň stimulovat růst investicemi do infrastruktury, udržovat penzijní systém, jenž trpí snižováním počtu lidí v produktivním věku kvůli následkům politiky jednoho dítěte, a současně dotovat potřebné změny ve zdravotnictví a vzdělávání.
V srpnu 2017 Mezinárodní měnový fond varoval před agresivní čínskou růstovou strategií „na dluh“. Čínský státní dluh vzrostl mezi lety 2000 až 2014 ze 2,1 bilionu dolarů na 28,2 bilionu (téměř 600 bilionů korun) a v roce 2022 by měl podle předpokladů dosáhnout 300 procent HDP.
Osud čínské války proti chudobě tak bude záviset na generální reformě sociálního systému a na tom, jak se vypořádá s astronomickým nárůstem dluhu. I v případě, že se jim podaří vyhnout ekonomické krizi, s největší pravděpodobností ponesou následky (opět) malí farmáři a venkované.
