Když před dvěma roky začala pandemie, rozhodla se skupina nejbohatších zemí světa zvaná Pařížský klub, že svým dlužníkům – nejchudším státům – odloží splátky dluhů, aby se kvůli pandemickým výdajům a ekonomické recesi nedostaly do platové neschopnosti. O moratorium překvapivě projevilo zájem jen 42 ze 73 možných zemí.
Iniciativa Pařížského klubu skončila společně s rokem 2021. Celkově se během dvou let odložily platby ve výši 12,7 miliard dolarů (274 miliard korun), což je mnohem méně, než se původně odhadovalo. Za vlažný zájem může podle předsedy Pařížského klubu Emmanuela Moulina mimo jiné i největší věřitel chudých zemí – Čína. Odhaduje se, že tato asijská země stojí za dvěma třetinami dluhů zemí s nízkými a nižšími středními příjmy.
Rumová diplomacie. Tchaj-wan koupil tisíce lahví litevské lihoviny |
„Některé země se rozhodly nepožádat o prodloužení, protože si nechtěly zadělávat na problémy s Čínou,“ tvrdí Moulin pro Financial Times. „Země raději vyjednávaly s Čínou a dalšími věřiteli o nových penězích, než aby požádaly o pomoc v rámci iniciativy,“ dodává.
Ze strachu, že do budoucna ztratí přístup k čínské kase (která se zdá být bezedná), země raději volí splácení, a pokud na něj nemají, půjčí si další peníze, míní Moulin.
Nutno poznamenat, že Čína v rámci iniciativy rovněž poskytovala odklady splátek. Podle odhadů neziskové organizace Jubilee Debt Campaign dokonce odložila platby ve výši 5,7 miliard dolarů, zatímco členské státy Pařížského klubu poskytly moratorium „jen“ na 4,5 miliardy dolarů.
Možná i proto Moulin své stížnosti na účet asijské velmoci nakonec mírnil. „Nemůžeme si stěžovat na účast Číny v rámci iniciativy. Způsob, jakým to implementovali, byl velmi spravedlivý,“ dodal předseda Pařížského klubu.
Pevné pouto, skryté dluhy
V čem je tedy problém? Odborníci již delší dobu upozorňují na to, že Čína si v úvěrových smlouvách klade netradiční podmínky. Nedělá nic vyloženě predátorského, spíš je velmi mazaná. Dluh propojuje s dalšími závazky a země si tak svým způsobem k sobě poutá.
Východní Evropou se šíří únava z Číny. Proč teď přitahuje Tchaj-wan |
Studie z loňského března například tvrdí, že úvěrové kontrakty mezi Čínou a jejími dlužníky obsahují neobvyklé doložky o důvěryhodnosti, které dotčeným zemím zakazují prozradit podmínky nebo dokonce existenci dluhu.
BBC uvádí, že čínské půjčky zemím s nižšími a středními příjmy se za poslední desetiletí ztrojnásobily a do konce roku 2020 dosáhly 170 miliard dolarů (zhruba 3,7 bilionů korun). Avšak kvůli zmíněným doložkám o důvěryhodnosti budou pravděpodobně celkové závazky vůči Číně výrazně vyšší, než naznačují oficiální čísla.
Americké výzkumné pracoviště AidData, které se na zmíněné studii podílelo, odhaduje, že polovina čínských půjček rozvojovým zemím není uvedena v oficiálních statistikách. Často jsou půjčky vedené mimo vládní účetní bilance i díky tomu, že putují do státních společností, bank a soukromých institucí, nikoliv přímo od státu k státu.
„Celkově smlouvy využívají kreativní design k řízení úvěrových rizik a překonávání překážek vymáhání, což ukazuje Čínu jako silného a obchodně zdatného věřitele rozvojového světa,“ píše se ve studii.
Globální HDP se brzy dostane přes 100 bilionů dolarů. Poroste Čína a Indie |
Jako příklad uvádí smluvní vztah Ekvádoru s Čínskou rozvojovou bankou (CDB). Ta v roce 2010 poskytla půjčku ekvádorskému ministerstvu financí ve výši jedné miliardy dolarů.
Využití půjčky je rozděleno do dvou balíčků. Osmdesát procent závazku je volně k dispozici Ekvádoru k financování projektů infrastruktury, těžby a dalších oblastí. Zbývajících 20 procent je určeno na nákup zboží a služeb od vybraných čínských dodavatelů.
Půjčka je navíc zajištěna samostatnou smlouvou o prodeji a nákupu ropy mezi ropnými společnosti PetroEcuador a PetroChina. Tato dohoda stanovuje, že PetroEcuador musí prodávat alespoň 380 tisíc barelů topného oleje měsíčně a 15 tisíc barelů surové ropy denně společnosti PetroChina.
Ta za ropu platí na účet, který si společnost PetroEcuador musela otevřít u CDB v Číně, a který se tím pádem řídí čínským právem. Účet vlastně čínské bance slouží jako pojistka. Pokud by Ekvádor přestal své závazky splácet, sáhla by si CDB pro peníze do zmíněného účtu.
Varování šéfa tajné služby
Nad otázkou čínské role jako globálního věřitele se nedávno pozastavil i šéf britské tajné služby MI6 Richard Moore. V exkluzivním rozhovoru pro BBC mluvil o „dluhových pastech“, které Čína na chudé země líčí, aby nad nimi získala vliv.
„Prostřednictvím dluhových pastí byli Číňané schopni získat významné přístavy, které mají potenciál stát se vojenskými zařízeními,“ uvedl Moore. Odkazoval tím na kontroverzní příklad Srí Lanky.
Covid bere především chudým. Bohatí dál bohatnou, zjistili ekonomové |
Ta se před lety pustila do rozsáhlého přístavního projektu, který podpořili právě čínské miliardové investice a čínští dodavatelé. Jenže projekt se ukázal jako ekonomicky nevýhodný a nenávratný.
Srí Lanka proto výměnou za další investice svolila k odevzdání kontrolního 70procentního podílu čínské státní společnosti China Merchants na 99 let.
BBC rovněž uvádí, že Čína má tendenci půjčovat za vyšší úrokové sazby než západní vlády. S přibližně čtyřmi procenty se tyto půjčky blíží sazbě na komerčním trhu a jsou až čtyřikrát vyšší než u typické půjčky od Světové banky.
Nejvíce mají od Číny napůjčováno země subsaharské Afriky a jižní Asie. Konkrétně například Džibutsko, Laos, Zambie a Kyrgyzstán mají dluhy vůči Číně ve výši minimálně pětiny svého ročního HDP.
