Impulsem k propadům akcií i eura bylo nedělní referendum, v němž lidé rozhodli o nepřijetí změn ústavy a tím i o konci současné vlády Mattea Renziho (více o referendu čtěte zde). Jeho kabinet znamenal naději pro ozdravení bank, zatížených toxickými aktivy a špatnými úvěry.
ReferendumItalský premiér se snažil prosadit reformu ústavy, která je dle něj nutná pro zjednodušení fungování politického systému země, která od roku 1945 za žila více než 60 vlád. Reforma měla posílit Poslaneckou sněmovnu a výrazně omezit vliv Senátu, který měl mimo jiné přijít o možnost svrhnout vládu a také o vliv na blokování zákonů. |
Rezignace premiéra vrhá trhy do nejistoty. Rizikem je také postupný růst popularity protievropských stran.
Zatímco eurozóna se soudě dle vývoje cenných papírů uklidňuje, italské banky se na burzách noří do stále větších ztrát. Index akcií italských bank se před polednem mírně propadal. Banky zatěžují špatná aktiva v souhrnu za 360 miliard eur.
Euro se nejdříve propadlo na dvacetiměsíční minimum vůči dolaru, poté však téměř všechny ztráty umazalo a kolem 10:00 již vykazovalo pokles o pouhých 0,1 procenta na 1,0650 dolaru za euro.
Banky pod drobnohledem
Důležité bude, jak si povede nejstarší banka na světě a jedna z největších italských bank Monte dei Paschi di Siena, která shání investory pro doplnění kapitálu ve výši 5 miliard eur. Banka byla jedním z finančních ústavů v zemi, které neprošly v zátěžových testech EU. Otázkou také bude, zda politická nejistota nenabourá plány na restrukturalizaci největší italské banky Unicredit.
„Olej do ohně může přilít ratingová agentura DBRS, pokud by se rozhodla srazit kvůli politické nejistotě rating do „béčkových” vod - to by zesláblým italským bankám mohlo zdražit financování,“ míní hlavní ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš.
Na druhou stranu on i další analytici uklidňují, že Evropská centrální banka má dost nástrojů k tomu, aby zmírnila eskalující napětí na italském trhu.
Itálie na periferii
Italská ekonomika má dlouhodobé problémy, bývá řazena k zemím PIIGS, které jsou z ekonomického pohledu označovány za periferii. Patří sem Portugalsko, Irsko, Itálie, Řecko a Španělsko. Italská ekonomika od roku 2008 snížila svůj výkon o 12 procent. Problémem je i vysoký veřejný dluh, který dosahuje 133 procent HDP. To je nejhorší číslo po Řecku.
Trhy se obávaly zejména toho, že by se selhání bankovního sektoru v Itálii přeneslo na další země v eurozóně a problémy italských bank by tak zažehly větší krizi. Nejohroženější bankou je Banca Monte dei Paschi di Siena, třetí největší finanční instituce v zemi.