Jak se při návštěvách náhodně vybraných různých stravovacích podniků v Praze a okolí ukázalo, kvalita služeb v českých hospůdkách a hospodách se sice za posledních dvanáct let výrazně zlepšila, ale zdaleka ještě není bezchybná. Neochotná obsluha, špinavé toalety, jídlo z neodpovídajících surovin, starý ubrus pověšený místo ručníku - to jsou jen některé "hříchy", s nimiž se lze v některých českých restauracích setkat. Na reportáž reagovalo několik čtenářů - laici i profesionálové. Z příspěvků vybíráme dva protichůdné názory.
V restauraci se dobře podívejte, co máte na talíři - Co říká zákazník?
Loni v létě jsme se vydali s přáteli do restaurace v pražských Řepích. Číšnice nám hodila na stůl, s pohledem a ochotou, z nichž bylo patrné, že obtěžujeme, jídelní lístky. Po krátkém výběru (nabídka nebyla příliš široká) jsem si objednala salát Caesar. Na tento kulinářský zážitek v životě nezapomenu. Jídlo zpočátku vypadalo tak, jak má. První, kdo objevil nedostatky ve své porci, byl přítel, který chroupal mezi zuby písek ze špatně omyté zeleniny. Netušíc nic zlého jsem klidně pokračovala v jídle. Záhy jsem ale do pusy vzala sousto, se kterým si moje zuby nedokázaly poradit. Nebylo ani divu, ze salátu čouhal kus igelitu. S konstatováním, že se to může stát, jsem jedla dál. Další objev mě však od jídla definitivně odradil: mezi zeleninou leželo syrové maso. Zavolali jsme si číšnici, předvedli jsme jí všechny objevy a žádali vysvětlení. Mírně pokrčila rameny a řekla: "Já to nevařila." I tohle se může přihodit v české restauraci. Šárka Křivánková, Praha
Dobrou práci číšníka není zvykem v Česku ocenit - Co říká profesionál?
V gastronomii pracuji již více než jedenáct let. Za dobu své praxe jsem prošel různými typy restaurací, od obyčejných po nejluxusnější. Vím, že kvalita některých hospod není dobrá. Zároveň však existuje spousta podniků, které nabízejí kvalitní služby. Je to prostě stejné jako v jiných oborech - vždy najdete dobrého i špatného úředníka, řemeslníka, prodavače. Proto nelze házet všechny restaurace do jednoho pytle. Zvláště v poslední době začínají převažovat lepší podniky.
Jediným, kdo to však může posoudit, bude vždy pouze zákazník. Častokrát se ale setkávám se zákazníky, kteří se v restauraci absolutně neumějí chovat. Ať se jedná o použití příborů, neznalost základních pojmů či o ocenění práce personálu při placení. Ve světě je samozřejmostí ocenit péči personálu o hosta spropitným ve výši přibližně deseti procent z účtované ceny. U nás to však ani při dobrých službách samozřejmostí není. Mnohdy je mi personálu i líto, když vidím, jak se o naprosto spokojené zákazníky starají a ocenění jejich práce a péče není žádné. Jan Vorlíček, majitel hotelu v Krkonoších
