"Voda do nich totiž proniká hlavně švy anebo kvůli špatné konstrukci."
Tento problém se v tuzemských podmínkách týká téměř všech stanů včetně nejlevnějších za pár set korun. Do levných testovaných stanů při silném nebo dlouhotrvajícím dešti nateče, i když do kopulovitých modelů jen pár kapek. "Největší slabinou byla vždy zdrhovadla u vchodů, kterými voda více či méně protékala," napsal do zkušebního protokolu Luboš Feigl, technik Strojírenského zkušebního ústavu, který měl testy nepromokavosti na starosti. Podle Luboše Feigla byly nejzranitelnější stany typu A."Za deště se prověšují boční stěny a vytvářejí tak rezervoáry pro postupný průnik vody do vnitřku stanu," charakterizuje "áčka" Luboš Feigl. Když už tedy kupovat levný jednoplášťový stan, nejpraktičtější jsou modely ve tvaru kopule. Jednoduše se stavějí a není potřeba se o ně zvlášť starat.
"Během testů vydržely stát celé týdny bez naší péče," chválí je Petr Ďoubalík. Jednoplášťové stany třeba na školní výlet nebo přespání u známých na zahradě postačí, ale přece jen mají nedostatky. Jejich hlavní chybou je, že se při náhlých změnách teploty nebo vlhkosti vzduchu zevnitř zapařují. Kapičky zkondenzované páry v létě rychle oschnou, ale na podzim, na jaře či na horách dokážou být velmi nepříjemné. Proto se prodávají také turistické dvouplášťové stany s vrchní nepromokavou střechou a prodyšným vnitřkem. Stojí od dvou a půl do šesti tisíc korun, ale na speciální verze pro zimní táboření, horolezectví a vysokohorskou turistiku je potřeba našetřit deset až patnáct tisíc korun.
I u nich platí, že se do nich déšť a sníh dostane nikoli vinou horšího materiálu na výrobu vrchní plachty, ale jen kvůli nepromyšlenému ušití. Ideální turistický stan by měl mít nepromokavou střechu i podlážku, tropiko by mělo jít spojit s vnitřním stanem bez dalšího kolíkování a švy by měly být ošetřeny speciálním lepidlem nebo přelepeny páskou, která nepropustí vodu. Samozřejmostí je i zdvojené prošití namáhaných míst hlavně u kotvicích bodů, dokonalé překrytí všech zipů látkou a použití duralové konstrukce místo dříve rozšířených laminátových prutů. Petr Ďoubalík však k takovému stanu připomíná: "Pozor! K jeho znehodnocení stačí špatně prošitý šev nebo tkaloun našitý přímo na plachtu, aby tudy pronikla voda." Čtenáři MF DNES, kteří po předchozích testech napsali do redakce, připomínají i další nectnosti některých modelů: větrací otvory nelze za deště zavřít, nebo naopak v horku dostatečně otevřít, podlážka je příliš nízká a teče do ní voda, nebo se stan uvnitř kvůli špatnému větrání "potí". Drahé značkové stany mívají lehčí a pevnější pruty, lépe zabezpečené vchody proti sněhu a celkově odolnější stavbu, aby je nezničil silný vítr.
jakub.turek@mfdnes.cz
K čemu se hodí jaký stan
Přístřešek bez podlážky
Použití: víkendové akce zkušených turistů a trempů
Cena: cca 1000 Kč
+ téměř nic neváží, lze použít jako pláštěnku
- ze strany do něj prší
Jednoplášťový stan
Použití: cykloturistika, přespání na výletě nebo zahradě
Cena: 600-1500 Kč
+ malá váha, nízká cena, jednoduché stavění
- nevydrží delší déšť, uvnitř se sráží vlhkost
Turistický stan
Použití: pěší a horská turistika
Cena: 2500-7000 Kč
+ univerzální stan pro cyklisty
- příliš těžký, pro mnohadenní táboření malý
Kempingový stan
Použití: mototuristika a kemping
Cena: 10 000 - 20 000 Kč
+ pohodlí a soukromí
- velká váha, složitě se staví
Expediční stan
Použití: horolezectví, trekking
Cena: 8000- 25 000 Kč
+ odolnost proti větru, dešti i sněhu, relativně nízká váha
- vysoká cena (kt)
4. července 2001 13:02
