Investiční banka vznikla spolu s Komerční bankou v roce 1992. Osm let stačilo dnes sedmačtyřicetiletému Procházkovi, aby z IPB postavil moderního bankovního obra.
Ten však začal mít koncem devadesátých let stejně jako ostatní velké banky vážné finanční problémy.
V pátek 16. června 2000 do jeho kanceláře vpadlo policejní komando s nuceným správcem, který banku v problémech převzal. O tři dny později měla banka s požehnání guvernéra ČNB Josefa Tošovského a premiéra Miloše Zemana nového majitele.
Se stoprocentními státními zárukami ji za korunu převzala ČSOB. Část lidí v tom vidí jedinou možnost, jak šlo zachránit vklady, druzí to považují za největší loupež v novodobých dějinách.
* V jaké bance máte dneska účet?
Já jsem dnes v Komerční bance. (smích)
* Zůstala vám nějaké vazba na bývalou IPB, respektive ČSOB, která získala podíly v bance?
Postupem času jsem odprodal i své podíly ve fondech První investiční. Takže ne. Možná mám ještě nějaký podíl v jednom fondu, ale to je jen zbytek.
* Čím se dnes živíte?
Dělám poradce pro zahraniční subjekty a fondy.
* Co si máme představit pod univerzálním pojmem "poradce"?
Ekonomického poradce. Mapování trhu, poradce při určitých investicích.
* Máte klienty také z Česka?
Nějaké mám, ale spíš méně.
* Nikdy jste neměl chuť vrátit se do bankovního sektoru a začít znovu?
Pokud nejsou dořešené věci s IPB… Myslím, že to možná nemá ani smysl. Uvidím.
* V minulosti se mluvilo o tom, že existuje "black list", tedy seznam lidí z IPB, které banky neměly po jejím pádu zaměstnat. Je to pravda?
Slyšel jsem to. Ale sám to nemůžu potvrdit, protože jsem to v jiných bankách nezkoušel. Lidi z představenstva IPB moc v bankovním sektoru nejsou, z nižších úrovní ano. Banka rozhodně schopné lidi měla a malý zlomek z nich funguje ještě v ČSOB.
* Pro mnoho lidí jste symbolem člověka, který IPB nejen vybudoval, ale také ji později přivedl k pádu…
Informovaní lidé vědí, že jsem žádnou banku ke krachu nepřivedl. A že to byla jiná hra, než že by ji přivedl k pádu management. V něm jsem navíc nebyl sám. Banku jsme dovedli z mizivého počátku s jednou pobočkou a pár desítkami miliard úvěrů až k nejlepší bance na českém trhu.
Podařilo se získat nejvíc klientů, zavést nejlepší platební styk. Bance se podařilo vytvořit skupinu fungujících dceřiných společností, jako byla stavební spořitelna Liška nebo investiční společnost První investiční.
Kdo říká, že jsem ji dovedl ke krachu? Banka nebyla rozhodně špatná. Špatné úvěry byly, ale ty byly v celém bankovnictví. Ostatním bankám však stát na rozdíl od nás pomohl.
* Cítíte vy sám osobní odpovědnost za pád banky?
Člověk si samozřejmě vyčítá, že nepočítal s tím, že taková varianta (nucená správa a převod pod ČSOB, pozn. aut.) vůbec může nastat. V podstatě jsme věřili ve zdravý rozum, že nějakou takovou šílenou věc z hlediska bankéře nemůže někdo provést.
* Jste tedy přesvědčen, že jste při řízení banky neudělali nějaké zásadní chyby, které by nucené správě dávaly oprávněný důvod?
Určitě ne. Možná jsme udělali chybu v odhadu lidí, s kterými se před nucenou správou vyjednávalo. A nikdy by mě nenapadlo, že stát zvolí řešení, které bude o řád dražší, než kdyby IPB pomohl stejně jako ostatním bankám.
* Kdy jste se dozvěděl, že management ztratí vliv na banku a bude vyhlášena nucená správa?
V pátek 16. června v poledne, když přišli se samopaly. O jednáních jsme věděli, protože byla známá „pařížská“ jednání mezi ČSOB, ministerstvem financí a ČNB. Ale nucená správa… Věděli jsme, že to bude drahé řešení a také podle vyjednávacího týmu to vypadalo jako nepravděpodobné.
* Jak jste to tehdy prožíval?
Byl to šok. Byl to šílený zlom. Špatně jsem se s tím vyrovnával asi půl roku, než jsem se z toho dostal.
* Stát přišel zadarmo o vliv v bance hned na začátku 90. let. Ostatní akcionáři zvětšovali své podíly navyšováním jmění banky, stát však v rozhodujícím okamžiku jen přihlížel. Nemá nucená správa a postup ČNB a vlády v roce 2000 kořeny v tom, že IPB byla zcela mimo dosah státu?
Samozřejmě, že mohla být chyba, že banka někdy vůči ČNB vystupovala příliš sebevědomě. Ale dodnes je pro mě záhada, co byl ten hybatel.
* Podle tehdejších vyjádření politiků i představitelů centrální banky ovládalo IPB její vedení. Uvažovali jste o manažerské privatizaci?
Bohužel ne, protože objem kapitálu postupně rostl a byl obrovský. A někdo by nám musel půjčit. Žádná taková dohoda s pozdějším významným akcionářem banky, japonskou Nomurou, nebyla. (smích)
* Tomu, že banku de facto ovládalo její vedení, nasvědčoval postup firem spřízněných s IPB. Například První investiční a další fondy spojené s IPB vlastnily více než dvacet procent banky. Proč společnost investovala do své mateřské banky?
Banka byla fakt dobrá, proč by do ní neinvestovala? A podíl v bance měly investiční fondy spravované První investiční. To není vlastnictví banky.
* Ale vy jste byl jeden z šéfů První investiční i IPB. Mohl jste tedy ovlivňovat banku i přes První investiční…
Ale to nebylo špatně. Bylo to o kalkulaci ceny. Kdyby nedošlo k tomu, k čemu došlo, a banka pokračovala dál, byla by to dobrá investice do bankovních akcií.
* Právně sice vlastnili banku drobní akcionáři, ale musíte uznat, že reálně vliv na dění v bance jste měl vy. Na valné hromadě jste asi nehlasoval sám proti sobě…
No já bych to nedělal stejně, jako třeba zástupci Komerční banky to nedělali na své valné hromadě. Ale to nebylo nic zakázaného nebo protiprávního.
* To netvrdíme. Nicméně to vypadá jako základ manažerské privatizace banky...
Dobře. Rozhodně to nebyl nějaký majoritní podíl v Investiční a Poštovní bance. Ty fondy a jejich podíly nějakým způsobem kolísaly. Já nevím, kolik to dělalo, jestli to bylo na konci deset procent. Nebylo to rozhodně tak jednoduché, jak to malujete.
* Komu tedy patřila banka, když v ní byla zavedena nucená správa v roce 2000?
Patřila Nomuře, patřila fondům a dalším akcionářům.
* A jaký přímý vliv měli manažeři?
Přímý vliv? Já jsem měl jednu desetinu procenta akcií. Manažeři měli možnost upisovat akcie a já jsem do poslední chvíle držel akcie banky, protože jsem nikdy nevěřil, že by mohla dopadnout špatně. Věřil jsem, že základ banky je zdravý.
* Jakým investorem byla japonská Nomura, která koupila zbytek v bance od státu?
Nomura byl normální finanční investor, který banku chtěl vylepšit a se ziskem prodat. A fungovalo to. Kdyby nedošlo k tomu, k čemu došlo. Třeba dceřiné firmy se daly dobře prodat.
* Vybral byste si znovu Nomuru jako partnera v bance? Zejména když víte, že vlastních peněz do banky investovala méně, než slíbila, protože si jich část různými cestami vybrala od IPB zpět?
To je na jemné vysvětlování. Není to tak.
* Ale faktem je, že svých peněz dala do banky méně, než při koupi požadoval stát - tedy dohromady patnáct miliard...
To je otázka, co je to "peníze". Jestli můžete peníze mašličkovat, nebo nemůžete mašličkovat. A je samozřejmě otázka, zda si partnera pro banku člověk mohl, nebo nemohl vybírat. Vybíral si stát, já jsem si nevybíral.
* Přece stát si také nemohl moc vybírat. Stát čelil dohodě akcionářů banky, kteří jednali s Nomurou ve shodě...
Ale zase si vezměte, kdy se ta banka prodávala. Bylo to v roce 1997, kdy jsme byli společně s ředitelem IPB Tesařem zatčeni. To byla naprostá blbost, kvůli které byl první run na banku. Banka byla otřesená.
V té době byla taky pod tlakem konkurence. Tehdy to bylo potřeba řešit s někým rychle. A to nešlo s někým, kdo banku neznal tak dobře jako Nomura. Ano, takže kdyby byl nějaký partner, který by slíbil více peněz, řekl bych, ať si banka vybere jeho. Ale tehdy nebylo moc na výběr.
* Arbitráž, kterou stát před dvěma týdny prohrál s Nomurou, nezpochybnila ani zavedení nucené správy, ani prodej banky za korunu ČSOB, ale jen nerovné podmínky na trhu. Tedy zvýhodnění tří bank státem a vás ne…
Ano. Stát má na nucenou správu právo. Když pojedete po silnici povolenou rychlostí, máte na cestě kupu hnoje a narazíte do ní, můžete říci, já jsem mohl jet takhle rychle. A budete mít pravdu. To, že nucená správa bylo špatné řešení, je jasné taky. Alespoň co já vím, i ČNB byla v některých svých prohlášeních pro kompromisní variantu.
* Mluvil jste potom někdy s panem Tošovským, tehdejším guvernérem ČNB?
Nemluvil.
* A měl byste si s ním po letech co říct?
(Chvíli mlčí) Byl bych na něj zvědavý.
* Nyní budeme muset asi všichni, včetně vás, zaplatit kvůli této arbitráži až několik desítek miliard korun. Jaký z toho máte pocit?
Smíšený. Cítím satisfakci, že někdo takhle, i když na můj vkus po dlouhé době, rozhodl. Že to nebylo košer, že konkurence byla zvýhodněná a že banka byla dobře řízená. Samozřejmě, že si myslím, že stát se toho mohl vyvarovat a na ty chyby doplatím já, vy, každý. Nechápu, proč stát nešel na dohodu.
* Kdybyste si měl vsadit v sázkové kanceláři na to, kdo vyhraje další arbitráž, u které nyní žaluje český stát Nomuru?
Musím říci, že po zkušenosti z předchozích arbitráží, asi bych si vsadil na Nomuru. Tedy určitě.
