Vyplývá to ze vzpomínek lidí, kteří byli v centru tehdejších událostí. Z nich vychází, že o zásahu speciálních jednotek URNA (Útvar rychlého nasazení) v centrále IPB se rozhodovalo jen pár hodin před uvalením nucené správy.
GUVERNÉR A VLÁDA. Tehdejší guvernér centrální banky Josef Tošovský (vlevo), ministr financí Pavel Mertlík a premiér Miloš Zeman.
Konkrétně po půlnoci, kdy skončilo mimořádné zasedání vlády, na němž bývalý guvernér ČNB Josef Tošovský informoval kabinet tehdejšího premiére Miloše Zemana o vyhrocené situaci v IPB. Na místě byl i Petr Staněk, zaměstnanec ČNB, kterého do té doby nikdo neznal a jenž se za několik hodin poté stal nuceným správcem.
"Zeman se obrátil ke Staňkovi a řekl mu. Pane správče, máte naší podporu, budete potřebovat nějakou pomoc?," vzpomíná bývalý mluvčí ČNB Milan Tománek.
Staněk pak podle něj podotkl, že by bylo asi dobré, kdyby ho doprovodili policisté, aby předání papírů v bance bylo důstojné. Obával se prý také toho, že ho v IPB nemusí brát vážně, protože je veřejně neznámou osobou.
Zeman ho pak ujistil, že se o to tehdejší ministra vnitra Stanislav Gross postará. "Představa dvou policistů, kteří doprovázejí nuceného správce do banky, mi přišla přiměřená, nástup kukláčů se samopaly mě pak dost překvapil," říká Tománek.
Problémy IPB byly "pod pokličkou" půl roku
Pro něj osobně samotné uvalení nucené správy a následný prodej do rukou ČSOB novinkou nebyl. O problémech IPB se poprvé dozvěděl na jednání bankovní rady na počátku roku 2000, kde centrální bankéři probírali výsledky běžné kontroly bankovního dohledu v IPB.
Tehdejší ředitelka odboru komunikace s veřejností v Investiční a Poštovní bance (IPB) Barbora Tachecí si dnes už nevzpomíná, kdy si poprvé myslela, že banka může padnout. Podle svých slov ale nemusela nikdy dělat nic, co by se příčilo jejímu svědomí. "Jako jakýkoliv šéf komunikace jsem tlumočila názory vedení banky, které jsem z pozice šéfa komunikace neměla možnost nijak ověřovat. Stejně jako mluvčí jakékoliv velké firmy," říká po 10 letech. Fotografie je z roku 1998.
IPB v číslech- Investiční a poštovní banka byla v okamžiku pádu druhou největší bankou v Česku (podle objemu úvěrů). Podle objemu vkladů pak byla třetím největším finančním ústavem. - Banka spravovala 3,4 milionu účtů pro 2,9 milionu klientů. - Těsně před krachem scházelo v bilanci banky téměř 70 miliard korun (podle propočtů JP Morgan). - Úklid po IPB stál české daňové poplatníky zhruba 150 miliard korun. |
Závěrů prý bylo hodně a o potížích banky se začalo intenzivně jednat. Na konci února se první zmínky o problémech IPB objevily na iDNES.cz. Investiční a poštovní banka je popřela a označila je za nekalý konkurenční boj. (viz předchozí článek)
V květnu nastaly další fáze jednání. Bankovní rada se hodiny a hodiny zabývala tím, nakolik krach IPB může rozvrátit tuzemský platební styk a následně ovlivnit vývoj jednotlivých oborů ekonomiky.
S IPB byla provázána řada významných podniků a procházelo přes ní 30 procent všech bankovních transakcí. Pokud by ze systému "vypadla", hrozilo, že ztráta důvěry bude tak obrovská, že si podniky přestanou platit své závazky a ekonomika zažije citelný propad.
Chladnokrevný Tošovský
Centrální bankéři žili v té době v napětí. Experti jim předkládali čísla s různými scénáři pádu IPB, a na nich bylo, aby našli takové řešení, při němž lidé nepřijdou o své vklady a ekonomika nezačne strádat, což bylo náročné.
"Jednání byla emočně vypjatá. Guvernér Tošovský je ale uměl zklidnit. Do jednání vstupoval s chladnou hlavou a vždy, když byl nějaký nesoulad, nechával své kolegy znovu a znovu hodnotit údaje a dojít tak postupně ke konsensu," popisuje Tománek.
Všechna jednání byla přitom tajná. V utajení se rodily scénáře převzetí banky proto, aby lidé ze strachu o své úspory nevyběhli k přepážkám a nezačali si z banky hromadně vybírat své peníze, což by dokázalo položit i zdravou banku.
FRONTA. Zástup lidí před Investiční a poštovní bankou v den uvalení nucené správy - 16. června 2000.
"Strach z toho, že řeknu něco, co spustí run na banku a znemožní tak racionální řešení situace, jsem měl pořád. Nejvyhrocenější byly dny před uvalením nucené správy, kdy se v médiích objevovaly konkrétní informace o potížích IPB," vzpomíná bývalý mluvčí ministerstva financí Libor Vacek, který dnes pracuje jako ekonomický náměstek ředitelky České školní inspekce.
Také podle Tománka bylo utajování skutečného stavu IPB těžké. "Hranice mezi tím, co říci a nelhat, byla tenká. Byli jsme daleko toho, abychom lidi uklidňovali, že se nic neděje, ale zároveň jsme museli dodržovat zákon, který říká, že o probíhajících správních řízeních nesmíme do jejich skončení mluvit. A správní řízení s IPB skončilo až uvalením nucené správy," vysvětluje současný šéf komunikace PPF.
MIZÍ Z OČÍ. Demontáž loga IPB z budovy na Senovážném náměstí v Praze. (14. února 2001)
Vstup Petra Staňka do IPB tak bylo pro oba tehdejší mluvčí "vysvobozením". Věci nabraly rychlý spád a novináři mohli přestat spekulovat o tom, co centrální banka s IPB chystá.
Hlavním tématem najednou bylo převzetí banky ze strany konkurenční ČSOB a následný převod problematických aktiv do České konsolidační agentury. "Téma IPB pak intenzivně žilo ještě zhruba dva týdny, pak se začalo ředit běžnou agendou," dodává Vacek.
KLÍČOVÁ DATA V PŘÍPADU IPB1992-93 - Fond národního majetku se neúčastní navyšování kapitálu v IPB a stát přichází o majoritu. 4. března 1998 - Vláda rozhoduje o prodeji 36procentního podílu v IPB japonské bance Nomura za 3,031 miliardy korun. Smlouva o prodeji se podepisuje o čtyři dny později. září 1999 - Bankovní dohled ČNB zahajuje v IPB hloubkovou kontrolu poté, co banka převedla asi 70 miliard korun na jiné společnosti. jaro 2000 - Banku stále více tíží potíže se špatnými úvěry, dožaduje se pomoci od státu. 16. června 2000 - ČNB uvaluje na IPB nucenou správu, správce Petra Staňka doprovází do banky ozbrojené komando. 19. června 2000 - Kontrolu nad IPB přebírá ČSOB. Ta za banku nakonec zaplatila jednu korunu. podzim 2001 - Začíná arbitráž mezi Českem a Nomurou kvůli údajně zmařené investici v IPB. březen 2006 - Stát prohrává arbitráž s Nomurou. Nomura, která původně žádala 40 miliard korun, navyšuje své nároky údajně až na 70 miliard korun. listopad 2006 - Stát uzavírá s Nomurou smír, arbitráže se zastavují. Česko platí Nomuře 3,6 miliardy. květen 2009 - Ministr financí Kalousek podepisuje dohody ukončující spory o údajné pohledávky po IPB ve výši 120 miliard. |
