V čem jsou výhody a nevýhody společné měny?
Není v tom recept na blahobyt. Přijetím eura se malá ekonomika, jakou je Česko, zbaví kurzových rizik. Ale má to i svůj protipól. Když ekonomiku zasáhne nějaký šok, který by mohl kurz koruny částečně vstřebat, tak tu tato šance není a ekonomika inkasuje šok naplno. Pak lze samozřejmě vytvářet až anekdotickou evidenci toho, co euro přinese, od cestování s jednou měnou po různých zemích až po snadné porovnání cen.
K těm šokům. Chcete tím říci, že centrální bankéře v Evropě nebudou zajímat naše problémy a nesníží třeba sazby, i kdyby nám to pomohlo?
Ale takhle to funguje uvnitř kterékoliv země. Určitě severní Morava vypadá jinak než Praha. I v Evropě jsou různé regiony, Irsko je v jiné situaci než Německo. Malé země, které jsou součástí většího celku, mají problém držet nezávislou měnovou politiku. I když měly nezávislou měnu, kopírovaly rozhodnutí větších měnových autorit, což byla dříve například německá marka.
Dříve jste říkali, že Česko by mělo přijmout euro kolem roku 2010, a teď v roce 2007. Proč ta změna?
Myslím, že nikdo z nás to takhle přesně neříkal. Obecně jsou dva tábory ekonomů. Jedni prosazují rychlejší a druzí pomalejší přístup. My doporučujeme, aby Česko bylo připraveno, mělo tu možnost přijmout euro v roce 2007. Pokud připraveni nebudeme, vzdáváme se možnosti volby, která má svou hodnotu.
Chcete přivést korunu do měnové unie jako guvernér?
To je daleko a já mám mandát ještě na dva roky.
Ale snad už o tom přemýšlíte?
Myslím, že tyto úvahy jsou předčasné.
Je možné připravit Česko na přijetí eura v roce 2007? Co se musí změnit?
Ono se to vždy promítne v rozpočtové politice státu. Myslím, že z konsolidace veřejných financí je příliš velká obava, a pohled, že někde uberu tolik a tolik miliard a na druhé straně mi budou chybět, je zjednodušený. Příklady ze světa jsou, že lze provést rychlou konsolidaci bez dopadu na ekonomický růst.
Chodíte na vládu. Jak vnímáte diskuse o rozpočtové reformě? Je to zbožné přání některých ministrů, nebo má vláda skutečně vážný zájem?
Je to daleko méně ideologická věc. Pravicové a levicové kategorie se v hospodářské politice hrají méně a méně, je to čím dál více o pravidlech. Příští rok máme vstoupit do Evropské unie, a tím se zavazujeme k plnění paktu stability a růstu. Ta pravidla jsou striktní, protože celek jako Evropská unie si nemůže dovolit mít černé pasažéry. Vláda bude muset jednat rázně, aby v dohledné době měla věrohodnou strategii a vyrovnala se s pravidly, která předpokládá pak stability.
Oproti původnímu návrhu ministra financí Sobotky, který reformu stavěl hlavně na úsporách, sílí hlasy po zvyšování daní. Jak se na to díváte?
Každá dobře provedená reforma veřejných financí, která byla ve světě úspěšná, se daleko více opírala o úspory. Má-li být reforma účinná z pohledu ekonomického růstu, musí být nejvyšší váha soustředěna na výdaje.
Může k reformě veřejných financí pomoci i centrální banka?
Tady ten průnik není moc velký.
Jaká rozhodnutí v centrální bance jsou pro vás nejtěžší?
Jsou to typy rozhodnutí, kdy je dobře, když vás trošku mrazí. Odpovědnost je v řadě případů hodně velká. Každé měnové rozhodnutí je velice významné, protože vždy můžete více ublížit než pomoci. Jde o to, aby měnová politika nebyla kontraproduktivní, ale nelze spoléhat na to, že by mohla vytáhnout ekonomiku z problémů. Kolegové z Evropské centrální banky říkají, že můžeme přivést koně k vodě, ale nemůžeme ho donutit pít. To riziko, že koně povedete jinam je větší, než když se nenapije.
Co až ho povedete od vody, myslím tím, až třeba budete muset zvyšovat sazby?
No takhle jsem to nemyslel. I zvýšení sazeb může být obecně cestou k vodě. Další obtížná rozhodnutí jsou ta, která nemají jasná pravidla. Například, když bojujete s kurzem intervencemi. To bojujete více s očekáváním než s nějakým vývojem, který jste schopen analyzovat. Těžká jsou i veškerá rozhodnutí bankovního dohledu, například jako bylo rozhodování kolem Investiční a Poštovní banky.
Loni jste několikrát snížili sazby. Jak se to v ekonomice projevilo?
S ohledem na velmi obtížné vnější prostředí a s ohledem na vývoj kurzu si ekonomika vede poměrně slušně. Ale nastartovat vyšší růst se nepodařilo. Snažili jsme se především kompenzovat negativní šoky, kterými ekonomika v posledních letech procházela, a proto byla měnová opatření někdy až agresivní.
Jaký šok myslíte?
Když dojde během jednoho roku k posílení kurzu o patnáct až dvacet procent, tak to problém je. Potvrdilo se, že kurz přestřelil a následovala určitá korekce. Ale nadále jsou výkyvy kurzu na obě strany permanentním rizikem. Máte ale pravdu, že reálné zhodnocování kurzu je neustálý proces, ale to tempo se bude postupně snižovat.
Mohou jít sazby ještě dolů?
Naše prognóza je konzistentní "pokles sazeb a stabilita". K poklesu už došlo, takže si troufám tvrdit, že v daném okamžiku je stávající prognóza "konzistentní se stabilitou sazeb". Nicméně prognóza je nástroj pro naše rozhodování, a ne nějaký automatický pilot. Díváme se dvanáct až osmnáct měsíců dopředu, takže je to obklopeno řadou nejistot.
Váš předchůdce, guvernér Josef Tošovský, byl ostře proti vašemu zvolení guvernérem. Vídáte se?
Pravidelně, každé dva měsíce jezdím do BIS. (Banka pro mezinárodní platby, kde Tošovský pracuje, pozn. red.)
Bavili jste se o tom, co se kolem vašeho jmenování dělo?
Výhrady tehdy šly od dvou lidí. Od tehdejšího premiéra Zemana a odstupujícího guvernéra. Co se týče premiéra, tam nebyl problém nebrat to osobně. Šlo o kompetenční spor mezi premiérem a prezidentem. Co se týče bývalého guvernéra... jo, vrátili jsme se k tomu. On říkal, že má právo na svůj názor a je zvyklý si za ním stát. Já si myslím, že jinou váhu má slovo guvernéra a jinou odstupujícího guvernéra. Očekával bych, že odstupující guvernér bude své názory hájit s menší vehemencí. Ale nemyslím, že by to mělo dopad na naši další komunikaci.
