Úroky nabízené bankami v loňském roce střadatele příliš nenadchly. Přesto ale čeští střadatelé mají největší část svých úspor právě na bankovních vkladech. Kromě českého konzervativismu, kdy se lidé bojí nových věcí, je "vinna" asi sázka na jistotu. Vkladatelé se zvláště v době ekonomických nejistot spokojí s nízkým výnosem, který je vyvážen také nízkým rizikem. Člověk ví, že - nenastanou-li nějaké nepředvídané skutečnosti - slíbený úrok získá. Že není moc vysoký? Nevadí. Lidí ochotných podstoupit za vyšší výnos vyšší riziko zatím příliš mnoho není. Žehrání nad nynějšími nízkými úroky ve srovnání s dřívějšími vysokými, které mnohdy dosáhly zhruba čtrnácti procent, je zavádějící. Proč? Kvůli výši inflace. Střadateli není nic platné, že za jeden rok získá z každých uložených sta korun dvanáct korun čistého na úrocích, když si kvůli vysoké inflaci může za svých sto dvanáct korun koupit zhruba stejné množství zboží jako před rokem za uložených sto korun? Výhodou je u bankovních vkladů také jejich pojištění do výše 90 procent nejvýše však 400 000 korun. Nevýhodou může být kromě nízkého výnosu a patnáctiprocentního zdanění úroků u termínovaných vkladů a vkladních knížek s výpovědní lhůtou také jejich likvidita. Ta představuje rychlost, s jakou se člověk v případě potřeby dostane ke svým úsporám v hotovosti. Vyšší úroky jsou vykoupeny obvykle delší výpovědní lhůtou. Peníze uložené na roční termínovaný účet nebo na vkladní knížku s roční výpovědí jsou po dobu jednoho roku bez sankčních poplatků nedostupné.
25. července 2000
