Studie, kterou zpracovali odborníci v čele s děkanem Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT Vladimírem Kočím, je unikátní. Neřeší pouze dopad na přírodu poté, co tašku vyhodíme, ale zkoumá i samotnou výrobu a užívání
„Použili jsme metodu LTA, která hodnotí všechny možné environmentální dopady do vody, půdy, ovzduší i na toxicitu živých systémů včetně člověka. A to nejen s ohledem na emise, které vypouštíme, ale i na suroviny, které potřebujeme, abychom výrobky získali. Třeba náročnost na ropu, dřevo, vodu a tak dále,“ popsal děkan Kočí.
Nejlépe vyšly z testu tašky z polyesteru a bavlny, naopak papírové a igelitky zanechávají v přírodě největší následky.
Kočí chodí nakupovat s polyesterovou taškou, na které je obrázek rakety, už několik let. „Možná někoho překvapí, proč mám polyesterovou, ačkoliv je to plast. Taška je ale vyrobena z materiálu, který je původně odpadním PETem. Takže z odpadního materiálu můžete vyrobit něco, co vám bude sloužit dlouhodobě,“ chválí.
Vyzdvihuje především pevnost. Ucho je navíc propojené s tělem tašky, a nemělo by se tedy utrhnout.
Bavlněná taška vydrží dlouho
Těsně za polyesterovou taškou skončila v hodnocení taška z bavlny. Ačkoliv její výroba někde není podle Kočího zrovna ekologická.
„Jsou oblasti, kde pěstování bavlny vytváří vodní stres v krajině a dochází tam k nedostatku vody. Nicméně jsou i oblasti, kde se snaží bavlnu pěstovat víc udržitelným způsobem. To má potom nižší dopady na vodní stopu. Ale v zásadě má bavlna velkou výhodu, že je to přírodní materiál, který se na konci životního cyklu v přírodním prostředí přirozeně rozloží a nevznikají z toho škodliviny,“ popisuje děkan s tím, že rozklad může trvat rok, ale i desítky let.
Bavlněné tašky zavedl už například Lidl, od nového roku i Penny Market. „Zákazníky na změnu upozorňuje také kampaň se známými osobnostmi, které snahu obchodního řetězce v boji proti nadměrnému používání plastu podpořily. Jsou mezi nimi Ivana a Karel Gottovi nebo Monika a Leoš Marešovi,“ říká mluvčí Penny Marketu Tomáš Kubík.
Penny Market nabízí bavlněné tašky s obrázky, pod kterými jsou podepsány právě známé osobnosti. Navíc jakmile během ledna doprodá zásoby igelitek, žádné už nabízet nebude.
Lidl zrušil prodej jednorázových tašek v březnu 2017. „Po zrušení prodeje igelitových tašek se alternativních variant prodává daleko méně než tašek igelitových v předcházejících letech, což považujeme za pozitivní trend. Zákazníci také začali častěji nosit vlastní tašky,“ sdělila mluvčí Lidlu Zuzana Holá.
Problémová výroba papírových tašek
Papír je podle Kočího bezesporu materiál, který má ke krajině blíž než plasty. Může se rozpadnout na přírodě blízké součásti. „Takže z tohoto pohledu je papír dobrá varianta. O něco horší na papíru je, že samotná výroba papírového materiálu je poměrně energeticky náročná. Tudíž výroba papírového sáčku, co se týče dopadu na životní prostředí, je horší než výroba plastového. Ve fázi výroby ten papír vychází hůř,“ upozorňuje děkan.
Nejlepší taška je žádná, říká expertka na udržitelnou ekonomiku |
Jak už jsme zmínili, výroba bavlněné tašky sice také není úplně ekologická, ale látková taška na rozdíl od té papírové může vydržet roky.
„Právě ani užitná hodnota papírové tašky není ideální. Vemte si, že půjdete domů v dešti s papírovou taškou plnou sklenic. To je nedonesete,“ říká Kočí. „Nicméně ta výhoda, že se papírová taška poté v životním prostředí rozpadne na neškodné součásti, je významná. Takže používání papírových tašek rozhodně není na škodu, nicméně zas taková výhra ve srovnání s plastovým materiálem to není,“ tvrdí Kočí.
Podle něj by pomohlo, kdyby se tašky z papíru vyráběly jiným způsobem. „Kdyby se používala taková energetika, která negeneruje uhlíkovou stopu. Kdybychom tedy měli českou energetiku založenou na šetrnějším využívání energie a ne z větší části na fosilních palivech, tak by výroba papíru byla šetrnější vůči přírodě. Protože ty environmentální dopady se přenášejí z jednoho stádia životního cyklu do dalšího,“ upozorňuje.
Matoucí nápisy
Proto je podle něj matoucí nápis na papírové tašce BILLA, kde se píše, že podporuje zelenou energii. „Tu by podporovala, kdybychom papír vyráběli právě pomocí energetiky ne tak závislé na uhlí,“ zdůrazňuje.
Zákazníky podle Kočího může mást i nápis na igelitových taškách TESCO. Tam stojí: 100% recyklovatelná.
„To je nádherný slogan. Recyklovatelné je dneska cokoli - odpadní voda, ocel, cokoli. To, že je něco recyklovatelné, ale vůbec neznamená, že to někdo bude recyklovat. Kdyby ta taška byla 100procentně z recyklovaného materiálu, tak by to bylo něco jiného, pak bychom mohli říci, že tam jakýsi benefit pro životní prostředí je. To že je 100procentně recyklovatelná ale neznamená v podstatě nic,“ upozorňuje Vladimír Kočí.
Ukazuje přitom i na obrázek zeleného draka, který slogan na tašce doprovází. „My tomu říkáme greenwashing. Dáte tam hezkého zeleného draka a všichni budou mít radost, že je to ekologicky šetrný výrobek,“ tvrdí.
Igelitové tašky: levnější jsou lepší
Tyto plastové tašky, které považujeme za pevnější než malé igelitky, jsou podle studie úplně nejhorší. Jsou totiž vyrobeny z low densitive polyethylenu, tedy materiálu, který paradoxně není až tak pevný a hlavně je poměrně těžký.
„Takže vy ho na výrobu tašky spotřebujete relativně velké množství ve srovnání s druhým high density polyethylenem. Z něj se dělají takové ty klasické menší igelitky. Materiál je to pevnější, a proto je ho na výrobu tašky potřeba výrazně méně,“ dodává.
Igelitová taška se sice podle děkana přibližně za 70 až 100 let rozpadne na mikročástice. „Jenže jak moc jsou škodlivé, my dneska nevíme. Problematika mikročástic, zejména plastových, je aktuální celosvětové vědecké téma. Malé částice mohou vstupovat i třeba do živých organismů a nějakým způsobem jim ublížit,“ dodává Vladimír Kočí.
Ze studie tedy vyplývá, že nejlepší je si pořídit polyesterovou či bavlněnou tašku a tu si do obchodu vždy nosit s sebou. Ideální je také například síťovka.
