Slavtcheva: Chce to poznat svět

Když se před čtrnácti lety zhroutil v Bulharsku komunismus a zemi zachvátila ekonomická krize, Sonia Slavtcheva slavila pětadvacáté narozeniny. Coby čerstvá absolventka ekonomie na sofijské univerzitě vyhodnotila situaci jako beznadějnou.

Sbalila kufry, diplom, manžela, osmnáctiměsíčního syna a vyrazila pryč z vlasti.

"Bylo to tehdy velmi impulzivní rozhodnutí, ale nejlepší, jaké jsem kdy udělala," říká Sonia Slavtcheva poté, co se z řadové účetní vypracovala na jednu z nejvýše postavených žen v českém bankovnictví.

Sonia Slavtcheva je finanční ředitelkou a členkou nejvyššího vedení GE Capital Bank pro Česko a Slovensko.

Navenek působí nenápadně, skoro zranitelně, v bance však platí za ráznou a důslednou manažerku s nevyčerpatelnou životní energií. Překonala rakovinu, v práci zdolala rezervovaný přístup Čechů vůči cizincům, ale přitom o sobě říká, že na zlomový okamžik kariéry stále ještě čeká.

Klíčem k úspěchu je podle ní poznat svět, poučit se z životních zkušeností a skoncovat s tím, co člověka nudí a nenaplňuje.

Účtárna ve Varnsdorfu
Když se v Bulharsku hroutil svět a Sonia s manželem se rozhodli hledat štěstí jinde, koupili prý první volné letenky směrem na západ.

"Byli jsme tehdy velmi frustrováni. Měli jsme malého syna a situace v Bulharsku byla jiná než v Československu," vzpomíná Slavtcheva. Životní úroveň v Bulharsku šla na začátku devadesátých let dolů skoro o deset procent ročně.

Lidí bez práce bylo rázem desetkrát víc než za komunismu a inflace v roce 1991 vylétla na 340 procent. Dnes Sonia mluví plynně česky, tehdy však pro ni řeč i země byly cizí a v Praze práci nenašla.

SOUHRN ČLÁNKŮ

"Začínala jsem tu jako pokladní jedné státní firmy v severních Čechách, ve Varnsdorfu. Dělala jsem drobné vyúčtování zaměstnanců, to bylo zhruba vše, co jsem tehdy se svou češtinou zvládala," říká bankéřka.

Jak se cizinka v Česku vyšvihla z takového místa mezi bankovní elitu? "Stačí vědět, jak chcete prožít svůj život a co pro to děláte."

Po třech letech v účtárně na severu Čech se Sonia rozhodla přidat v kariéře plyn.
Přihlásila se na manažerskou školu v Čelákovicích, kde začala studovat v programu MBA. Titul dodělala ve Spojených státech na University of Pittsburgh.

Vzdělání v Americe považuje vedle odchodu z Bulharska za klíčové životní rozhodnutí. Školu v USA uvádí bez zaváhání jako svou nejlepší finanční investici.

 "V americké škole se musíte učit pořád, nejen před zkouškami v lednu a v červnu. Pak vám toho v hlavě také více zůstane," říká Slavtcheva.

 "V Americe jsem také pochopila, o čem je konkurence. Pokud jde o školu, každý student pracuje sám za sebe. Opisování by vnímali stejně, jako kdyby jeden druhému ukradli podnikatelský nápad, jsou k tomu vychováváni odmalička," dodává bankéřka.

Vidět dál než na metr
Kontakt s cizím prostředím je podle Sonii podmínkou k úspěchu.

"Dnes je vše otevřeno světu a nestačí rozumět tomu, co je jeden metr od vás. Kdo se nesnaží získat zkušenosti zvenčí, ať už studiem jazyků, cestováním nebo jakoukoli prací v cizině, určitě bude cítit handicap," říká Slavtcheva.

Vzhledem k vlastní zkušenosti říká, že by si přála, aby se Česko více otevřelo a lidé přišli častěji do kontaktu s cizinci. "Byla bych ráda, kdyby Češi byli o trošku otevřenější," říká Sonia s tím, že kdo sám byl někdy vystaven cizímu prostředí, má doma k cizincům lepší postoj.

Jako hlavní podmínku úspěchu však uvádí životní zralost a schopnost jednat s lidmi.

"Když jsem onemocněla rakovinou, donutilo mě to přemýšlet o životních hodnotách a prioritách. Uvědomit si, jak důležitá je láska k lidem, a že čím více se člověk rozdává, tím více dostává," říká Sonia. Sama ve svém týmu zaměstnává několik mladých lidí, u nichž ji zarážejí často až příliš velké ambice.

"Většina jich je nesmírně ambiciózních. Strašně pospíchají a chtějí se co nejrychleji dostat co nejvýš v kariéře. Mají tendenci věci uspěchat, aniž vyzrají," uvádí bankéřka. Na druhou stranu lidé bez zdravých ambicí v jejím týmu sotva pochodí. "Stavím jim co nejvyšší výzvy, aby pak měli o to lepší pocit z úspěchu."

Suzuki 650 ruší rovnováhu
Stejně by podle ní měl každý přistupovat i sám k sobě.

"Až se začnu nudit, nebudu cítit stres a věci půjdou samy od sebe, pak bude čas na změnu," prohlašuje Slavtcheva, o níž kolega z představenstva Jan Rollo říká, že ji čeká kariéra globálního formátu.

Podle Sonii je úkolem každého manažera vychovat si nástupce, a nikoli zašlapávat talenty do země.

"Kdo se bojí vlastních podřízených, musí mít strašný život. Nemá z práce radost, takže není na svém místě," říká Sonia.

Práce v bance ji zatím baví, neboť jako finanční ředitelka prý musí skloubit opatrnost při řízení účetních knih a nutnost bojovat o tržní podíl, což v případě GE znamená rozdat víc půjček.

Aby si vyčistila hlavu od zákonů věčné účetní rovnováhy, jezdí do práce na silniční motorce Suzuki 650. "Obezřetnost v práci si musím něčím vykompenzovat a podstoupit nějaké riziko," směje se Slavtcheva.

Dotazník Sonii Slavtchevy

* Jak hospodaříte s časem?
Všechny pracovní schůzky mám zanesené v elektronickém diáři v počítači, takže se dá s nadsázkou říct, že můj čas řídí počítač.
* Jak hospodaříte s vlastními penězi?
Nenosím u sebe téměř žádnou hotovost a maximálně využívám platební kartu. Splácím hypotéku a přispívám si na penzijní připojištění a kapitálové životní pojištění. Investuji také do podílových fondů.
* Jak se připravujete na strategická rozhodnutí?
Snažím se získat maximum informací a faktů, a to jak interních, tak externích. Pak si vyhodnotím plusy, minusy, příležitosti a hrozby. Na základě toho si vytvářím názor, s nímž vstupuji do jednání.
* Kdy je nutné při jednání ustoupit?
Když převládnou argumenty a logika partnera v jednání. Jednání jsou však obecně o vzájemných ústupcích a kompromisech.
* Co je pro dosažení úspěchu podle vás důležité?
Je důležité si jasně specifikovat, co považuji za úspěch a čím mohu měřit jeho dosažení.