Saint Estéphe: silná přitažlivost

Nejsevernější výspou slavných "Grand Cru Classé" z Bordeaux je apelace St. Estéphe. Zatímco v Margaux či Pauillacu se v létě tísní stovky a tisíce vinařských turistů, tichá, venkovská atmosféra městečka St. Estéphe se ani v dobách hlavní sezony příliš nemění.

Zdejší vína mají v porovnání se svými souputníky trochu neotesanější, hrubší charakter - pokud se takový výraz u vín této cenové kategorie vůbec dá použít. Avšak jistá rustikálnost projevu je zřejmá a souvisí se složením půdy, které je proti ostatním elitním bordeauxským apelacím přece jen mírně odlišné. Robustní struktura vín ze St. Estéphe má ovšem svoji nespornou přitažlivost a vytváří si stálý okruh věrných příznivců.

Nacházejí se zde desítky vynikajících cháteau, ale jen pět z nich nese statut Grand Cru Classé. Jména Calon Ségur, Cos Labory a Lafon Rochet patří v této elitní kategorii spíše k dobrému průměru, vynikající, a přesto nedoceněné Ch. Montrose naopak mezi úplnou špičku.

Všechna tato cháteaux jsou zastíněna věhlasem Cháteau Cos d'Estournel. Tento zámek je doslova ikonou oblasti St. Estéphe a jeho vzhled nelze ani přehlédnout, ani zapomenout. V konzervativní a trochu snobské atmosféře bordeauxských zámků vyhlíží jeho čínsko-maurská fasáda jako realizovaný nápad šíleného architekta. Excentrický hrabě Louis Gaspar d'Estournel dal stavbou průchod své vášnivé zálibě v exotických krajích, kam často zajížděl za obchodem.

Ve své vlasti organizoval chov arabských koní a z Persie si k výsadbě přivezl odrůdu Syrah. Aby na zpáteční plavbě vytížil jinak prázdné lodě, pokoušel se naopak do Orientu vyvážet ze svého cháteau sudy s vínem. To v těchto převážně muslimských krajích pochopitelně žádné kupce nenašlo a vracelo se na lodích zpět. Několikaměsíční pobyt sudů pod horkým sluncem byl nicméně zajímavým zdrojem informací o tom, jak víno v podobných podmínkách urychleně stárne. Jeho kvalita byla vynikající.

Přesto hrabě d'Estournel o svůj majetek záhy přišel, k čemuž podle všeho nepřispělo ani tak špatné obchodování s vínem jako jeho další záliba, související s členkami baletního souboru pařížské opery.

V roce 1821 však d'Estournel dokázal své vinice získat zpět, a mohl tak dokončit i své záměry. Nádvoří bizarního zámku ozdobilo několik soch slonů (naštěstí ne v životní velikosti) a celé dílo korunovala brána, dříve zdobící vstup do harému sultána ze Zanzibaru.

Důležitější než podivuhodné stavební aktivity činorodého hraběte bylo a je samo víno, které se svou kvalitou už téměř dvě stě let řadí mezi největší vína Bordeaux.
Možná k tomu dodnes přispívá i původní myšlenka charizmatického zakladatele.

Nejpozoruhodnější na celé stavbě je totiž skutečnost, že cháteau Cos d'Estournel nikdy nebylo určeno k bydlení lidí. Je vlastně nadzemním sklepem, kterému jeho majitel nechal dát zámeckou podobu proto, aby víno při svém zrání získalo na noblese a vznešenosti. Že by to víno v sudech dokázalo vnímat, je sice těžko k uvěření, ale výsledek tak či onak svědčí o tom, že se záměr podařil.