„Neperlivé instantní nápoje Vitacit naše společnost prodává od přelomu století. V té době si tuto známku neprodloužil původní výrobce Vitacitu, společnost Aktiva, biochemický podnik Kaznějov,“ popisuje Vladimír Dobrovolný, jednatel společnosti Wissa. „Vitacit považujeme za jednu z nejznámějších předlistopadových značek,“ vysvětluje, proč v roce 2001 koupili ochrannou známku.
S výrobou vitacitu se podle dostupných informací začalo v Zemědělském podniku Kaznějov u Plzně. Cílem údajně bylo vymyslet levný produkt, který mohou vyrábět ženy se změněnou pracovní schopností. A výroba vitacitu opravdu jednoduchá byla. Prášek obsahuje pouze kyselinu citronovou, která se v daném podniku vyráběla, cukr, vitamin C a aroma podle druhu příchuti.
Výrobní postup ani receptura se od té doby nezměnily. Pouze místo mandarinkové příchutě se dnes vyrábí pomeranč a spolu s ním jahoda, citron a malina.
Zatímco v 80. letech podnik produkoval až tisíc tun vitacitu ročně, dnes je to výrazně méně. Z rozpustných prášků je pro něj největší konkurencí hlavně ten značky Tang, které patří nadnárodní firmě Mondelez. Přesto se podle Dobrovolného ročně prodá ve čtyřech příchutích několik milionů sáčků s vitacitem a prodeje rostou.
Příběhy značek |
Tahák retro týdnů
Kromě Česka se vitacit prodává i na Slovensku, mohl by ale zamířit i dál za hranice. Má totiž zaregistrovanou mezinárodní ochrannou známku. Jak před patnácti lety popsal časopis Marketing a média, původní výrobce vitacitu kontaktoval britskou firmu vyrábějící jed na krysy pod názvem Vitacid a ta mu podobný název pro jedlý prášek schválila.
Oživit chuť na vitacit dnes pomáhají i retro týdny, které čas od času pořádá německý řetězec Lidl. Naposledy byly letos v květnu a právě vitacit byl spolu s paštikami Májka, salámem Vysočina či toaletním papírem Harmasan v dobových obalech jedním z taháků.
„Vždy se těší velkému zájmu napříč všemi generacemi,“ říká k prodejům výrobků zařazených do retra mluvčí Lidlu Zuzana Holá. Standardně však podle ní dané zboží v nabídce nemají, takže porovnávat prodeje nelze. Pytlíky s vitacitem jsou i dnes stogramové jako kdysi. Podle dohledatelných údajů na internetu se kyselý prášek prodával před desítkami let za korunu padesát, dnes stojí od deseti do šestnácti korun.
Používá se také k ochucování čaje nebo do ovocných řezů
Výroba se loni přesunula do areálu v Praze-Kunraticích. Předtím ji zajišťovala partnerská společnost. Přesuny zažila i ochranná známka Vitacit. Od původního výrobce ji nejprve získala spolu s výrobním postupem společnost Vitaspol.
„Ta nás požádala o zajištění celoplošného prodeje vitacitu v Česku a následně nám ochrannou známku nabídla k odkoupení,“ popisuje cestu ke značce Dobrovolný. Wissa ji předloni prodala dále společnosti Ok-Fain, to je ale podle Dobrovolného jen prodej v rámci rodiny.
Nynější výrobce se také snaží, aby se už na vitacit nenahlíželo jen jako na prášek, co barvil dlaně a jazyky. „Používá se nejen k přípravě nápojů, ale i k ochucování čaje nebo jako surovina k pečení ovocných řezů,“ zmiňuje Dobrovolný.
