Co vlastně novela stavebního zákona přinášela za změnu? Až dosud mohl stát ve veřejném zájmu sáhnout ke krajnímu opatření a pozemky od soukromých majitelů nuceně vykoupit pouze v případech, které zná i právo vyspělých evropských zemí.
Jde například o ropovody, dálnice a sítě elektrického vedení. Sociálnědemokratičtí poslanci navrhli, aby podobná možnost existovala i v případě velkých průmyslových zón, na jejiž výstavbu stát přispívá z rozpočtu.
Veřejný zájem?
Drobná zákonná novela o dvou větách vyvolala v minulých týdnech rozsáhlou debatu na téma "Co je veřejný zájem". A to zejména poté, co parlament nedávno na návrh poslanců všech politických stran z Plzeňska schválil zákon o obchvatu Plzně, podle něhož stát může vyvlastnit ty majitele pozemků, kteří by je nechtěli prodat.
Impulsem k sepsání odmítnuté novely byl vlekoucí se spor mezi radnicí v Hranicích a kadeřnicí Markétou Regecovou, která nechce prodat svůj pozemek, na němž se již staví továrna na výrobu televizních obrazovek nizozemské firmy Philips.
Regecová odmítla pozemek prodat radnici za původně stanovenou cenu, neboť město jiným majitelům nabízelo i vyšší částky. Kadeřnice následně svůj požadavek zvýšila a již déle než rok se s městem na prodeji nemůže dohodnout.
"Průmyslové zóny jsou do té míry veřejným zájmem, že že bychom měli zvažovat legislativní opatření. Bude-li se v tomto případě o znásilňování práva na soukromé vlastnictví, rád bych připomněl postup bavorské vlády při stavbě ropovodu Ingolstadt, kde se jednalo o vyvlastnění pozemku za běžnou tržní cenu. Ne tedy konfiskaci," uvedl před třemi týdny premiér Miloš Zeman.
Ingolstadt a Regecová jsou odlišné kauzy
Vykoupení pozemků za cenu obvyklou navrhovali i sociálnědemokratičtí poslanci. Případ ropovodu Ingolstadt měl ale zcela jiný scénář, než jaký chtěli zákonodárci navrhnout.
Až německý ústavní soud rozhodl, že protestující majitelé pozemků musí na výkup přistoupit, neboť stavba ropovodu vede k obecnému užitku a ropovod je i vyjmenovanou stavbou "ve veřejném zájmu".
Případu v Hranicích, tedy stavbě továrny, se ale více blíží jiný příklad z Bavorska. Spolkový ústavní soud jako poslední instance v něm před čtyřmi lety zamítl ve vyhroceném sporu vyvlastnění pozemků ve prospěch stavby zkušební dráhy automobilky Daimler-Chrysler poblíž města Asamstadt.
A to i přes předchozí opačné stanovisko soudů nižší instance. Důvod? Autodrom není zmíněn v zákoně jako veřejně prospěšná stavba a navíc ani vytvoření 1 100 pracovních míst v hospodářsky slabém regionu neospravedlňuje zásah do soukromého práva.
Podobný vývoj sporných kauz, známý ze západní Evropy, by si přáli i přední tuzemští právníci. "Soudci se u nás bojí právo nalézat v konkrétních případech a chtějí, aby každý případ byl zmíněn v zákoně a oni jej mohli tento zákon jen vykládat. Ze speciálních zákonů, jako je tento, nebo zákon o obchvatu Plzně, jsem na rozpacích," říká například advokát Richard Wágner, specializující se na mezinárodní právo.
Podobně hovoří i advokát Miroslav Bělina. "Řešit konkrétní problém zákonem nepovažuji za rozumné," říká.
"Měkčí" přístup k vyvlastňování by volil i bývalý šéf agentury pro zahraniční investice Czechinvest Jan Havelka, který nyní v právní kanceláři White and Case pracuje přímo pro zahraniční firmy.
"Považoval bych za rozumné institut vyvlastnění použít ve výjimečných případech, kdy většina majitelů pozemky prodal za jednotnou cenu a někdo se snaží svůj zisk uměle vyšponovat nahoru," říká Havelka.
