Politici zejména z ODS a Unie svobody kritizují dnešní praxi, kvůli níž jsou hlavně menší tuzemští podnikatelé v nevýhodě proti zahraničním firmám, které mají dostatek peněz na stavbu nových továren, na něž od státu získávají pobídky. Nakolik podle vás hrozí, že by se investiční prostředí mohlo změnit?
Myslím, že před volbami jsou všechna témata trochu vyhnaná do extrémů a zdramatizovaná. Pokud vím, slyšel jsem třeba poslance Ivana Pilipa na debatě před týdnem, že volá spíše po nějaké diskusi o tom, jak s investicemi dál naložit. Prohlášení vysloveně proti pobídkám jsou spíše ojedinělá. Neviděl jsem politika, který by několikrát za sebou opakoval: zrušme pobídky. Co očekávám po volbách, je, že proběhne klidná debata na profesní bázi, jak s pobídkami dál, jaké typy investorů podporovat a v jaké míře. Mnoho vzrušených debat o investičních pobídkách je založeno na ne zcela pravdivých argumentech. Pobídky nejsou jen pro zahraniční investory, podíl českých firem stoupá, je to podpora určitého typu investování a velikosti. Dělení na české a zahraniční je trochu nešťastné.
Kapitál je dnes mezinárodní.
Ale šéf ODS Václav Klaus se proti pobídkám vyjadřuje opakovaně. V jeho případě nejde o ojedinělý výrok a jeho smýšlení je konzistentní. Vnímáte tedy skutečně nějakou reálnou hrozbu, že v případě vítězství ODS by investiční pobídky mohly být zrušeny? Jak to nyní vnímají investoři?
Myslím, že to nebezpečí, které plyne ze znervóznění, je větší než realita. Investoři velice bedlivě pozorují, co se děje. Nevěřím, že vláda, která vzejde z těchto voleb, nějak razantně zasáhne do tohoto systému. Ten je založen na zákoně, je mnoho věcí rozjednáno. Je to rozběhnutý systém. Nelze ho mávnutím proutku zrušit. Debata o tom, jakým způsobem ho upravovat, je zcela na místě a jsme na ni připraveni, ale nepředpokládám, že jakákoli varianta koaliční vlády by pobídky razantně rušila.
To, co říká ODS, je: zrušme investiční pobídky a vytvořme prostředí, kde podniky nebudou muset odvádět tak vysoké daně. Co je na tom špatného, podobnou cestou šlo třeba Irsko a pomohlo mu to k ekonomickému růstu, na kterém participovali všichni, nejen firmy od určité velikosti, které na pobídky dosáhnou...
Pokud by odbourání pobídek přišlo, až se takové prostředí vytvoří a bude záruka, že se dlouhodobě udrží, pak bude přípustné odbourání investičních pobídek. Je to ale dlouhodobá záležitost. Proto se nebavme o variantě, že se hned po volbách zruší investiční pobídky.
Z nezávislých průzkumů vychází, že byrokracie v zemi pomalu ustupuje. Roste však korupce. Investoři to udávají za negativní jevy. Nakolik to skutečně odrazuje od investování v tuzemsku?
Co odrazuje investory u nás, je rozhodně byrokracie. To je od získávání víz přes stavební povolení. Jak dlouho trvá založit si firmu, získat povolení všeho druhu, to je problém, který dnes máme. Není to ani tak problém legislativy jako přístupu lidí. U nás je relativně velká decentralizace moci, ať už celní nebo finanční úřady jsou hodně nezávislé a mají svá pravidla. Investor se nikdy nemůže spolehnout, že budou po něm chtít to samé. Když si vyřizuje jednu věc popáté opakovaně, tak vždy po něm chtějí něco jiného a to je velmi špatné. Byrokracie a taky to, jak věci trvají, třeba co se týče zápisu do obchodního rejstříku. V zákoně se mluví o měsíci, ale podívejte se, jak funguje realita, a já vám říkám z reality, že to tak není.
Nefunguje to tak. Stejně jako jsou jinde zákonné lhůty, také to nefunguje. Na některé lhůty jsou i takové finty, že když už úřad vidí, že něco nestihne vydat, tak pozastaví příjem žádostí. S korupcí se setkáváme opravdu minimálně. Jsme totiž v pozici, kdy o investory bojujeme. To už není jako v polovině 90. let, když jsme chtěli prodat průmyslovou zónu a tam ještě byly tendence říci si o nějaký úplatek. To už je dávno pryč. Průmyslové zóny se teď prodávají za symbolickou cenu, někdy za korunu. Takže v tom, co děláme my, naštěstí korupce nefunguje.
Na pobídky lákáme hlavně výrobní závody. Nový systém podpory strategických služeb není tak štědrý. Proč?
Za prvé tomu tak nemusí být. Vždy je stanovena maximální míra podpory, kolik každý projekt může dostat. Problém je v tom, že u investic do výzkumu a do technických služeb je vstupní investice vždy nižší. Třeba absolutně špičková investice IBM zaměstná 300 lidí a dosahuje deseti milionů dolarů. Pak samozřejmě celkový balík, který dostane, je nižší. To vyplývá z podmínek, které stanovuje EU a ty jsou všude stejné.
Proč mají investoři ve strategických službách a výzkumu o investici v Česku zájem? Čím jsme pro ně atraktivní?
Protože jsme vzdělaný národ. Ukázali jsme už nějakou míru schopnosti v oblasti výrobních investic a je tu dobrá zkušenost aspoň s něčím. Je tu i slušná jazyková znalost. Nejde jen o angličtinu, ale třeba i němčinu nebo polštinu. Služby jsou vždy z jednoho místa poskytovány pro celý region. V našem případě to může být pro německy mluvící region.
Proč se o nás tyto firmy začínají zajímat až teď? Jazykové znalosti nebo vzdělání se za poslední pár let nezměnily nijak dramaticky...
Vše má nějaký vývoj. Nejdřív sem muselo přijít něco relativně jednoduššího, než přišly strategické služby. Ta potřeba vyvstává až teď.
Zajímají se o investice v tuzemsku i firmy, které chtějí jen výzkum či strategické služby bez výroby?
Taky existují, ale šance na získání toho projektu je mnohem menší než u projektu, který tu už nějakou výrobu má. Masový zájem to není. Myslím, že silnější bude spíš trend připojování služeb k výrobě.
Japonsko-německá firma Takata-Petri nedávno oznámila, že přesouvá část výroby do Rumunska. Je to první investor, který odchází za levnější prací za východ. Je to začátek trendu?
To záleží na třech věcech. Na tom, jak se bude vyvíjet kurz koruny. Jak rychle porostou platy a jak se bude vyvíjet situace v zemích, kam se mohou přesunout. Pokud se tam situace nezlepší, tak se nikam nepřesunou. Zatím ty signály nemám, myslím, že to je ojedinělé. Během pěti let se to ale začne dít. Právě proto se musíme soustředit na projekty ve strategických službách a všeobecně věci s vyšší přidanou hodnotou, kde cena práce nebude hrát takovou roli.
Řada východních zemí podle mezinárodních studií už začíná být velmi atraktivní Slovensko, Rumunsko či Turecko...
Rumunsko bude rozhodně další hvězdou. Slovensko taky, ale zatím tam není prostředí na takové úrovni, aby bylo pro investory lákavé. Až se to stane, tak se velmi rychle dostane na naši úroveň. I cenově. Slovensko není dlouhodobé řešení, to je na chvíli. Rumunsko a Ukrajina je dlouhodobé řešení.
