Pan IKEA slibuje, že v Česku sleví

Říká se, že každé desáté dítě v Evropě rodiče počali na posteli značky IKEA. Možná je to přehnané, ale málokdo se může pochlubit, že by pronikl do života Evropanů tak hluboko. Švédovi Ingvaru Kampradovi, zakladateli IKEA, se to v jeho 78 letech podařilo.

Ingvar Kamprad, zakladatel IKEA - Zakladatel nábytkářského kolosu IKEA během návštěvy Prahy. (26. ledna 2005) | foto: Dan Materna, MF DNES

Zakladatel padesát let starého nábytkářského impéria, které dnes udává styl bydlení milionům lidí na zeměkouli, přijel tento týden do Česka na velké setkání 260 nejvyšších šéfů firmy z celého světa. Podle Kamprada si mají mimo jiné vzít příklad z toho, jak IKEA v Česku roste, což chtějí manažeři firmy podpořit dalšími kroky.

Výkonný ředitel celosvětové sítě IKEA Anders Dahlvig ve středu v Praze prohlásil, že úkolem zdejší pobočky bude snižovat ceny v následujících letech zhruba o pět procent ročně.

"Cítíme, že stále nejsme na takové úrovni, která by vyhovovala většině lidí," uvedl Dahlvig, podle něhož bude firma hlavně zlevňovat dnešní sortiment. Kamprad vedle toho slibuje rozšířit v Česku nabídku o nové, levnější zboží.

CO ZNAMENÁ IKEA

I jako Ingvar, křestní jméno zakladatele Ingvara Kamprada
K jako Kamprad, příjmení zakladatele Ingvara Kamprada
E jako Elmtaryd, rodinná farma, kde se Kamprad narodil
A jako Agunnaryd, vesnice, kde Kamprad vyrůstal

Součástí ofenzivy vůči větší mase zákazníků má být podle Dragana Skaluševiče z vedení české pobočky také rozšíření obchodů v Praze na Zličíně, v Brně a Ostravě.

Skaluševič usiluje také o to, aby proměnil co nejvíc lidí ve "fanoušky IKEA", což je ve firemním slangu označení pro každého, kdo jezdí ke Švédům nakupovat aspoň čtyřikrát za rok. Česká a slovenská pobočka má podle něho oproti zbytku světa nejvyšší růst prodeje kuchyní.

V Česku zákazníci pěkně přibývají a představují pro švédský nábytkářský kolos jeden z nejrychleji rostoucích trhů. Loni jeho tržby stouply o sedmnáct procent na 2,6 miliardy korun. Proto, když se rozhodovalo, kam sezvat summit 260 nejvyšších světových manažerů IKEA, volba padla právě na Prahu.

Pohodlná postel
Mezi hosty byl i důchodce, který globální kult postavil a dnes díky němu patří mezi nejbohatší lidi planety.

"Za co utrácím? Například za pohodlnou postel," říká Ingvar Kamprad, zakladatel IKEA a jedna z nejosobitějších postav světového byznysu s mimořádně zajímavou historií. V rozhovoru s redaktory MF DNES, časopisu Týden a slovenského deníku SME se nevyhýbal ani otázkám o tom, jak za mlada koketoval s fašistickým hnutím a jak se dnes léčí z alkoholismu.

Zakladatel IKEA: Ve Švédsku jezdím v Octavii

Co vás přimělo uspořádat tak velké manažerské sympozium právě v Praze?
Česko a Slovensko a celý postsocialistický blok patří k zemím, které se rychle rozvíjejí, a proto bylo zajímavé pro všechny naše prodejce z celého světa - i z Číny, Austrálie nebo Kanady - vidět, co se tu děje. Všem velmi imponuje, co se stalo za tak relativně krátkou dobu. Ale v Česku nejsem poprvé, byl jsem tu už v padesátých letech, když jsem tehdy hledal dodavatele. Jednal jsem se státními podniky, byl jsem se podívat na Moravě, poučovali mě, jak se z borovice nemá dělat nábytek. Koupili jsme tehdy nejdřív servírovací stolek a pak i další výrobky. To byly těžké, staré časy.

Ve světě se držíte strategie trvalého poklesu cen, což prý má platit i v Česku. Co chystáte?
Po celém světě prodáváme okolo pětadvaceti tisíc výrobků, z toho v každém obchodě jich je šest až deset tisíc. Šéf každé národní pobočky má právo si vybrat, co do svého sortimentu zařadí. Tady jsme se rozhodli, že vezmeme o trošku víc levnějšího nábytku a že pro váš region možná připravíme nějaký speciální sortiment s rozumnější cenou. Nejsme luxusní firma pro pár lidí. Chceme oslovit většinu společnosti, to je naše hlavní motto.

Proč jsou některé věci ve vašich rakouských nebo německých obchodech dražší než tady?
V celkovém součtu jsou tu ceny nižší než v Německu, Rakousku nebo Švédsku. Sice ne u každého výrobku, ale v průměru ano. Každý trh má nějakou zvláštnost, a když jsme někde u určitého zboží pod konkurenčním tlakem, musíme se přizpůsobit.

V anglických novinách spočítali, že každé desáté dítě v Evropě bylo zplozeno na posteli od vás. Jaký je to pocit?
Novináři hodně přehánějí. Samozřejmě to není pravda. Ale naše pravidla říkají, že pokud to tak není teď, v budoucnu to tak bude. Vždy lze něco zlepšit.

Do vaší firemní bible jste napsal, že je pořád co zlepšovat. Co byste chtěl dělat lépe?
Lepší péče o zákazníky, lepší informace, jak naložit s poškozeným gaučem. Někde můžeme zlepšit ceny. Jsou to stovky a tisíce věcí.

Každý rok se rozveze po světě 130 milionů vašich katalogů, což je prý větší náklad, než má Bible. Nemrzí vás, že ji porážíte?
Neznám roční náklad Bible, ale katalogů už rozesíláme 147 milionů. Nemám to srovnání rád. Katalog je prostě náš hlavní informační kanál vůči zákazníkům.

V katalozích píšete, že nepoužíváte dětskou práci. Jak to lze zkontrolovat?
Ujišťuji vás, že žádná z obchodních firem tomuto problému nevěnuje tolik pozornosti jako my. Sám jsem v Číně tajně utekl z jednání, abych se podíval do výroby, což se nesmí. Ale lhal bych, kdybych řekl, že na žádném z našich výrobků v celém světě nepracovaly žádné děti. Když prodáváte židli, těžko můžete kontrolovat, za jakých podmínek byl vyroben každý její šroub. Pomáhá nám s tím UNICEF, v Indii sponzorujeme velký program pro výstavbu škol a vzdělání.

Nemáte strach, co se stane s IKEA, až už nebudete mít síly ji sledovat?
Mám tu tisíce lidí, které mám rád, kteří jsou velmi schopní a jsou IKEA oddaní, takže o firmu strach nemám.

Jaký je vlastně váš vliv v IKEA? Sice jste rodinný podíl převedl na nadaci v Holandsku, ale ve Švédsku se často píše o tom, že i tak firmu nepřímo ovládáte.
Není to pravda, IKEA patří nadaci. Nenechávám si od firmy ani proplatit cestovní náklady.

Prý jste nikdy nezveřejnili, kolik IKEA vydělává. Proč?
To je dlouhá historie už z padesátých let, kdy jsem si poprvé četl ve výročních zprávách amerických společností. Dnes tyto firmy musí každý měsíc něco zveřejňovat. Pořád je někdo sleduje a hodnotí ve velmi krátké perspektivě. Kdybychom se takto museli zpovídat z našeho nynějšího vstupu do Ruska nebo do Číny. Pochopitelně, že to je velmi nákladné a proděláváme na tom miliardy, což trvá třeba pět let. Kdybychom měli akcionáře, tloukli by do stolu a nadávali by, co děláme s jejich penězi a proč nepřinášíme zisk. V dlouhodobém horizontu vidíme, že dnešní kroky přinesou zisk, ale nevím přesně, za jak dlouho. Tady v Česku jsme peníze prodělávali devět let.

Prý jste jeden z nejbohatších lidí na světě. Jak se podle vás dají nejlépe utratit peníze?
Nic nepotřebuju. Důležitá je dobrá, pohodlná postel, tu svou mám už skoro třicet let. Ani má zahrádka mě moc nestojí. Chci žít normální život, jako žijí ostatní lidé. Taková je i naše firemní kultura: nehrát si na žádné důležité boháče.

Je pravda, že jste si koupil českou škodu? Prý jste dřív jezdil ve starém volvu...
Ve Švýcarsku mám 14 let staré volvo, ale ve Švédsku mám Škodu Octavii, jestli to říkám správně, a jsem s ní velmi spokojen.

V BBC o vás psali, že vaše babička pochází ze Sudet. Myslí se tím naše Sudety na hranicích s Německem? Máte kořeny v Česku?
Ano, je to tak. Byl jsem tam v těch starých, špatných časem jednou na návštěvě. Myslím, že to bylo někde blízko Mostu. Měli hodně těžký život. Babička byla šťastná, když do Sudet přišel Hitler, protože její rodina i její přátelé byli Němci. Mně nebylo ani deset a babičku jsem měl moc rád, a tak jsem se do toho zamotal, do těchto nešťastných věcí. (Kamprad v mládí sympatizoval s fašistickými organizacemi ve Švédsku, za což se několikrát omluvil, pozn. redakce). Tolikrát jsem se za svou historii omluvil, tisíce lidí ve Švédsku sympatizovali s fašismem. Byl jsem tehdy hrozně, strašně hloupý. Proto jsem byl rád, když Helmut Kohl a Václav Havel mluvili o tom, aby si Němci a Češi navzájem odpustili.

Jak se s touto zkušeností díváte na Evropskou unii?
Pro nás jako pro komerční podnik je zapovězeno mluvit o politice, stejně jako o náboženství. I když si sám něco myslím, nemůžu o tom mluvit.

Švédové v referendu odmítli euro, k němuž se my snažíme dopracovat. Jako byznysmen určitě máte názor aspoň na euro...
Ve Švédsku je zhruba polovina lidí pro a polovina proti. Když teď něco řeknu, objeví se to ve švédských novinách a bude z toho velký humbuk. Vzato striktně z obchodních důvodů, pro IKEA je euro dobrá věc, ale jestli je to dobré pro Evropu a pro svět, to je jiné téma.

Dáte si naše vyhlášené pivo, nebo už nepijete?
Bohužel, a přitom bych si tak rád dal. V příštích třech měsících si nedám ani kapku, mám teď odvykací kúru. S alkoholem mám pořád problémy.

Vlají tu švédské vlajky, vaše výrobky nesou skandinávská jména, ale sám bydlíte ve Švýcarsku. Proč?
Když jsem chtěl svěřit IKEA nadaci, dlouho jsme zkoumali, jak to udělat, až jsme se rozhodli pro Holandsko. Zjistili jsme, že tam jsou nízké daně, ale že ani ve Švýcarsku nejsou daně tak strašné. Ve Švýcarsku jsem zaranžoval celý převod společnosti, a pak jsme udělali demokratické rozhodnutí u nás doma na podlaze a má manželka řekla, že tam zůstaneme kvůli přátelům a kvůli tomu, že jsme se tam cítili dobře. Není to jen kvůli daním, to bychom se odstěhovali do Monaka nebo do Lichtenštejnska.

Na které trhy byste s IKEA nyní rádi pronikli?
Poté, co jsme vstoupili nejprve s nákupem a pak prodejem do střední Evropy, je pro nás velkým snem Rusko. Po vstupu do Číny se chceme soustředit také na Dálný východ.