Mladý Radim Jančura zase jako jeden z mála lidí na kuponové knížce prodělal několik tisíc. O své příběhy se podnikatelé a politici podělili v anketě iDNES.cz.
PTALI JSME SE: Do jakých podniků jste v kuponové privatizaci investoval, čím jste se řídil a kolik jste na tom vydělal?
Tomáš Ježek
Tomáš Ježek, bývalý ministr privatizace (71)
Jako každý občan, i já jsem se účastnil kuponové privatizace, abych tím dal najevo, že tomu věřím. Investoval jsem tehdy do společnosti Stavby silnic a železnic. Znal jsem ředitele, který se mi zdál důvěryhodný. Za kupony jsem dostal třicet akcií podniku, ale nevydělal jsem na tom. Když se můj syn ženil, akcie jsem mu věnoval a on je prodal v době, kdy úplně spadly. Něco získal, ale hrozně málo. Všem v rodině jsem poradil, aby investovali do fondu Creditanstalt, který zkrachoval. Tento fond se mi zdál důvěryhodný, ale potom se ukázalo, že nebyl. Investice do kuponů pro mě ale byla absolutně vedlejší záležitost, v té době jsem měl jiné starosti.
Dušan Tříska
Dušan Tříska, duchovní otec kuponové privatizace (65)
V obou vlnách jsem vše vložil do miniaturního fondu, který založilo několik lidí z mého okolí. Výnos byl na úrovni nominální hodnoty, tj. kolem oněch 30 000 Kč v jedné vlně. Myslím, že tento fond investoval zejména do firmy PVT, která což bylo všeobecně známo, informačně technologicky zajišťovala průběh kuponové privatizace a související provoz Střediska cenných papírů. Samozřejmě jsem byl zavalen dotazy, kam investovat a která odvětví naší ekonomiky jsou perspektivní. Vždy jsem odpovídal, že půvab kuponové privatizace spočíval i v tom, že tuto "privilegovanou informaci" nikdo mít nemůže. Ještě ostřejší byl můj tehdy mnohokrát publikovaný bonmot, že 80 procent českých podniků je netransformovatelných, jenom se neví, které to jsou.
Stanislav Bernard
Stanislav Bernard, majitel pivovaru (56)
Investoval jsem do stavební firmy Ingstav Opava. Rozhodnutí bylo dobré a životaschopné, ale po nějaké době jsem udělal chybu, propásl jsem totiž okamžik, kdy se daly akcie prodat za dobrou cenu. Když mi firma nabízela, že ode mě akcie koupí, neprodal jsem. Potom skoupili většinu a tím pádem akcie úplně spadly, takže jsem na tom vlastně prodělal. O fondech jsem neuvažoval, protože jsem si říkal, že budu mít stejný rozum.
Vladimír Fichtner
Vladimír Fichtner, podnikatel (42)
Kuponovou privatizaci jsem prožil v týmu Petra Kellnera v PPF (tehdy První privatizační fond). Nejprve jako student-programátor, později jako analytik a jeden z prvních zaměstnanců. A protože jsem již tehdy věřil - a do dnešního dne věřím - myšlence podílových fondů, celou svoji kuponovou knížku jsem investoval do fondů PPF. Z původně investovaných 1 000 Kč za kuponovou knížku mám pocit, že jsem nakonec dostal asi 25 až 30 tisíc Kč. Ale na to už si úplně přesně nevzpomínám.
Radim Jančura
Radim Jančura, majitel Student Agency (39)
Jsem asi jeden z mála lidí v ČR, kteří na kuponové privatizaci prodělali, a to smůlou i vlastní vinou. Tehdy stála známka, která se lepila do kuponové knížky, tisíc korun. Známku jsem zaplatil, ale knížku jsem ztratil, takže jsem musel tisícovku zaplatit znovu. Investoval jsem do brněnského hotelu Voroněž. Nakonec po deseti letech jsem z akcií získal asi 500 korun. Pro mě to tedy byla ztráta asi 1 500 korun. Navíc jsem se nechal obalamutit nějakou firmou, které jsem za poradenství zaplatil asi dalších patnáct stovek, dohromady to tedy byla ztráta okolo tří tisíc. O tom, jestli jsem během deseti let mohl něco na akciích vydělat, jsem nikdy neměl moc přehled. Později mě, myslím, vyplatili jako minoritního akcionáře. I když tohle byla spíš darovací akce, od té doby bych už žádnou akcii nekoupil, ani bych nešel do spekulativních obchodů.
Jan Čermák
Jan Čermák, ekonom ČSOB
Vzpomínky ve mně vyvolávají příjemný pocit nostalgie, v té době jsem studoval na VŠ. Jako většina studentů jsem potřeboval každou korunu, a tak jsem možnost zúčastnit se privatizace uvítal. Pro investory byla první polovina 90. let velmi náročná, a to hlavně s ohledem na přísun informací. Pominu-li fakt, že v té době bylo v Československu jen málo dostupné literatury, která by dala laikům návod, jak oceňovat podniky, pak hlavní informační dírou byla samotná kvalita podnikových statistik.
Řada lidí tak jako já investovala v podstatě naslepo. Štěstěna se na drobného akcionáře usmála zejména v situaci, kdy díky zpravidla nesmyslnému souboji dvou investičních fondů o kontrolu nad nějakým podnikem vystřelily jeho akcie prudce vzhůru. Jak cena akcie vylétla vzhůru, tak i padala. Prošvihnout prodejní příležitost nebylo těžké. Mně se během zkouškového stalo, že jeden z akciových titulů v mém portfoliu vystřelil jak raketa vzhůru a dosáhl během několika dnů několikanásobku. Než jsem ale v přípravách na zkoušky a zápočty zjistil, jak se věci mají, moje akciová raketa byla zpátky na zemi. Teprve později jsem přišel na to, že jsem mohl být díky kuponovce za vodou. I tak jsem ale na obou kolech privatizace vydělal pár desítek tisíc.
