Už zkraje roku se zřejmě zvýší o pětinu dolní sazba daně z přidané hodnoty, kterou mimo jiné platíte při každém nákupu potravin, léků, novin a časopisů, při cestě vlakem a při otočení kohoutku.
Nová vláda tak volně naváže na balíček předchozího ministra Janoty, který začal jako "úsporný" a skončil především prostým zvýšením daní (včetně obou sazeb DPH).
Výrok premiéra Nečase, že se tyto dodatečné příjmy nesmí utratit v rozpočtu, použijí se na financování důchodové reformy a přilepšení lidem s vyššími příjmy v souvislosti s nálezem Ústavního soudu, si tisknu, lepím na nástěnku v kanceláři a dám za něj i svíčku do kostela. Třeba to bude tentokrát jinak a peníze už mají mašličku...
Vyšší daně vedly v minulosti jen k vyšším utrátám
Nejsem dietolog, ale skeptik, který studoval daně a který bohužel slyšel o úsporách vyprávět takové praktiky státu blahobytu, jakým je Vladimír Špidla.
Pokud se bude (opět) historie opakovat, vyšší DPH nepřinese dlouhodobě nic jiného než větší státní útraty, nižší životní úroveň i konkurenceschopnost.
Daň z přidané hodnoty je mezi politiky vůbec nejoblíbenější dojná kráva. Zvýšíte sazbu a soukromý sektor se postará o zbytek. Daň vybere, spočítá a odvede každý měsíc. Jeden procentní bod nahoru a do rozpočtu přitečou automaticky miliardy navíc, protože se jí téměř nejde vyhnout.
Pokud ji zvyšujete postupně, lidé ani nebrblají, neztrácíte body do opět se blížících voleb. Proč bojovat s pojišťovnami o nedaněné rezervy, ucpávat díry v loterijním zákoně, rovnat pokřivené daňové zákony?
Tajemství DPH - musí růst pomalu, pak se lidé nebouří
Jedno ze špinavých tajemství DPH je, že se u této daně začíná vždy se sazbami nízkými, které dál jen rostou. Dánsko začínalo na deseti procentech v roce 1967 a v osmi krocích poskočilo na 25. Německo startovalo na sazbách pět a deset procent, nyní je na sedmi a devatenácti, Rakousko na osmi a šestnácti, teď mají deset a dvacet.
Česko začínalo se sazbou pět a 23 procent. Tou nižší sazbou však byly zdaněné například téměř všechny služby. Nyní tvoří nižší sazba už jen pětinu celkového výnosu této daně. Když se v šedesátých letech DPH v Evropě spouštěla, podíl vládních výdajů na výkonu celé ekonomiky byl jen okolo třiceti procent. Dnes přesahuje už 47 procent.
Při všech problémech s dluhy v Evropě to zní jako vtip, ale jedním z důvodů pro čtyřicet let zvyšování DPH bylo krocení rostoucích dluhů.
Problémem českých veřejných financí nejsou obecně nízké příjmy, ale k nim nepřiměřené a dlouhodobě neudržitelné výdaje. Slibovat šetřit, balancovat příjmy a výdaje a zároveň si popouštět opasek je zbabělé. Zvlášť když od prvního kola zvyšování daní uplynulo teprve sedm měsíců, stát zatím šetří především na papíře a další sahání lidem do peněženek pro další peníze mělo být až následným krokem.
