Nejsou to snadné úvahy: Saúdská Arábie? Odtamtud je Usáma. Rusko? Putin stále přitvrzuje. Venezuela? Chávez nenávidí Bushe. Irák? Asi ne. Írán? Také nic moc.
Jisté je jen jedno: ropa znamená velké bohatství a nachází se většinou v nestabilních, válčících či Západu nepříliš nakloněných oblastech. Kdo kontroluje ropu, má většinou peníze a moc.
A svět (tedy já i vy) je na ní závislý více, než si většinou uvědomuje.
Ropná aféra
"Ropa tak hluboce prostupuje našimi životy, že už se to začíná vymykat našemu chápání," píše analytik Daniel Yergin ve své slavné knize o ropě (The Prize).
"To ropa nám umožňuje žít – to, kde žijeme, jak žijeme, jak dojíždíme do práce, jak cestujeme, jak navzájem komunikujeme, vše na ní záleží."
Potíž je, že často není snadné rozkódovat, o co přesně jde v té které "ropné aféře". Tak už to prostě s touto cennou kapalinou chodí.
Banální otázka: Proč v pondělí přestala téci ropa do České republiky? Nejspíš odpovíte, protože Bělorusko zavedlo Rusku nové tranzitní poplatky, Rusko je odmítá platit, a tak zavřelo kohoutky.
Jak moc Evropa potřebuje Rusko?
Ano, tak nějak to je, avšak další okolnosti mohou být navždy skryty za dveřmi kremelských pracoven. Rusko už dávno není nadšeno z nevypočitatelného prezidenta Lukašenka a celá aféra může být součástí snahy zbavit se ho.
Anebo: ropa v úterý stála nejméně za rok a půl, každý pokles znamená velké ztráty pro všechny exportéry, a co když tedy Rusko zavíráním kohoutků spekuluje na vzestup?
Anebo: co když si Rusko říká, pár dní zavřených kohoutků nám neublíží, ale jen připomene Evropě, jak moc nás potřebuje... Nebo to je všechno ještě jinak, jen se to nikdy nedozvíme.
USA má ropy málo
Svět se tedy dá popsat pomocí několika "ropných rovnic". Jedna z těch hlavních zní: Západ má ropy málo a hodně jí mají především nestabilní země.
Příklad z úterka, špatná zpráva, která vyběhla na monitorech všech ropných analytiků: "Míříme k socialismu a nic a nikdo nám v tom nemůže zabránit," prohlásil Hugo Chávez, populistický vládce na ropu bohaté Venezuely.
Další ropná rovnice, jejíž projevy je možné sledovat všude po zeměkouli, zní: jediná velmoc, tj. USA, má ropy opravdu málo, přibližně polovinu své spotřeby musí krýt importem, a to převážně ze zemí Blízkého východu.
Irák mohl hrát důležitou roli
Spojené státy jsou tedy zranitelné a s nimi i ostatní země Západu. I proto americké ministerstvo zahraničí včera s gustem naznačilo, že záležitosti, jako je zastavení dodávek do střední Evropy, světu připomněly, že je třeba vždy dbát na diverzifikaci zdrojů a ropovodů.
Není pochyb: důvodem války v Iráku nebyla americká snaha "ukrást ropu", jak tvrdí fanatičtí odpůrci Ameriky. Ropná úvaha však nepochybně hrála při zvažování irácké operace svoji roli (ač se nikdy nejspíš opravdu nedozvíme, jak zásadní).
Pro Washington bylo totiž nesmírně lákavé získat vliv v zemi obrovských ropných zásob – pokud by americký plán vyšel a Irák by byl dnes víceméně poklidnou a přátelskou zemí, jeho ropná produkce by hrála mimořádně důležitou roli v globální ropné aritmetice.
Ropná hra
Bez větší nadsázky se dokonce dá říci, že svět by byl stabilnější – irácké zásoby by se totiž staly alternativou k potenciálně nestabilním zdrojům – od Saúdské Arábie po Rusko.
Jinými slovy: kdyby dnes panoval v Iráku mír, za benzin bychom platili méně, neboť světové ceny ropy by byly níž, Rusko by vydělávalo méně a nejspíš by se neodvážilo užívat ropu a plyn k nátlaku na sousední země. Svět by zkrátka vypadal trochu jinak, neboť na ropě záleží opravdu skoro vše.
V hantýrce diplomatů i akademiků se tomu někdy říká "ropná hra", tedy většinou imaginární bitka o to, kdo urve kus ropného koláče. Tyto hry snadno uniknou pozornosti, přesto bývají tvrdé a jde v nich o hodně.
Kdo si toho všiml?
Právě USA a Rusko sváděly v uplynulých patnácti letech nemilosrdnou hru o zásoby v okolí Kaspického moře, kde se nově nezávislé země (například Ázerbájdžán) zoufale snažily uniknout ze závislosti na ropovodech a plynovodech přes Rusko.
S americkou podporou byl nakonec vybudován ropovod vedoucí na světové trhy kaspickou ropu do Turecka, na pobřeží Středozemního moře.
Když potrubím začala v roce 2005 proudit ropa, dějiny celé této části světa se během chvíle změnily, ač, jak už to při ropných hrách bývá, málokdo si toho ve světě všiml.
