Poslední uhelný blok vytěží horníci dolu La Houve nedaleko východofrancouzského města Creutzwald.
V náladách havířů se mísí určitá úleva s nostalgií. "Jsme unaveni lety strávenými pod zemí, kdy ani nevidíme denní světlo. Proto jsme rádi, že těžba končí," řekl agentuře AFP Yves Cerati, který v hlubinách La Houve strávil 24 let.
"Tam dole nejste nic, existujete jen kvůli druhým a pro druhé. A teď, když se zavírá poslední důl, svírá se trochu žaludek," posteskl si zase padesátiletý Bernard Starck.
Konec "doby uhelné" ve Francii byl zřejmý už před dlouhou dobou - v roce 1952 když Francie, německo, Itálie a státy Beneluxu zakládaly Evropské sdružení uhlí a oceli.
Pakt, z něhož se později vytvořila dnešní evropská unie, počítal s postupným útlumem francouzské těžby. Zakotvoval například zastavení náboru nových zaměstnanců v roce 1984 a určoval podmínky pro předčasný odchod do důchodu.
První ložisko využitelného francouzského uhlí bylo objeveno v roce 1720. Začínající průmyslová revoluce pak vedla těžbu k prudkému rozmachu. Do začátku 20. století kutalo pod zemí téměř 200 tisíc havířů, kteří ročně vytěžili 41 milionů tun.
Poválečná obnova pak vytlačila poptávku po uhlí na rekordní výši a s ní zaměstnanost v tomto sektoru - ve 40. a 50. letech těžilo uhlí ve Francii 300 000 lidí - mnoho z nich byli přistěhovalci ze severní Afriky, Itálie či Polska.
Od šedesátých let ale uhlí postupně ustupovalo jiným zdrojům energie. Francie kryje v současnosti 80 procent spotřeby z jaderných zdrojů, převážnou většinu zbytku pak zemní plynem.
V roce 2002 zbývaly ve Francii poslední tři uhelné doly. Loni zavřely dva, zbyl jen La Houve. Tuna uhlí z něj vyjde asi na 150 eur. Americká konkurence dokáže tunu uhlí vytěžit a prodat za 15 až 20 dolarů.
