Poctivý přístup se podle všeho Ústeckému kraji vyplácí. "Vlivem soutěží dochází ke snížení ceny, navíc si můžeme stanovit přísné podmínky, které ve výsledku zvýší kvalitu služeb," říká mluvčí Ústeckého kraje Magdalena Haňáčková.
Až dosud se z balíku 17 miliard korun rozděluje přes vysoutěžené smlouvy jen zhruba miliarda korun ročně. "V řadě případů jsou to vyhozené peníze do kanálu, dopravu by šlo zajistit díky soutěžím mnohem levněji a efektivněji," míní Martin Kvizda z Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity.
To se však v příštích letech zásadně změní – tendry na dopravce připravuje jak ministerstvo dopravy na rychlíky, tak řada krajů. Soutěže mohou zásadně zahýbat i s rozložením sil na českém trhu s veřejnou dopravou. Zatím dále jsou soutěže u autobusů – vybírají přes ně v Ústeckém, Libereckém, Plzeňském a Jihomoravském kraji, další o tendrech mluví, i když někdy dost opatrně.
V každém případě se blíží velký dopravní třesk, protože ve většině krajů skončí smlouvy na provoz v roce 2017 nebo 2019 a na rozdíl od dřívější praxe nemohou radní zadat smlouvu jen tak firmě, která už na linkách jezdí, musí vyhlásit soutěž. Už teď je přitom patrné, že se doprava koncentruje u větších firem. Největší balík smluv s kraji má bezkonkurenčně dceřiná společnost Deutsche Bahn Arriva, která letos v Česku ovládla francouzskou Veolii.
Zahraniční hráči se do Česka příliš nehrnou
V posledních soutěžích se však výrazně prosadil i semilský BusLine či firmy patřící do seskupení firem Icom nebo ČSAD Invest Zdeňka Zemka. Dá se přitom očekávat, že postupně se bude koncentrovat doprava u větších hráčů, kterým pak velikost přináší výhody v podobě například levnějších nákupů nových autobusů či úspory provozních nákladů. Zahraniční hráči se zatím s výjimkou Arrivy v Česku nevyskytují: Abellio, pobočka nizozemských státních drah, naopak z Česka odchází, jednou z mála výjimek je rakouský Postbus, který ovládá ČSAD Autobusy České Budějovice.
Byznys speciál o tendrech v dopravě a rozhovor s Radimem Jančurou čtěte v pondělí, 30. září
MF DNES v počítačiMF DNES pro iPad a iPhone
Podstatně větší peníze se protočí ročně ve vlacích. Zatímco autobusy ročně spolykají kolem pěti miliard korun, vlaky dvanáct miliard. Téměř vše s výjimkou několika málo tratí dostávají České dráhy.
Kraje se zatím k soutěžím přitom příliš nemají, výjimkou jsou Karlovarský a Liberecký kraj, část tratí už vysoutěžily dříve, před spuštěním je tendr v Plzeňském kraji. Většina krajů zatím o soutěžích jen mluví a zdá se, že plně využijí desetileté smlouvy až do roku 2019 s Českými drahami. Těm ale hrozí ztráta byznysu paradoxně od jejich vlastníka, ministerstva dopravy, které drahám ročně posílá čtyři miliardy za rychlíky.
O soutěžích se mluví už několik let, došlo i k jednomu neúspěšnému pokusu na trase Olomouc – Krnov – Ostrava. Teď má však začít pět dalších velkých soutěží, proti kterým protestují především železniční odboráři.
Zlepšení je na obzoru i na méně významných tratích
Kromě méně významných tratí se bude hrát také o velmi zajímavé rychlíky na trase Praha – Děčín a Praha – Ústí nad Labem – Cheb. Tady dráhy dosud nabízejí prakticky to nejhorší, co mají ve svém vozovém parku, a zlepšení služeb může přinést výrazné zvýšení počtu cestujících.
Jenže soutěže začínají ve chvíli, kdy není stále dořešeno například to, komu budou patřit nádraží. "Není možné vyhlašovat soutěže ve chvíli, kdy neexistuje regulátor železnice," dodal stínový ministr dopravy za ČSSD Milan Chovanec. Pokud ČSSD po volbách ovládne resort dopravy, tendry vyhlášené před volbami podle jeho slov už nezastaví.
Zájem o české koleje dlouhodobě deklarují RegioJet, Leo Express, GW Train Regio a Arriva. Jiní zahraniční hráči jsou dosud neznámou. Dost striktní názor na české soutěže vyjádřil britský dopravce National Express, který minulý týden uzavřel smlouvu na provozování vlaků v Německu.
Šéf německé pobočky Tobias Richter sleduje českou železnici už deset let a říká, že původně měli zájem do Česka jít. Podle něj jsou však soutěže příliš objemově malé, detaily zveřejněné na stránkách ministerstva opožděné. Vadí mu však hlavně to, jak často se mění ministři dopravy. "Tohle všechno nezní pro mé britské kolegy vůbec spolehlivě," podotkl Richter.
