V Evropě patří čeští odboráři k těm vůbec největším beránkům.
Jeden z důvodů je třeba hledat v tom, že čeští odboráři často zasedají jako delegáti zaměstnanců v dozorčích radách, kde berou vysoké odměny.
Podobně je tomu i v západoevropských zemích. Tam však odboráři naprostou většinu výdělku odevzdávají určeným nadacím, které přispívají propuštěným lidem nebo na jinou prospěšnou činnost.
U nás odborová centrála podobnou praxi neprosazuje a je jen na každém z odborářů, co s penězi udělá.
Loajalita ke komu?
První z tuzemských odborových předáků nyní přiznávají, že tato praxe je velmi nešťastná. Často vede k tomu, že se lidé, již mají prosazovat zájmy pracujících a prospěch celého podniku, dostanou pod silný vliv firemního vedení.
"Musíte být povahově a charakterově velmi silní, abyste loajalitu k odborové organizaci nevyměnili za loajalitu k zaměstnavateli. Tlaky vedení jsou silné a ne každému se daří jim odolat," říká otevřeně jako jedna z prvních šéfka odborového svazu bankovnictví Marie Klucová.
Před čtyřmi lety se jako jediná z členů dozorčí rady Komerční banky odmítla zapojit do takzvaného "akciového motivačního programu", díky kterému si mohla přijít na milion korun.
Banka tehdy každému z šéfů, ale i všem členům dozorčí rady nabídla, že jim nakoupí akcie, které mohou se ziskem prodat. Informaci, kterou MF DNES získala od dvou bývalých členů dozorčí rady, Klucová potvrdila.
"Nepřišlo mi správné vzít si jako zástupce zaměstnanců peníze od banky v době, kdy byla před privatizací ve špatném stavu," říká.
Zachovala se opačně než jiní dva odboroví předáci, kteří hájí zájmy zaměstnanců v elektrárenské společnosti ČEZ a zapojili se do podobného motivačního programu.
František Haman a Zdeněk Židlický, kteří jsou ve vedení odborové organizace v elektrárenské společnosti ČEZ a zároveň zastupují zaměstnance v dozorčí radě podniku, si tak nyní mohou přijít až na pět milionů korun ročně. Židlický deníku Právo potvrdil, že se do programu přihlásil, ale zatím akcie neprodal a nevydělal na nich.
Akciový program prosadil tým nedávno odvolaného ředitele ČEZ Jaroslava Míla. Odboroví předáci se za Míla v minulých týdnech postavili, když ČEZ přes nesouhlas státu podal nabídku na koupi Severočeských dolů. Nyní, po Mílově odvolání, dokonce vyhrožují stávkou.
Nejen zmíněný dvojlístek odborářů z ČEZ si přijde na velké peníze. Ti další dostávají za členství v dozorčích radách odměny a u ziskových firem si mohou přijít na další peníze z rozdělovaného firemního zisku.
Podle zatím posledních zveřejněných údajů agentury Trexima si člen dozorčí rady akciové společnosti v tuzemsku ročně na odměnách přijde na 33 tisíc korun, u velkých společností s miliardovými tržbami je to zhruba desetinásobek.
Šéf odborového svazu Kovo Jaroslav Uhlíř, který zasedá v dozorčí radě největší tuzemské firmy Škoda Auto, říká, že má kromě odměn k dispozici firemní vůz, jejž si zčásti platí.
"Ve Škodě není členství v dozorčí radě až tak lukrativní. Když odečtu daně a to, co dám na vůz, zbude mi něco kolem pěti tisíc korun čistého měsíčně. Dávám to na různá školení a přispívám do nadací," říká Uhlíř.
On sám se přiklání k modelu, který zná z Německa. Tam odboráři dávají devadesát až devadesát pět procent odměn do nadací určených odborovou centrálou. Dozorčí rady ve firmách zasedají většinou jednou měsíčně na několik hodin a poctivým členům zabere podle odhadů Uhlíře a Klucové příprava dalších několik hodin. "Proto si myslím, že nějaké peníze by zůstat měly," tvrdí Uhlíř.
Pravidla nejsou jednotná
Tuzemská odborová centrála však podle svého šéfa Milana Štěcha zatím nepočítá s tím, že by své členy zavázala k podobnému kroku.
"Myslím, že by bylo dobré mít podobný model jako v Německu, s praxí, kdy si odboráři nechávají peníze, nesouhlasím. Ale v Německu je odborová centrála řídící organizací a může jednotlivým svazům ukládat, co mají dělat. To u nás není možné, my to můžeme pouze doporučit. Pravidla si mají udělat jednotlivé odborové organizace," říká Štěch.
