Projekt myElen.com, což je anglická zkratka pro "moji výměnnou síť úvěrů", je těsně před spuštěním. Momentálně to je asi ta nejoriginálnější investice pro velké i drobné investory, protože vybízí: "Investuj do ´svého´ podnikavého indiána, respektive indiánky, měj dobrý pocit z pomoci jeho drobnému podnikání a ještě na tom vydělej."
Velký byznys s mikroúvěry
Na první pohled to vypadá spíš jako charita: půjčit někomu, kdo spí na hliněné podlaze s houfem dětí, neumí se často ani podepsat a nemá žádný majetek do záruky.
Jenže pozor: opak je pravdou. Mikroúvěry, které zpopularizoval nositel Nobelovy ceny míru Muhammad Júnus, jsou velký byznys. Konkrétně v Mexiku se tím zabývají už stovky mikrofinančních institucí.
Miniaturními půjčkami na drobné podnikání pomáhají postavit se na vlastní nohy těm nejchudším v zaostalých částech země. A poptávka je obrovská. "Naplněna je podle odhadů zatím jen zhruba ze tří až pěti procent," říká výkonná ředitelka českého projektu Linda Hanyková.
Podle ekonoma Tomáše Hese, který pracuje v Mexiku pro jednu z mikrofinančních institucí, nemá k úvěrům přístup asi deset milionů Mexičanů, kteří by jinak mohli začít podnikat.
"My jsme malinká firma, máme deset tisíc klientů. To jsou promile trhu," říká o "své" mikrofinanční společnosti FIPS. Ta se jako první uchází přes portál myElen o přízeň českých střadatelů.
"Jen ve státě Oaxaca na náš kapitál čekají čtyři tisíce lidí. Chodí do našich poboček, ťukají na dveře a prosí o půjčku, protože se blíží Vánoce a během nich prodají většinu zboží. Je to dost frustrující, když vím, kolik kapitálu se točí v Evropě a jak je tady potřeba," popisuje, jak přišel na nápad přemostit svět, kde je přebytek volného kapitálu, se světem, kde je ho nedostatek.
"Přišel a řekl: vy máte skoro nejlevnější peníze v Evropě a my nejdražší. V Česku spoříte dvě procenta, my si v Mexiku půjčujeme za dvacet. Tak proč to nedat dohromady?" popisuje začátky ekonom Miroslav Zámečník, který pomáhal projekt spustit.
V devadesátých letech pracoval jako český vyslanec ve Světové bance, mezinárodní organizaci pro pomoc chudým. Podle něj je však přímá vládní charita problematická a méně efektivní. "Mikroúvěry pomáhají bez vlády, bez postranních úmyslů. Podporujete příběh člověka, který se snaží a jen potřebuje půjčku," říká.
Prestižní investice
Čeští "bankéři" chudých už testovali, jestli bude o podobný typ investice zájem. "Udělali jsme prezentaci pro vybrané podnikatele a zjistili, že zájem je obrovský. Určitá vrstva lidí už o svých penězích nepřemýšlí jen tak, aby co nejvíc vydělali, ale aby ta investice byla i prestižní," říká Tomáš Mládek, další ze spoluzakladatelů myElen a zároveň ředitel projektu internetové zdravotní knížky IZIP.
"Vybudovali jsme bezpečný systém na správu dat ze zdravotních dokumentací, a tak jsme uvažovali, jak naše know-how využít i pro správu jiných portfolií než údajů o chorobách," popisuje, jak se k půjčkám dostal.
Plán mají jednoduchý, vykreslit jde jako dvě velké chobotnice. Ta první bude v Česku svými chapadly nasávat investice. Portál myElen bude centrálním mozkem, který vymyslí, jak peníze rozesít mezi desítky prověřených mikrofinančních institucí, které v Mexiku jsou. A tyto organizace mají vlastní chapadla na druhém konci světa, která vedou až do vesnic ke konkrétním lidem.
"Hlavní myšlenka českého projektu podle mě nemá ve světě obdobu. Investice se rozstřelí do více mikrofinančních institucí, které peníze pustí do svých regionů. Milion korun se tím rozseká na tisícovky," popisuje Tomáš Hes.
Omezí se tím i případné škody, kdyby jedna z organizací zkrachovala. Mikrofinanční instituce se budou vybírat z různých částí světa, čímž se zmenší politické i měnové riziko.
Ženy ženám, jedna za druhou
Mikrofinanční instituce, s kterými investor uzavře přes portál úvěrovou smlouvu, na svém konci světa peníze půjčí. Většinu úvěrů získají ženy. Jsou spolehlivější, neutíkají od dětí a neženou se do rizika.
V Mexiku se to děje prostřednictvím úvěrářů, což je armáda lidí, kteří mají na starosti určitý region, v němž bydlí a dobře ho znají.
Nepůjčuje se jednotlivcům, ale nejčastěji takzvaným village banks, tedy skupinám žen sdružených po patnácti až třiceti. Ty dohromady čerpají úvěr, zpočátku jde v přepočtu o dva tisíce korun.
Samy rozhodnou, která a na co získá půjčku. Třeba na koupi ovce či stroj na výrobu placek. Peníze nikdy nejdou na spotřebu. Za půjčku ručí křížově jedna za druhou.
Ne vždycky se totiž podaří vše prodat, ne každý týden tak je na splácení. V tom případě jedna podpoří druhou a ta, které se dařilo, zaplatí tento týden víc. Jakmile se opozdí kvůli své nedbalosti, úvěrová linka se zavírá navždy.
"Ti lidé to vědí a mají strach, že by se jim to mohlo stát, a splácejí," říká Tomáš Hes. Když je vše v pořádku, mohou za čas čerpat vyšší částku. Jen díky těmto pravidlům celý systém funguje a chudé Mexičanky mají vůbec šanci kapitál získat.
Lichváři vs. mikroinstituce
Lichváři půjčují za úrok od sta do dvou set procent ročně. Banky si účtují dvacet. Na jejich úvěry však dosáhne málokdo, nepůjčí lidem bez historie a bez záruky.
Mikrofinanční instituce se pohybují někde mezi. Největší Compartamos půjčuje za osmdesát procent, FIPS za pětapadesát. Více než polovinu z toho spolknou náklady spojené s koloběhem velkého množství drobných částek.
Ani Češi nezůstanou zkrátka. Z minimální investice ve výši pěti tisíc korun by měli mít úrok pět procent ročně, u vyšších částek i deset. To je na české poměry hodně.
Zakladatelé portálu myElen, kterému budou mikrofinanční instituce platit komisi z objemu získaných peněz, zdůrazňují, že investice má i charitativní náboj. "Každý investor uvidí na svém účtu fotky lidí, kteří jeho peněz využili, a stejně tak bude znát detaily byznysu, který díky němu rozjeli," říká Linda Hanyková.
