Co má udělat chudák spotřebitel, když se na něj valí moc neštěstí najednou? V podobě raketového růstu cen všeho druhu, živeného zejména drahými energiemi a z toho plynoucích potíží dodavatelů elektřiny?
Sdílet žalmy skrze sociální sítě jako na Hradě nemá smysl. Surfovat po internetu a brát zase nejlevnější nabídky, to má také k ideálu daleko, když ani režie Tondy Blaníka s dobráckým Pavlem Liškou a nejvýhodnějšími tarify nebyly zárukou jistoty. A ani vyřvávat za zlevnění po ulicích, jako svého času aktivisté, když tažením za lepší zítřky bez fosilií a jádra bojovali vlastně právě za současné zdražení, není racionální.
Kdo praští do stolu a řekne: „Těch iracionálních nesmyslů z Green Dealu už bylo dost! Další unijní ‚howgh‘ už prostě slyšet nechceme!“
