Budou častější prověrky, říká šéf dohledu kampeliček

P r a h a - V úterý jmenovaný ředitel Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami Ivo Vrzal nepřipravuje pro nejbližší dny žádné razantní kroky. Podle něj bude nyní jeho náplní mapování situace a studium materiálů. "Jsem v úřadě šest hodin, je předčasné o čemkoli hovořit. Nechci ani hodnotit dosavadní činnost úřadu, bylo by to střílení od pasu. Je jasné, že v celém systému byly chyby, teď ale nebudu na nikoho ukazovat," říká Vrzal.

Člověk, který se rozhodl pro vedení úřadu, jako je tento, většinou mívá nějakou představu...
Ano, v nejbližší době musíme stabilizovat sektor. Tedy zabezpečit návrat prostředků v kampeličkách, které se dostaly do potíží, zajistit kontinuitu celého systému.

Jak to chcete udělat?
Abych mohl odpovědět, musím se nejdříve seznámit se situací. Nemyslím, že by se peníze, jež v současnosti některým spořitelnám chybějí, vypařily. Většina z nich pouze trpí vysokými výběry peněz v důsledku paniky. Je třeba je odlišit od těch špatně spravovaných.

To je však při obecně známé nechuti kampeliček informovat o svém hospodaření téměř nemožné.
Záložny prostě budou muset o sobě hovořit - nikoli inzerátem v novinách, ale objektivními čísly. To musí zajistit připravovaná informační povinnost. Kromě toho zavedeme častější prověrky záložen.

To může být pozdě, pobočky kampeliček zavírají dveře prakticky den za dnem.
Je třeba říci, že pouze dva ústavy jsou nyní v nucené správě a tři mají pozastavenu činnost. Existuje zde velký počet menších záložen, které jsou zdravé.

Jmenujte alespoň jednu...
To neudělám, poškodil bych ty, které bych nejmenoval.

Jak mohou lidé ta zdravá družstva poznat?
Podle ekonomických výsledků.

To jsme zase u problému špatných informací.
Kde informace nejsou, tam se zájemci budou muset spolehnout na osobní reference a doporučení známých.
ERICH HANDL


HROZÍ ZÁLOŽNÁM PO KOLAPSU EXITUS?
Co se to děje v českých a moravských kampeličkách, z nichž den co den další a další vyvěšují na dveře cedulku "Zavřeno"? Lékař by asi řekl, že je to totální selhání imunitního systému. A o záchraně by asi mluvil hodně, hodně rezervovaně. Přesto není zcela vyloučeno, že epidemie posledních týdnů nemusí nutně znamenat definitivní smrt.

ŠEST ZE ŠESTI, DEVADESÁT ZE STA
Ani Richard Mandelík, jehož zásluhou se kampeličky před skoro čtyřmi lety znovu probudily k životu, by dnes nemohl zpochybnit, že celý systém, celá idea družstevního spoření je v hluboké krizi.

Šest největších záložen ze šesti má zavřené dveře, chybějí jim peníze na výplatu vkladů. Osm a půl miliardy korun z deseti uložených u kampeliček je zmrazeno. Devadesát tisíc lidí ze sta tisíc se nemůže dostat ke svým úsporám.

Další menší kampeličky jsou v ohrožení. Celý systém ztrácí den po dni důvěru lidí strachujících se o své úspory. Zásah státu v největší záložně - 1. Družstevní - přišel po sérii varování o prachbídném stavu většiny záložen.

První signály, když se do problémů dostávaly menší kampeličky, jsou staré již několik měsíců. Z července je známo tvrzení někdejšího předsedy úřadu dohledu, že minimálně dvacet procent záložen je v ohrožení. Varování bylo tedy dost.

Když se zavřely trezory v největší záložně v zemi, není divu, že většina střadatelů vzala i ostatní kampeličky útokem. Stovky milionů korun, které ve svých družstvech požadovali, nebyly záložny s to vyplácet. Je to logické, v podobných potížích by se mohly při panice ocitnout i banky. Ale panika není příčina potíží systému, ta vše jen umocnila a urychlila.


BANKA NEBANKA, TO JE PROBLÉM
Napůl družstva a napůl banky - neboť to přesně kampeličky jsou - vězí v problémech proto, že systém a právní rámec jejich fungování je špatný. Jsou to banky a nemusí se tak chovat - v jejich čele může stát v podstatě kdokoliv, založit je rovněž. Informovat o svém hospodářském stavu mohou, jak se jim zachce, takže tak nečiní v podstatě vůbec.

Jako by se se zakládáním záložen a v zákoně o nich opakoval naivní přístup k zakládání bank ze začátku devadesátých let. I ten byl zaplacen vlnou krachů a totální ztrátou důvěry lidí v malé banky, které tak přestaly víceméně existovat.

Kampeličky přilákaly peníze svých členů - neboť lidé s penězi v kampeličkách nejsou pouhými zákazníky, ale také členy družstva, spolumajiteli - na sliby vysokých, nestydatě a nereálně vysokých úroků.

V době, kdy se na mezibankovním trhu platí za půjčené peníze úrok okolo šesti procent za rok, trumfují se záložny nabídkami od dvanácti až do devatenácti procent.

Jak mohou na takové vysoké úroky vydělat? Nijak, prostě nijak. Je to podobné, jako když vysoké úroky slibovaly menší banky, i ony narazily brzy na nemožnost je platit.

Záložny byly zakládány mimo jiné hlavně proto, aby svým členům umožnily získat rychlé, levné a malé půjčky v řádu tisíců korun. Ale jak jsou ty půjčky levné? Jsou leckdy až dvakrát dražší než půjčky v bankách.

Slova Richarda Mandelíka z května roku 1995 tak znějí dnes směšně: "Záložny by si měly dát do vínku krédo: spořit s menším výnosem a získat úvěr za daleko lepší sazbu, než je to možné na trhu."

Navíc, kampeličky pětapadesát procent všech vkladů rozpůjčovaly, evidence úvěrů a jejich ohodnocení je mizerná, splatnost pochybná.

KOLAPS, NEBO EXITUS?
Je jisté, že se do problémů dostanou i další záložny, celý systém je opravdu ve vážné krizi. Avšak úplně zaniknout nemusí, princip může přežít. 

I investiční fondy, v nichž tisíce lidí přišly o majetek, postupně po úpravě zákonů a opatrnějším přístupu znovu získávají zpět poztrácenou důvěru a dnes patří k nejdynamičtěji se rozvíjející oblasti českého finančního trhu.

Aby letošní listopad nebyl posledním pro kampeličky a peníze jejich členů v Čechách a na Moravě, musí se radikálně změnit zákon. Kampeličky musí fungovat podle stejných pravidel jako banky, plnit informační povinnost a zaměstnávat pouze prověřené lidi.

Bez těchto podmínek a pravda také bez daleko větší opatrnosti zákazníků je však možno nad družstevním bankovnictvím udělat křížek.
PETR ŠIMŮNEK