Zásada první
Záložna je povinna ze zákona poskytnout svým členům úplné informace o svém hospodaření A však ani v případě, kdy člen záložny získá požadované informace, nelze na jejich základě s naprostou jistotou rozhodnout, že daná firma je zdravá a peníze v ní budou bezpečně uloženy. Důvodem je to, že ne vše může být z těchto údajů patrné a leccos se dá i záměrně zakrýt.
Zásada druhá
Základním předpokladem zdravé záložny je schopné vedení. V jejím čele musí stát lidé morálně i odborně na vysoké úrovni, kteří budou mít hluboké znalosti a zkušenosti v oblasti financí a budou se zodpovědně v zájmu členů záložny starat o svěřené peníze. Ale prověřit jejich dovednosti dnes není snadné. Pokud se situace porovná s bankami, je u záložen ztížená v tom, že zatímco členové vrcholového managementu bank musí vyhovět náročným požadavkům dohledu České národní banky, v čele záložny v současné době může být prakticky kdokoli.
Zásada třetí
Zákonem stanovené pojištění vkladů u záložen je omezenější než u bank a nedává vkladateli prakticky žádnou jistotu Bezpečnost vkladů v kampeličce z hlediska posouzení zdraví záložny - stejně jako banky - nelze nikdy určit se stoprocentní jistotou. Proto existuje zákonné pojištění vkladů, které zaručuje vyplacení peněz v případě pádu finančního domu. Na rozdíl od bank je však u záložen pojištění vkladů nižší a nelze na ně příliš spoléhat.
Zásada čtvrtá
Spolehlivost pojištění vkladů nad rámec zákona je závislá na garantující instituci, podmínkách pro výplatu náhrad a není pro záložnu zadarmo Některé záložny se snaží zvýšit bezpečnost vkladů svých členů sjednáváním pojištění na komerční bázi, například s pojišťovnou nebo jiným podnikem. I v tomto případě by měl být vkladatel obezřetný. Aby se skutečně bezpečnost jeho vkladů zvýšila, musel by se přesvědčit o schopnosti takového podniku dostát svým závazkům a podmínek, za kterých může být garance využita. V neposlední řadě by si měl vždy uvědomit, že ani takové zajištění se nedává zadarmo. Za jeho získání záložna platí - ať již přímo formou pojistného, nebo například poskytnutím výhodnějšího úvěru - , což pro ni může znamenat významné náklady.
Zásada pátá
Schopnost krýt ztráty, a tedy i bezpečí vkladatelů, je do značné míry závislá na výši vlastních zdrojů a vytvořených rezerv a opravných položek Řadu důležitých informací lze vyčíst z finančních výkazů záložny. S rozvahou a výsledovkou má možnost se seznámit každý člen minimálně jednou za rok. Bezpečnost vkladatelů bude jednoduše řečeno - větší, čím vyšší je podíl takzvaných vlastních zdrojů, tedy prostředků, která má záložna k dispozici na celkových zdrojích, tedy pasivech, respektive aktivech záložny. Vlastní zdroje totiž tvoří jakýsi polštář, který může tlumit dopad ztrát z nedobytných aktiv - například v důsledku řádně nesplacených úvěrů - na vkladatele. Čím větší takový polštář je, tím vyšší ztráty je záložna schopna unést, aniž by to dopadlo na vkladatele.
Zásada šestá
Na straně aktiv by si měl obezřetný člen záložny dále všimnout takzvaných majetkových vkladů, které kampelička vložila do svých dceřiných společností. Touto cestou totiž mohou záložny legálním způsobem obcházet omezení, která jim stanovuje zákon z hlediska možností, kam investovat. Na dceřinou společnost se již žádná omezení nevztahují. Posoudit návratnost investic na základě hodnocení efektivnosti jednotlivých dceřiných společností není vůbec jednoduché. Proto by kampelička neměla investovat do jedné společnosti nadměrné prostředky. Objem investic do jedné společnosti by neměl být takový, aby případný krach - a tedy nesplacení vložených prostředků - sohrozil záložnu. Za hraniční hodnotu by bylo možné považovat objem vlastních zdrojů, nicméně bezpečná výše by měla být mnohem nižší. Pro srovnání opět můžeme využít paralelu s bankami, které mají majetkové účasti významně omezeny relativně přísnými limity. Podobně to platí i o úvěrech poskytnutých členům záložny.
Zásada sedmá
Další důležité informace o hospodaření záložny jsou uvedeny ve výkazu zisku a ztrát. V něm se porovnávají výnosy a náklady záložny za určité období a výsledkem je zisk či ztráta. Není třeba zdůrazňovat, že hospodaření záložny by mělo být ziskové. Pokud záložna vykáže zisk, je to dobré znamení, nemusí to však ještě vždy znamenat dobré hospodaření. Je třeba přinejmenším zkontrolovat, zdali jsou v nákladech zahrnuty všechny náklady, podhodnoceny mohou být často náklady na tvorbu rezerv a opravných položek. Problém může být i na straně výnosů. V účetnictví vykázané výnosy ještě neznamenají, že je záložna obdržela. Čím vyšší je podíl jen evidovaných výnosů na celkových, tím vyšší bude zřejmě i rizikovost aktiv a tedy i nebezpečí, že část investovaných prostředků nepřinese ve skutečnosti žádný výnos a není nepravděpodobné, že se ani nevrátí.
Zásada osmá
Ztráta je obvykle známkou špatného hospodaření záložny. Vykáže-li záložna ztrátu - náklady v daném období přesáhly výnosy - , neměli by to její členové přejít bez povšimnutí, protože je to obvykle odrazem problémů v jejím hospodaření. Na druhé straně ztráta nemusí samozřejmě znamenat zánik záložny. V žádném případě by neměly výnosy převyšovat její náklady na získání peněz a provoz. V opačném případě by to znamenalo, že ztráta kampeličky se bude spíše dále prohlubovat a ta se s ní jen stěží vyrovná. Schopnost pokrytí ztráty těžko může vycházet z výrazného snižování nákladů na získávání zdrojů - je nebezpečí, že při snížení úroků bude mít záložna problémy s udržením vkladů. Podobné je to s vyrovnáním ze zvýšeného objemu výnosů, který by byl založen na nadhodnocené výnosovosti aktivních operací ty by potom byly spojeny s vysokým rizikem.
Zásada devátá
Likvidita záložny - tedy schopnost kdykoli zaplatit své dluhy, především vyplatit vklady svých členů. Je jednou z podmínek, které musí každá záložna trvale splňovat. Zajištění hotovosti spočívá v neustálém zabezpečování souladu mezi výdaji a příjmy záložny. Likvidita záložny nikdy nesmí být postavena pouze na přílivu nových vkladů. Taková záložna by se totiž dostala v okamžiku, kdy z nějakých důvodů nové vklady nepřicházejí, do vážných problémů. Z tohoto hlediska je třeba velmi obezřetně posuzovat lákavé nabídky některých záložen, zejména vysoké úroky z vkladů, nízké členské podíly i velmi výhodné úvěry, protože právě za nimi se může skrývat snaha přilákat nové členy a zvýšit vklady, ze kterých pokrývá záložna své nároky na likvidní prostředky.
Zásada desátá Vedle již zmíněných otazníků
spojených s vysokými úroky z vkladů by každý, koho právě relativně vysoké úroky - například ve srovnání s bankami - vedou k uložení peněz do záložny, měl mít na paměti i další možné problémy. Vždy by si měl položit otázku, zdali vyšší úroky, které zde má možnost získat, mu vynahradí vyšší riziko s tím spojené. Pokud záložna nabízí vyšší úroky z vkladů než například banka, potom musí dosahovat i vyšších výnosů. A jak je známo, vyšší výnos je obecně vždy doprovázen vyšším rizikem. Předpoklad, že záložny tak mohou činit v důsledku nižších nákladů ve srovnání s bankami, lze zejména u větších záložen s poměrně rozvětvenou sítí poboček jen těžko předpokládat. Rovněž tak lepší schopnost záložen než bank najít investice s vyšším výnosem a nižším rizikem je velmi nejistá.
Struktura rozvahy záložny
Aktiva
Čistá hodnota jednotlivých aktiv
(hotovost, vklady u bank, poskytnuté úvěry, majetkové vklady v dceřinných společnostech, movitý a nemovitý majetek)
Možná výše ztráty
(například nedobytné úvěry, které neohrozí vkladatele)
Pasiva
Cizí zdroje
(zejména vklady členů)
Vlastní zdroje
(základní jmění, členské podíly, rizikový, rezervní, popřípadě další fondy) + rezervy
Jak mohou peněžní ústavy investovat?
Záložny
Vlastní zdroje záložny
- neomezeno - Majetková účast v jedné právnické osobě
- neomezeno - Majetková účast ve všech právnických osobách
- neomezeno - Úvěr poskytnutý jednomu členu záložny
Kapitál banky
Banky
- max. 15 % kapitálu - Majetková účast v jedné právnické osobě
- max. 60 % kapitálu - Majetková účast ve všech právnických osobách
- max. 25 % kapitálu - Úvěr poskytnutý jednomu členu záložny nebo ekonomicky spjaté skupině
