Pusté, prázdné, ale krásné. Na kole kolem nejmenšího města Česka

Uprostřed lesů a stranou hlavních cest leží Rabštejn nad Střelou. Obec v členitém terénu má jen pár stálých obyvatel, ale to jí na půvabu neubírá. Genia loci jí dodávají nejen zámek a hrad, ale i starobylá měšťanská stavení a roubenky.

Nejlepším výchozím místem tohoto výletu je plzeňské nádraží, odkud vlak přepraví kola do Žihle. Zde začíná trochu neprávem opomíjený kraj plný barokních zámků, historických vesnických tvrzí a krásných lesů.

Trasa, u níž bychom z Žihle vyrazili rovnou na jih, se nám zdála krátká, rozhodli jsme se ji trošku protáhnout. Záměr se nám ovšem úplně nezdařil.

Z Žihle jsme vyrazili na sever směr Blatno s tím, že tam odbočíme na Rabštejn a dál na jih a po cestě navštívíme místní raritu: Dědka a Bábu. Nejedná se o nějaké pobudy z pohádky, ale o dva neuvěřitelně velké kameny (12 metrů na šířku a 6 metrů na výšku), které se z neznámých příčin objevily právě ve zdejším lese. Bohužel náš orientační smysl v kombinaci se zdejším značením plánu nepřál a po asi 80 minutách a 24 kilometrech jsme dojeli znovu do Žihle.

Odtud jsme se tentokrát vydali po cyklotrase přímo na Rabštejn a cestou trochu překvapivě narazili na jeden z kamenů, zřejmě Dědka. Po předchozích zkušenostech se značením jsme se spokojili s tím, že Dědek nejspíš vypadá podobně jako Bába, a hledání druhého kamene jsme vzdali.

Sjezdem k mostu

Cesta z Žihle do Rabštejna je velice příjemná, vede částečně po polních cestách, protíná louky i borové lesy. Většinou vede po ne příliš udržovaných asfaltkách čtvrté třídy, které svou kvalitou výrazně eliminují provoz aut, což je pro cyklistu spíše vítězstvím. Trasa je dlouhá asi deset kilometrů a poslední úsek je navíc z pořádného kopce, takže ti odvážnější mohou prověřit své tachometry a případně poopravit osobní rekord ve sjezdu.

Svah končí přejezdem Střely přes kamenný most, který patří k nejvýznamnějším památkám v kraji. Původně gotická stavba, odpovídající sice tehdejším dopravním poměrům, dnes nestačí a na most se vejde stěží jedno auto. Ale k Rabštejnu se nepochybně hodí. K nejmenšímu českému městu prostě patří ten nejužší most.

Židovský hřbitov, Rabštejn nad Střelou. Zdroj: Creative Commons/ Ben Skála

Rabštejn

Tím však výčet zdejších zajímavostí rozhodně nekončí. Žije tu sice jen 25 stálých obyvatel, ale mají zde zámek, hrad, muzeum, židovský hřbitov, ale hlavně množství velice vkusně opravených starých stavení, roubenek i ve své době jistě přepychových domů s krásným výhledem do okolí. Bohužel návštěvnost a ani turistické služby s nabízenou krásou nekorespondují. Rabštejn nad Střelou leží ve velice členitém terénu, takže šlapání na pohodu tu nečekejte. Silnička spojující horní konec Rabštejna s tím dolním je osazena značkou avizující klesání 18 %.

Pohled na kostel a zámek v Rabštejně nad Střelou ze skalního ostrohu Hraběcí vyhlídka. Zdroj: Creative Commons/Jiří Kadlec

Pusté, prázdné, ale krásné

Z Rabštejna vyrazíme po cyklotrase směrem na Manětín. Cesty jsou to opět polní nebo lesní, nevyhneme se ani jednomu přejezdu říčky, ale odměnou nám je návštěva vesničky Brdo. Ta, jak je ostatně v kraji asi zvykem, leží v celkem prudkém kopci, který jí ovšem vůbec neubírá na takové staročeské lenosti. Uprostřed je náves porostlá trávou, zhruba deset chalup obklopujících požární zbrojnici, na ní plakát Kabát Revival, kaplička a jinak ani noha. Ideální schovávačka před civilizací.

Brdo

Zámek Manětín

Cyklotoulky

Článek vznikl ve spolupráci s pořadem Cyklotoulky, který můžete sledovat v televizní a filmové podobě: v sobotní dopolední premiéře na ČT Sport a na internetovém videoportálu www.i-cyklotoulky.cz

Z Brda je to jen pár kilometrů do Manětína. Zde návštěvníky čeká krásný barokní zámek, barokní radnice, barokní kostel. Ve městě je možná dvacet soch a několik kašen, samozřejmě barokních. Něco krásně opravené, něco lehce zanedbané.

Moc se tu nezdržujeme a vyrážíme dál po zelené směr Kaznějov. Mineme bývalou hájenku, dnes hospodu Lipí, a pokračujeme po lesní cestě. Dalších zhruba deset kilometrů jsou jen borové lesy, jinak nic. Žádné stavení, rybník, vesnice, jen každé tři kilometry ukazatel. Trochu nuda a v hlavě navíc začíná rezonovat obava, že jsme se dnes už podruhé ztratili. Obavy nakonec vystřídá radost v podobě hospody v Dolní Bělé. Dobrý gambrinus a skvělý gothaj s cibulí nám dodají síly do posledního úseku.

Z Bělé se dá jet do Plzně mnoha cestami, my zvolili tu přes Třemošnou a potom lesem podél Boleveckých rybníků. Cesty jsou tu nově upravené a hlavně bez aut.

Může se hodit

HISTORIE RABŠTEJNA

• Rabštejn nebyl vždy nejmenším městem v Čechách, zažil i jiné časy. První písemná zmínka o hradu Rabštejn pochází z roku 1269. Ve 14 .století město spravoval královský purkrabí.
• Karel IV. si byl totiž vědom strategické polohy hradu a města na obchodní cestě z Prahy do Chebu a dále do Bavorska a chtěl je mít ve svém majetku. Císař zde často pobýval a městu udělil v roce 1375 právo vybírat clo na zmíněné obchodní cestě.
• Poté už význam Rabštejna postupně klesal. Vzdálenost od centra panství i stísněný sídelní prostor bránily rozvoji průmyslu i další zástavbě. Obyvatelstvo se živilo nevýnosným zemědělstvím a řemesly, mezi nimiž vyniklo zvláště tkalcovství.
• Vzhledem k převaze německého obyvatelstva se Rabštejn stal v roce 1938 součástí Sudet a musela odejít část obyvatel včetně dvou židovských rodin. Tím zanikla téměř 300 let dlouhá historie rabštejnské židovské komunity.
• Konec války přinesl odsun německých obyvatel a Rabštejn již nebyl plně dosídlen. Malebnost města předurčila jeho postupnou přeměnu v rekreační sídlo.
• V posledních letech ovšem dochází k pozvolnému oživování města, které dnes obývá pouhých 25 stálých obyvatel.

KDE DOPLNIT  SÍLY
Cestou z Žihle jsme se zastavili hned v první hospodě za cedulí Rabštejn a rozhodně jsme nelitovali. Točí tu kozla a žateckou dvanáctku. Zkusil jsem žatec. Pamětníci chmelových brigád z konce osmdesátých let budou k tomuto sdělení pravděpodobně přistupovat s nedůvěrou. Já si taky nebyl úplně jistý, ale byl jsem mile překvapen. K jídlu byly k dostání dvě polévky (zelňačka a gulášovka). Přímo u hospody se udily domácí klobásy a nabídku doplňovalo několik hotovek nebo tlačenka a utopenci. Návštěvník si může vybrat, jestli chce sedět uvnitř, nebo venku. A navíc tu nabízejí i ubytování. Takže lovecký klub Hubert má od nás jednoznačné doporučení.