Rafting na tyrolském Innu spojuje slušnou dávku adrenalinu na pořádných vlnách s úchvatnými sceneriemi.
Po příjezdu do městečka Riedl im Oberinntal v blízkosti Kaunertalu se nás ujímá přátelský instruktor, který nám vysvětlí průběh celé akce a během chvíle nám vydává potřebné vybavení - neopren od krku až po kotníky, neoprenové boty, záchrannou vestu a helmu. Nasedáme do mikrobusu, za sebou na přívěsu šedý pětimetrový raft s hromadou pádel a vyrážíme.
Jak se neutopit
Po půlhodinové cestě proti proudu vysedáme a pomáháme s raftem. Sundáváme jej z vleku a instruktor jej posléze dofukuje. Následuje teorie, jak raft ovládat, kdo má jakou funkci, jak se zachránit v případě pádu do vody, nebo dokonce při převrácení člunu. Scénáře, podle kterých nám vysvětluje záchranné operace, znějí poměrně děsivě, což jen umocňuje napětí a očekávání posádky, která čítá celkem devět lidí.
"Když někdo spadne do vody, ne abyste se všichni zvedali mu pomoct. Pomůže mu ten, co sedí naproti. Když spadnete do vody, ležte volně na vodě, abyste se pod vodou nesrazili s kameny. Snažte se doplavat k lodi, chytit se za lano na lodi a jakoby do kliku se vyhoupnout nahoru. Kolega vás chytí za vestu a pomůže vás vytáhnout. A teď jdeme na povely...," vysvětluje instruktor živě.
Po krátkém návodu, jak na lodi fungovat a plavbu přežít, konečně sedáme do raftu. Chvíli volně plyneme po vodě, zkoušíme, jak zvládáme reagovat na hlučné povely instruktora. Dobře ví, proč tolik řve. Ve vlnách by tiché povely nebylo slyšet. Forward! A vyrážíme hlubokými záběry vpřed. Trénujeme na povel najetí do překážky. Během chvíle jsme všichni schovaní v lodi, pádlem nikdo nedostal. Zatím je to legrace.
Jen si tak plavat v sedmi stupních
Instruktor nás vybízí, ať si jdeme zaplavat. Máme prý poměrně dlouhý úsek, než vletíme do peřejí. První odvážlivci skáčí do vody a já s nimi. Sedmistupňová voda se pochopitelně pod neopren nedostane, ale ruce a obličej chráněny nejsou. Voda je jako žiletky. Proto se rychle vracím k lodi a poměrně snadno se vyhrabu zpět na "palubu".
A přichází první úsek peřejí. Připadám si jako na horské dráze. Vlny stojí za to a nemilosrdně nás fackují. Zabírat v nich pádlem napoprvé není jednoduché. Nicméně je to obrovská zábava. Tu zabíráme na křik instruktora, pak zase chvíli přestáváme a necháváme jen na něm, aby nás kormidlováním dostal, kam potřebuje.
A zase zabíráme, najíždíme do metr a půl vysoké vlny. Končí první úsek a přichází na řadu vítězný pokřik. Všichni pádla do člunu, poklepat, rána na plocho do vody a výkřik s pádlem obouruč nad hlavou. Výborně se bavíme, vyměňujeme si mezi sebou jízlivé vtípky. Kocháme se krajinou kolem. Po břehu se střídají lesy, louky a skály. Kolem nad údolím ční horské štíty se zasněženými vrcholy. Kdybych to viděl někde na fotce, pomyslel bych si - kýč protažený fotoshopem. Ona je to ale skutečnost...
A blíží se další úsek peřejí, údajně ještě divočejší než ten první. Řeka se dělí na dva toky kolem ostrůvku. Loď se zostra otáčí do užšího z obou koryt. A zase letíme na vlnách nahoru a dolů, zabíráme jako o život. Objíždíme ostrov a instruktor nás nakormidluje do klidné zátoky. Užíváme si pohled na vlny všude kolem. A zase jdeme na to.
Vyjíždíme z klidné vody a proud nás doslova vystřelí do středu řeky. Ledová voda mi masíruje ruku na spodní straně pádla i obličej.
Bez nárazu do skály to prostě nejde
A pak nás čeká další překvapení. Jedeme proti malé ploché skále, která se kolmo vypíná z vody. Čekám, že instruktor raft zatočí do řeky. Ale vtom zazní povel: "Do lodi!" Všichni se rychle schoulíme na dno člunu a přichází pružný náraz do skály. Všichni se zděšeně dívají na instruktora, který se jen směje. Je to evidentně jeden z jeho oblíbených fórků.
Nasedáme zpět na svá místa a vyrážíme k další části peřejí. Vlna střídá vlnu, kdo má rád adrenalin, musí si tuhle jízdu užít. Když pak vjíždíme do klidných vod a blíží se konec plavby, jsem trochu smutný. Ještě bych si dal přídavek. Ovšem místo, kde na nás čeká auto s přívěsem, už je na dohled.
Zastavíme, pomáháme vytáhnout loď na břeh a vyrážíme zpět na základnu. Cestou probíráme další a náročnější možnosti raftingu na Innu. Úroveň našeho úseku řeky byl 3+. Ale prý není problém si příště vyzkoušet náročnější kus.
Svlékáme ze sebe neopren, myjeme ho před vrácením a už se nemůžeme dočkat sprchy a mýdla. Neopreny přeci jen nebyly docela nové, a tak jsme z nich slušně cítit. Vlhko a pot dělají své.
Může se hodit
TIPY, CO DĚLAT V KAUNERTALU Pokud byste si chtěli vyrazit na Kaunertal například na víkend, nabízí vám tato oblast řadu dalších aktivit. V samotném Riedu je velmi pěkná lanová dráha (tzv. opičí), kde můžete otestovat nejen svou sílu a lezecké schopnosti, ale i důvtip. Lezení zabere asi hodinu, a byť jste celou dobu jištěni hned dvakrát, některá místa na dráze jsou skutečný oříšek. Kromě dráhy se pak nabízí túra k ledovci kaunertalským údolím, jehož stezky jsou velmi dobře značeny. Cestou uvidíte úžasné scenerie, a když budete mít štěstí, narazíte například na horské kozy nebo sviště. Kolem jezera vystoupáte na hřebeny kolem ledovce nebo můžete navštívit jeskyni uměle vydlabanou v ledovci. Při nepříznivém počasí můžete navštívit zajímavé muzeum národního parku, které je unikátní svými "vyzkoušitelnými" exponáty. Můžete si doslova sáhnout na různé roční teploty v údolí, omakat místní horniny, slyšet zvuky různých místních zvířat nebo třeba přičichnout k bylinkám z místních vřesovišť. Užitečný web: www.tyrolsko.cz |