V mapě obyčejná červeně značená hřebenovka v délce něco málo přes čtyři kilometry je ve skutečnosti nejodvážnější značená cesta v Tatrách, jejíž absolvování zabere minimálně šest až osm hodin. A k tomu je nutné přepočíst ještě další tři až čtyři hodiny na výstup a sestup!
Za nepříznivých povětrnostních podmínek nebo při velké frekvenci lidí se navíc mohou časy podstatným způsobem natahovat.
Úspěšné absolvování celé Orlí stezky není žádnou všední záležitostí, spíše opravdovým svátkem vysokohorského turisty anebo jinými slovy tou nejsladší třešničkou na rozmanitém dortu tatranských horských túr.
Maly Kozi Wierch
Překonávání skalní rozsedliny na hřebeni Granátů
Jedinečná vysokohorská trasa v Evropě
Orla Perć se nachází na území polských Tater, které jsou proslulé hustou koncentrací značených cest, velmi vysokou návštěvností, ale také vstřícnějším přístupem k obyčejným turistům v pohorkách.
Neplatí tu sezónní zákazy pohybu (od 1. 11. do 15. 6.) a vysokohorský terén si neanektovala lobby horských vůdců. Noclehy na chatách jsou levnější než na slovenské straně a v případě nouze a zaplněné kapacity se běžně spí i na zemi nebo ve stanech před chatou.
Na svém malém kousku Tater Poláci vybudovali nádherné trasy, z nichž Orla Perć je tou nejhezčí. Zpřístupňuje boční tatranský hřeben vybíhající na východ z hraniční Swinice (2301 m).
Za normálních okolností by byl zdolatelný pouze pro horolezce, ale díky technickým pomůckám, kterými se tu rozhodně nešetřilo (hlavně řetězy, kramle, ale i dva žebříky), projde hřebenovku i člověk bez horolezecké výbavy. Platí to ale jen pro lidi trénované, kteří již mají zažité zkušenosti s vysokohorskou turistikou.
Orla perć připomíná svým charakterem alpské via ferraty, instalované technické pomůcky však neslouží k jištění v pravém smyslu slova, ale k usnadnění postupu.
Není tu proto zvykem používat ferratové jistící sety. Na Slovensku by snad Orlu Perć mohly připomínat zajištěné úseky v Západních Tatrách (Roháčích) vedoucí přes Baníkov, Tri kopy a Ostrý Roháč, musely by však na sebe navazovat v nepřetržitém sledu za sebou.
Orla Perć nemá nikde obdobu a je jedinečná v celé Evropě, možná i na světě!
111 let adrenalinu v orlím království
Orlí stezka začíná v sedle Zawrat ve výšce 2159 m a končí v sedle Krzyzne ve výšce 2112 m. Nejvyšším bodem je Kozi Wierch (2291 m) a nejnižším místem jižní traverz Wielke Buczynowe Turnie (2184 m), kde trasa sestupuje do výšky asi 2026 m.
Maly Kozi Wierch
Červená značka nekopíruje důsledně rozvodní hřbet, ale mnohdy sestupuje strmými žleby na sever nebo na jih a po přetraverzování exponovaných pasáží se zase vrací strmými komíny vzhůru na hřeben. Mezi startem a cílem je ukryto dalších zhruba 1100 výškových metrů nahoru a 1100 výškových metrů dolů.
Orla Perć kdysiDnes už je téměř zapomenuto, že Orla Perć pokračovala ze sedla Krzyzne dál přes hřeben Woloszynů dolů k silnici na Morskie Oko. Z důvody ochrany přírody byl však tento úsek zrušen již roku 1932. Také se dnes už neví, že stezka se původně jmenovala Kozia Perć. Kozy by si však na rozdíl od orlů s některými úseky stezky neporadily. |
Absolvování trasy znesnadňuje spousta nástrah, především povětrnostního charakteru.
Začátkem léta je to hlavně starý sníh, který v mnoha stinných žlebech může přikrývat řetězy. Překonání takového místa bez maček a cepínu může být neřešitelným oříškem.
Další překážkou bývá déšť, kdy se skály stávají kluzké, a letní bouřky, při nichž není radno se na Orlí stezce vůbec vyskytovat. I mlhy byly příčinou nejedné tragédie, kdy turisté sešli ze značky a skončili v propasti. A na konci léta s nastupujícím podzimem střídá nebezpečí bouřek zase hrozba námrazy.
Mnoho smrtelných úrazů na Orlí stezce má na svědomí také vysoká návštěvnost, zejména míjení turistů na nebezpečných místech. Proto se objevily požadavky na přebudování celé stezky na klasickou via ferratu alpského stylu s povinností jištění.
Orla Perć: pohled na Skrajny Granat od vrchu Wielka Buczynowa Turnia
Žebřík do Kozího sedla
K tomu však nedošlo, neboť na Orlu Perć dnes v Polsku pohlížejí také jako na historickou památku – letos stezka slaví jubilejní 111. narozeniny. Aby bylo bezpečnosti učiněno zadost, od roku 2007 je nejtěžší úsek Orlí stezky od sedla Zawrat po Kozi Wierch pouze jednosměrný. Předčasný ústup je možný na šesti místech: dvě cesty scházejí na jih a čtyři na sever (resp. západ).
Pozor na lebky se zkříženými hnáty!
Popisovat podrobně celou trasu by bylo nošením dříví do lesa, takže jen stručně.
První jednosměrná část ze Zawratu po Kozi Wierch je nejnáročnější, nejexponovanější a nejnebezpečnější. Jde se (či spíše leze se) prakticky pořád po skále.
Na podrobné polské mapě 1:5 000 najdete v tomto úseku čtyři symboly lebky a zkřížených hnátů. Na první narazíte hned po cca 30 minutách v severně orientovaném Židovském žlebu za Malym Kozim Wierchem (2228 m). Tady lze ještě naposledy zařadit bezpečnou zpátečku. Pak už je třeba jít jenom dopředu.
Zdánlivě nezdolatelný Kozi Wierch (2291 m), nejvyšší hora polského vnitrozemí, poskytuje nádherný pohled na celé Vysoké Tatry od Jahňacího štítu po Kriváň, a zároveň také uspokojivý pocit, že to nejhorší už je zdoláno.
Wielka Buczynowa Turnia (2184 m)
Druhý úsek, již obousměrný, hřebenem Granátů na vrch Skrajny Granat (2225 m) ubíhá podstatně rychleji, protože řetězů a exponovaných úseků je poměrně málo. Převažuje chůze po kamenitém chodníku. O větší vzrušení se zaslouží jen přeskok hluboké skalní rozsedliny.
Poslední část trasy do sedla Krzyzne (2112 m) vypadá z vrcholu Skrajny Granat hodně travnatě a nevinně, skutečnost je však úplně jiná. Úseky s řetězy jakoby nechtěly skončit, na mapě se opět objevuje symbol lebky se zkříženými hnáty a v terénu další žebřík. Je to nejdelší úsek, z něhož nelze při nepřízni osudu sestoupit dolů do bezpečí.
Dostavuje se také únava, která snižuje tempo i koncentraci. Vypnout a slavit je možné opravdu až v cíli, v sedle Krzyzne. Nejpozději tady si uvědomíte, že vás bolí nejenom nohy, ale také paže a namožené dlaně od řetězů.
Může se hoditChaty pod Orlí stezkou Pro přechod Orlí stezky připadají v úvahu Chata Murowaniec na severu a Chata v Dolině Pięciu Stawów Polskich (v Dolině pěti polských ples) na jihu. Obě bývají v létě přeplněné a noclehy se dají najisto rezervovat jen s velkým předstihem. Každý den však bývá k dispozici 15 volných míst pro neohlášené příchozí a platí zásada, kdo dřív přijde, ten dřív bere. K pro nás méně pochopitelným samozřejmostem obou chat patří možnost konzumace vlastního jídla a vřelá i studená voda k volnému odběru. Nocleh ve vícelůžkovém pokoji přijde v sezóně (červenec až září) na cca 10 eur. Obě chaty jsou dostupné od velkého parkoviště Palenica Bialczaņska naproti hraničnímu přechodu Lysá Poľana, kterým se do polských Tater většinou přijíždí ze Slovenska. Do Chaty v Dolině Pięciu Stawów Polskich lze přijít také pěšky ze Slovenska, jediné dvě legální značené cesty však vedou velmi nevýhodně buď přes Rysy (2499 m) nebo hroznou oklikou přes Kasprov vrch (1985 m). Mnohem jednodušší a pohodlnější cesta vede přes Hladké sedlo (1993 m), na polské straně ovšem chybí v délce 1 km turistické značení, takže případný pohyb po zřetelné stezce je v rozporu s návštěvním řádem národního parku. Itinerář trasy: Celkový čas: 7 hodin |
