„Nejdřív jsem dostal silný úder ocasní ploutví. Odletěl jsem ve vodě o kus dál od ostatních plavců. Poté jsem ucítil silný náraz na hrudník,“ vzpomíná. „Zastavil se mi na chvíli dech, ale pud sebezáchovy mě donutil doplavat co nejrychleji z dosahu delfína do skupiny plavců, kde jsem si mohl odpočinout, protože jsem byl v šoku,“ popisuje situaci.
Delfín ho ještě na útěku stačil stisknout za nohu a stáhnout na chvíli k sobě pod hladinu. „Měl jsem nohu ošklivě pokousanou a jizvy budu mít po celý život,“ vzpomíná na incident Němec. Podle něho si navíc nikdo z ostatních plavců ničeho nevšiml. Lidé ve skupině se smáli, voda byla pouze zčeřená a oni si mysleli, že jde o vydařenou legraci.
Rána přímo na srdce
Jak k tomu došlo? Při návštěvě Kuby si Němec zaplatil alternativní výlet - plavání s delfíny. „Pluli jsme asi pět kilometrů na volné moře. Tam byl sítěmi ohraničený prostor, jakési delfinárium, ve kterém plavali tři delfíni,“ popisuje situaci. Ještě na lodi dostali účastníci výletu jasné pokyny - mezi kytovci se musí pohybovat v naprostém klidu, bez zbytečných prudkých pohybů a potichu. Pak si mohou delfíny i pohladit.
Nikdo nemohl tušit, že jedna žena ve skupině zřejmě přecenila svoji odvahu. V okamžiku, kdy se k ní delfín přiblížil, začala křičet a divoce máchat rukama. Marek Němec plaval vedle ní. A vtom ho delfín napadl. „Možná, že ji chtěl chránit,“ myslí si. „A jak jsem byl blízko, považoval mě za útočníka.“
Útok zvířete byl veden značnou silou, a navíc přímo proti srdci. Delfín zřejmě přesně věděl, co dělá. Díky sonarům totiž tito tvorové „vidí“ i orgány uvnitř lidského těla.
Co se dělo dál, už si turista moc nepamatuje. Ví jen, že někdo upozornil na situaci českého průvodce, který zalarmoval svého kubánského kolegu - zaměstnance delfinária. Ten okamžitě skočil do vody a úderem jakéhosi obušku do hlavy zvíře uklidnil.
Hned na lodi a následně i na břehu turistu ošetřili. Do kubánské nemocnice odmítl jít. Za pár dní se pak po návratu svěřil do rukou našich lékařů k podrobnému vyšetření. Vše bylo naštěstí v pořádku.
Proč se to stalo
Starověcí plavci věřili, že delfíni jsou lidé proměnění v mořské živočichy. Odpradávna doprovázeli jejich lodě a projevovali přátelský vztah vůči lidem. Údajně zachraňovali tonoucí, naháněli rybářům ryby do sítí a přátelili se s dětmi. Mytologie hovoří o delfínech jen v dobrém. Člověk má proto tendenci si tyto tvory idealizovat.
Útoky delfínů na člověka, alespoň ty doložené, jsou opravdu velmi vzácné. Je zdokumentováno jen několik případů, kdy delfín v zajetí napadl v bazénu cvičitele nebo člověka, který se s ním koupal. Vždy šlo o „ujasňování si pozice v tlupě“, čili vlastně o nepřirozené soupeření kytovce s člověkem vyvolané životem v zajetí.
Proč v tomto případě delfín zaútočil, se asi nedozvíme. Možná má pravdu Němec, když říká, že se zvíře mohlo domnívat, že za křik koupající se ženy může sousední plavec a rozhodl se ji „ochránit“. Nejde ani vyloučit, že delfín v plavci cítil konkurenci a zachoval se k němu jako k samci, který ohrožuje jeho vlastní postavení.
Nebezpečí nehrozí jen u exotiky
Ve Středozemním moři, kam Češi jezdí nejčastěji, mnoho životu nebezpečných živočichů nežije. Neznamená to však, že by se zde žádný tvor ohrožující život nebo zdraví nevyskytoval. Občas na člověka zaútočí i žraloci. Tragédií skončil případ v roce 1989, kdy bílý žralok poblíž toskánského pobřeží Itálie zabil potápěče Luciana Costanza.
Poslední prokázaný útok na Jadranu se odehrál v roce 1974, kdy žralok smrtelně pokousal německého turistu u pláže v Rogoznici.
Jed, kam se podíváte
Časté jsou však následky střetu s jedovatým živočichem. V moři jich žije řada. Většina sice není smrtelně nebezpečná, ale setkání s nimi může pokazit část dovolené.
Ve Středozemním moři se vyskytuje několik druhů ropušnic, ryb, které připomínají naši vranku. Leží na dně mezi kameny a nejsou téměř vidět. V případě, že na ně šlápnete bosou nohou, prorazí vám jejich trny kůži a vypustí jed, který je poměrně silný. Jde prý o jeden z nejbolestivějších zážitků.
Doporučovanou první pomocí je postižené místo co nejvíce zahřát. Použijte k tomu tak teplou vodu, jak to jen postižený snese - nejméně však padesát stupňů, aby se bílkovina z jedu srazila.
Musíte to udělat rychle, než se jed roznese do těla. Důležité je postižené místo neopařit. Lepší, a v tomto ohledu bezpečnější, je prý použít teplý vzduch z fénu, ale ten mívá asi jen málokdo zrovna po ruce. V případě komplikace vyhledejte lékaře. Anglicky se ropušnice jmenuje scorpion fish.
Ve Středozemním moři jsou také medúzy, které mohou plavce vážně požahat. Nejčastější z nich je talířovka svítivá. Při doteku vznikají puchýřky, které se jen pomalu hojí a zůstávají po nich zřetelné jizvy. Mnohdy se přidá i alergická reakce. Při velkém postižení hrozí až ztráta vědomí. Popálení medúzou navíc ukrutně bolí.
V případě, že vás začne během koupání „něco“ pálit nebo svědit, okamžitě vylezte z vody a zbavte se všech případných zbytků chapadel, k tomu se doporučuje použít suchý písek. Pak opláchněte postižené místo pitnou vodou a polijte lihem nebo lépe octem, aby se jed zneutralizoval. Po útoku jedovatého živočicha je dobré vzít si lék proti alergii, například zyrtec, jehož malé balení lze koupit v lékárně i bez předpisu.
Nebezpečí exotiky
S tím, jak se zvyšuje počet cest do jižních mořích, roste i potenciální riziko setkání s nebezpečnými tvory. V Rudém moři žijí například nádherní perutýni, blízcí příbuzní ropušnic. Sami od sebe nezaútočí. Ostny jejich ploutví však obsahují jed srovnatelný s jedem kobry. Ropušnic a jejich příbuzných zde žije řada, na korálových útesech jsou prakticky neviditelné. Najdete tu i žahavé korály, které při kontaktu způsobují nepříjemnou vyrážku.
Varováním je i osud slavného lovce krokodýlů Steve Irwina. Tomu při filmování dalšího dílu televizních dobrodružství probodl srdce rejnok trnucha, zvíře, které je obvykle zcela mírumilovné.
V Rudém moři můžete narazit na žraloka mnohem spíš než někde v Chorvatsku. Soused-potápěč v hotelu v Šarm aš-Šajchu mi líčil, jak se brzy ráno na pláži setkal s dva a půl metru velkým žralokem tygřím, který plaval podél pobřeží přímo proti němu. Natáhl prý před sebe kameru a žralok na poslední chvíli uhnul.
Když jsme se synem druhý den ráno vyrazili na pláž, žádného žraloka jsme bohužel (nebo možná naštěstí) nepotkali. V exotických mořích je nástrah, které tamní příroda turistům přichystala, mnoho. Vážně vás může poranit leckterý obyvatel korálového útesu, nedotýkejte se proto raději ničeho a nikoho.
