Ve Vysokých Tatrách chtěli odstřelit pět medvědů, které bychom s nadsázkou mohli označit za příživníky. Zvířata ztratila plachost, z hor se stahovala k hotelům a chatám, kde vyžírala kontejnery na odpadky. Turistická atrakce? Příležitost pro nafocení „selfíčka“? Na kýčovité filmy o něžných chlupáčcích raději zapomeňte. Útoků medvědů na Slovensku každoročně přibývá a řada z nich bohužel končí zraněním.
Ne že by snad šelmy chtěly někoho zadávit a sežrat. Člověk součást jejich jídelníčku netvoří. Medvědi však při vyrušení brání své teritorium a mají starost o mláďata. Zahánění dvounohých „vetřelců“ je vlastně jen nedorozuměním z nečekaných setkání, ale každoročně se to opakuje.
Letos v květnu napadl medvěd důchodce, který se u Banské Bystrice vypravil na houby. Jen o pár dnů později potrhala šelma fotografa přírody na Polaně.
Nebezpečnější než vosy
Odstřel pěti zmlsaných medvědů v Tatrách úřady nakonec nepovolily, a to přestože medvědi jsou u našich sousedů přemnoženi. Podle odhadů jich tam žije asi 1 300. Do Česka šelmy ze slovenských lesů zabloudí jen občas, ale pravidelně to končí škodami. Na severní Moravě ničí úly a zabíjejí ovce. Škody se zaplatí ze státního rozpočtu a nejde o nijak závratné částky. Máme se však bát o zdraví a o život?
Medvěd se zásadním způsobem liší od vlka, který se v minulých letech do české přírody vrátil také. Vlci lidi nenapadají – děsivé historky à la Červená karkulka jsou jen výplodem lidské fantazie. Vítaným obohacením české přírody jsou vlci i proto, že zadarmo regulují stavy přemnožené zvěře. Pár zadávených ovcí je za návrat kdysi běžného souseda více než snesitelnou cenou.
VIDEO: Na policejní stanici na Slovensku dorazila netradiční návštěva (zdroj: Polícia Slovenskej republiky).
Shodneme se podobně i na medvědovi? Ochránci přírody by ho u nás rádi viděli už proto, že je to krásná a majestátní šelma a že tu medvěd kdysi běžně žil. Jejich argumenty znějí přesvědčivě. Vyprávějte to houbařům, borůvkářům nebo rodičům dětí z letního tábora.
Do českých lesů jsme zvyklí chodit beze strachu o život. Nejhorší, co se nám může stát, jsou kalhoty zamazané od smůly, lýtka poškrábaná od ostružin nebo vosí štípance. Soužití s medvědy jsme dávno odvykli. Poslední huňáč byl u šumavské Želnavy zastřelen v roce 1856, na Moravě na Travném v roce 1887. Nejméně šest generací Čechů tedy velkou šelmu nikdy nepotkalo.
Zmizelá divočina
Podle českých zákonů je medvěd kriticky ohrožený a přísně chráněný druh. Představme si tedy hypotetickou situaci, kdy se nějaký statný huňáč naučí chodit vyžírat popelnice u chaty kdesi v Krkonoších nebo na Lipně, kam jezdí školáci na ozdravný pobyt. „Že chcete zastřelit nebezpečnou šelmu? Zbláznili jste se? Jen přes naše mrtvoly!“ křičeli by ochranáři a organizovali by demonstrace na podporu „něžného obra“.
Česká situace se s tou slovenskou nedá srovnávat už proto, že jsme během staletí většinu hlubokých lesů vykáceli. Rozlehlé slovenské hory nám chybějí, česká krajina je zabydlena nadoraz. Všude jsou vesnice a chaty, všude vedou turistické značky. Medvěd už u nás až na výjimky nemá kde žít. Snad jen někde na Šumavě, v centrálních Brdech nebo na hřebenech Beskyd.
Na jednu stranu z toho můžeme cítit smutek. Česká divočina zmizela a s ní i její někdejší huňatý vládce. Na druhou stranu nás v českém lese nic nepotrhá a nepokouše.
VIDEO: Bikery na Slovensku naháněl medvěd (natočeno v roce 2017)
