Nestačila jsem ani vystoupit z rezavějícího trajektu, který s nepravidelnou pravidelností křižuje řeku Gambii, a už se na mě upřely dychtivé pohledy.
"Hezká paní, vítejte, toto je krásná země. Odkud jste... jak se jmenujete... počkejte, ukážu vám cestu,“ chrlili překotně otázky mladí Gambijci odhalující bílé řády svých zubů.
Prý mě provedou po městě, zařídí ubytování a samozřejmě ukážou zaručeně levné obchody se suvenýry.
Co zůstává jaksi nevysloveno, je nabídka sexuálních služeb po dobu mého prázdninového pobytu. Jdu, aniž bych se otočila. A hned dostanu za vyučenou.
"Já jsem k vám milý, tak byste měla být také,“ prohlásí jeden z mladíků směrem k mým zádům zjevně zklamaným hlasem. Neuběhla ani půlvteřina a hned se vrhnul na další Evropanku za mnou.
Bující průmysl
Gambie je pro bílé movitější ženy to, co si muži ze Západu obvykle představují, když se řekne Thajsko: centrum sexuální turistiky.
Podle zprávy UNICEF až 70 procent návštěvníků přijíždí do turistických oblastí za "odpočinkem na pláži a levným sexem".
To, co zpočátku bylo jen sporadickým vyžitím znuděných či nešťastných a osamělých žen, je nyní téměř specializovanou atrakcí, a tedy i bujícím průmyslem.
Ženy přijíždějí obvykle ve skupinách, usadí se na pláži na lehátka či závěsné síti a vybírají si z okolo promenujících Gambijců. Některé západní turistky se do země pravidelně vracejí a jejich zdejší partneři na ně čekají už na letišti.
Důvod, proč se z mladých Gambijců stávají gigolové, je prostý: chudoba a vidina lepší budoucnosti mimo rodnou zemi. Týdenní "vztah“ s turistkou obvykle znamená prosté zajištění živobytí, třikrát denně jídlo, alkohol a luxusní postel s čistou koupelnou.
A co víc, možná se na některého z nich usměje štěstí, "jeho“ Evropanka se zamiluje. A to natolik, že ho vezme s sebou do své země kdesi v Evropě, kam by se bez prostředků a nutného víza měl sotva šanci dostat.
Dejte mi peníze na mé děti
Při pohledu na zemi, kde prezident doporučoval léčit smrtelně nebezpečný AIDS pomocí zaříkávání a bylinnou mastí, se bohužel nelze mladým mužům příliš divit.
Užívat si týden v hezkém prostředí je zřejmě mnohem příjemnější než se prohrabovat haldami odpadků. Alespoň to Gambijci sami přiznávají.
"Když nechcete mě, tak mi dejte alespoň peníze na mléko pro moje děti,“ žádal mě jeden z místních mužů ve vesnici Bakau, zatímco kreslil nohou do písku obrysy lahve.
Čekala jsem, že se ženy raději nebudou chtít o způsobu, jakým tráví dovolenou, bavit. Bylo tomu právě naopak.
Z obchodu se smíšeným zbožím dovezeným z Británie vyšla postarší žena s pletí toužebně čekající na africké slunce. V závěsu za ní se objevil mladý místní muž nesoucí tašky s nákupem.
Žena ho okamžitě chytla za ruku a začala líbat, přede všemi, pyšně. Podobných scén bylo všude mnoho: obvykle propastný věkový rozdíl, žena cizinka v nejlepším věku, on narozen v Gambii.
"Nepřijela jsem sem s tím, že si někoho nutně najdu, ale prostě se to tak seběhlo,“ říká jednačtyřicetiletá Jackie z Londýna, zatímco drží pohledného Davida v pase.
Ovšem zdaleka ne všechny turistky přijíždějící do Gambie vyhledávají nezávazné prázdninové hrátky a úmorná pozornost místních gigolů se stala těžko snesitelnou zátěží.
Odehnat dotírajícího muže, který nabízí skutečný gambijský zážitek přímo v jeho domě, totiž vyžaduje pevné nervy. I desetkrát vyřčené ne, děkuji mnohdy nestačí. Celkově nepříjemný pocit pak často může vést k rozhodnutí, že do Gambie není radno jezdit.
Někteří hoteliéři se začali bát odlivu turistů, a tedy i příjmů, kvůli poklesu zájmu. Vznikl tak koncept oficiálních turistických průvodců.
Asociace místních malých podnikatelů vybrala 66 zdejších sexuálních pracovníků. Majitelé hotelů a cestovních kanceláří je pak podrobili několikatýdennímu školení, jak se z otravného dotírače mohou proměnit v příjemného průvodce, který může poskytnout praktické služby veskrze turistického rázu.
Jenže netrvalo dlouho a neoficiální průvodci si opatřili oficiálně vzhlížející visačky v plastových obalech s jakýmsi razítkem a podpisem a tvrdí, že právě oni zajistí ty nejlepší a také nejlevnější služby.
Pokud ovšem zajdu do jejich restaurace na večeři či jen na skleničku. Rozvíjející se gambijský sexuální průmysl má ovšem závažnější důsledky, než by se mohlo při pohledu na spokojené páry zdát. Velkou část prostitutů tvoří podle zprávy UNICEF nezletilí, kteří právě dosáhli dvanáctého roku života.
Mezi prostituty jsou i nezletilí
Malá země podivně zaklesnutá do sousedního Senegalu tak údajně přebírá pozici hlavní destinace pro sexuální turistiku od zemí jihovýchodní Asie, které se snaží zbavit škodlivé image ráje pedofilů.
Trochu překvapivé zjištění v zemi, kde vládne přísný režim, uniformovaný policista je skoro na každém rohu a místní tisk má ke svobodě slova značně daleko.
A co víc, sexuální průmysl v Gambii vyvolává nežádoucí paralely s koloniálními dobami: Západ v podobě bohatých Evropanek zneužívá chudé obyvatele nerozvinuté africké země.
Lamina, kterému je jistě méně než dvacet, ale tyto souvislosti netrápí. Dokonce tvrdí, že Gambijci jsou pyšní na svoje britské vazby.
"Usmívejte se, Gambie má přezdívku země úsměvů,“ opakuje Lamin oblíbenou formulku. Jeho život však příliš úsměvný není.
