Co pro takovou náročnou výpravu potřebuje? Je to alchymie, kde se hraje skoro o každý gram a milimetr.
Trojice horolezců se čtyřmi členy podpůrného týmu odletěla do Buenos Aires a odtud do argentinské výspy, městečka Ushuaia na nejjižnějším cípu Patagonie. Tam se už nalodili na malou loď (pro zajímavost jen její pronájem stojí 80 000 eur) a vyrazili k ostrovu Smith Island, který leží v těsné blízkosti antarktického Rossova výběžku.
Fotogalerie |
Vybavení členů expedice je podobné tomu, které se používá na nejvyšší himálajské výpravy. Specifikem však je, že na Antarktidě navíc bývá pevninská teplota až minus 50 stupňů, ale přes den se teplota na ostrově může naopak blížit nule. Hlavní problém podle Holečka asi bude spočívat v silných bouřích a prudkém větru, které budou bičovat ostrov.
Materiálu musí být co nejméně, protože horolezci si ho ponesou na zádech. Na druhé straně nesmí nic chybět. To je vždy velká alchymie, se kterou se do posledních chvil bojuje. Před námi na konci roku 2013 však ležela v bytě Máry Holečka mohutná hromada věcí, z níž se musely vyčlenit ty nejdůležitější.
Jak na nic nezapomenout? Pro důležité věci na lezení má horolezec systém a tabulky, podle nichž jede a odškrtává to, co nesmí chybět. Často se stane, že se něco ztratí během transportu, pak nastupuje improvizace.
"Teď, když jedeme na Antarktidu s plachetnicí, a doufáme, že se budeme moci z lodě dozásobit, si s sebou bereme nějakých 60 kg na hlavu. Co se týká samotného lezení, tak to je už výbava výrazně smrštěná," říká Holeček. Z velké hromady musí udělat dvě až tři velké tašky, které půjdou do letadla.
Malá horolezecká solární elektrárna - rozkládací solární panely a výkonná baterka
60 litrový, zatím prázdný horolezecký batoh
Solární elektrárnička i spojení se světem
Extrémní expediceZdolání hory Mt. Foster může být velmi náročné. Je sice vysoká "jen" 2 015 metrů, ale horolezci na ni budou šplhat prakticky od hladiny moře. Ostrov Smith Island je těsně přilepený k Antarktidě a bývá bičován nejkrutějším vichrem. Samotná stěna vyrůstá skoro z mořské hladiny a pne se k nebi do výšky přes dva kilometry. S ničím v Evropě se nedá srovnat, je 300 metrů vyšší i než obávaný Eiger, navíc v antarktických podmínkách. |
Jednou z klíčových věcí, kterou musí horolezci mít, jsou skládací solární panely a nabíječky, taková malá solární elektrárnička. Velká baterie musí mít dobrou kapacitu a různé konektory na počítač, baterku, ale také satelitní telefon iridium, který bude jediným spojením horolezců se světem. Při výstupu pak Holeček k natáčení záběrů použije malé kamery, které musí filmovat rychle a úsporně.
Peří, vlna i chytré materiály
Základ oblečení se nedá nijak oblafnout. Je to péřový program. Horolezec na Antarktidě bude potřebovat péřové vesty a bundy: jsou lehké, dají se parádně zmenšit a jsou vysoce funkční. Když bude vítr, sníh, případně sníh s deštěm, natáhne si přes to ještě membránovou část. Dnes je to prakticky vždy goretexový komplet kalhoty i bunda.
Protože se expedice bude pohybovat hodně i ve vlhkém prostředí, bere si Mára Holeček i oblečení z primaloftu. To je imitace peří, která však na rozdíl od přírodního materiálu neabsorbuje vlhkost. A pokud přece jen zvlhne, dá se vlhkost rychle odstranit.
Velmi důležitá je obuv. Holeček má speciální boty, které působí mohutně, ale váží jen 2 400 gramů. Jsou složeny ze dvou, přesněji tří částí. Vnitřní a vnější bota plus jakýsi nepromokavý návlek. To vše vytvoří kompaktní systém. Takové boty pak chrání horolezce před hlubokým sněhem a drží teplo. Neberou se už do nich žádné tlusté ponožky, bota uvnitř musí být také větší, aby v nich zůstala minimální vzduchová vrstva. Jinak horolezec si s sebou bere boty dvoje: jedny nižší, v nichž se dá lépe chodit, a jedny vysoké do extrémních podmínek. V teplém bytě je obouvání snadné, ale samozřejmě že v mrazu už je manipulace s nimi často velmi obtížná.
Friendy jištění, praktický rozpěrný prvek do trhliny ve skále
Bunda z primaloftu do extrémních podmínek odolává zejména vlhkosti a má téměř vlastnosti peří
Další velice důležitou součástí výbavy do extrémních podmínek je spodní prádlo. Dříve se vyrábělo z různých umělých vláken, dnes se všichni opět vracejí k vyzkoušené vlně. Příroda to geniálně zařídila. Navíc dnes už takové špičkové vlněné výrobky nijak neštípou a ačkoli jsou tenoučké, udržují skvěle teplo. I když se horolezec zpotí, tak se prádlo samo vyhřeje a dokonce dobře funguje i vlhké.
Samozřejmostí jsou mohutné teplé rukavice: palčáky, většinou z peří nebo z dutého vlákna. Horolezec musí mít dvoje. Když je vlhko, tak ty péřové se schovají do nepromokavých návleků. Navíc mají rukavice i kevlarové nášivky na dlaních a prstech, aby různé nástroje jako např. cepín či karabiny neklouzaly.
I čepice je jiná. Musí mít silnější windstoperovou nebo jinou membránovou část, která musí chránit čelo před větrem a chladem.
Mára Holeček v akci
Helma, horolezecká výstroj i stany
Z horolezeckého materiálu je nutné zmínit bezpečnostní vybavení, tedy helmu, která musí být pevná a lehká. Bez ní to nejde. Při lezení jakékoli stěny přijde okamžik, kdy něco se shora začne padat: kusy ledu, kameny... Pak jsou cepíny, které se používají na zasekávání do ledu a zmrzlého sněhu. Horolezci jim říkají zbraně. Na boty se připevňují mačky. Musí být z pevného materiálu, který vydrží a když se šlápne na kámen, neohnou se a dobře prorazí led.
Pak následuje jisticí materiál. Klasické karabiny, šrouby a to, co dělá pupeční šňůru mezi horolezci: lano. Na jedné straně jeden lezec, na druhé straně druhý a lano je jistí. Tato výprava má dvě lana o celkové délce 160 metrů.
Všude asi nebude led, proto si Holeček bere i klasické skoby, které se zatloukají do skály, a takzvané friendy jištění, což je velmi praktický rozpěrný prvek do trhliny ve skále.
A to ještě zdaleka není všechno. Horolezci si s sebou nesou i obydlí, tedy stany a takzvané žďáráky. Lehký stan váží 1,5 kg, není to žádný obr, ale dá se rozdělat i za velkého vichru. Staví se tak, že do něj horolezec vleze a zevnitř teprve postaví tyčky. Ve stanu je pak lezec ve spacáku. I ten musí být lehký (váží necelý kilogram) a dobře skladný. V batohu, který má 60 litrů, musí být sbalené věci na 6 až 9 dní, proto každý gram je důležitý stejně jako velikost. Když přijde velký vichr, který neumožní postavit stan, horolezec má nouzový prostředek, takzvaný žďárák, pytel, do něhož si nouzově vleze třeba i se spacákem.
Mára Holeček ukazuje, v čem se vaří a z čeho se při expedici jí.
Horolezecký stan složený do téměř neuvěřitelné velikosti
Bramborová kaše v prášku, steak přijde později
K vaření slouží velmi praktický a skladný vařič, který funguje na principu rychlovarné konvice. Jednoduše se složí, drží, zapálí. Jinak expedice není žádný kulinářský zážitek, ani se nejí nějaká sofistikovaná kosmická strava. Prakticky veškeré jídlo je instantní, dělá se na principu instantních kaší. Hlavní součástí jídelníčku je jednoduchá bramborová kaše v prášku, kterou lze zpestřit kusem špeku. A co energetické tyčinky, ptáme se. "Zkuste si někdy dát jednu do ledničky a ráno ji sníst k snídani. To se nedá," zdůrazňuje Holeček a dodává, že pochoutky si nechá až na návrat na jihoamerickou pevninu, kde se zakousne do argentinského steaku, který zapije vynikajícím malbecem.
"Výbava má svoji životnost a pokaždé se musí v nějakém poměru měnit. Je velice nákladná, ale to, co mám tady okolo sebe, bude v řádu 350 tisíc, možná víc," odhaduje přibližnou cenu vybavení. "Na výpravě ovšem také můžete o všechno přijít a musíte to pak shánět znovu," vysvětluje Holeček.
