Jan Robovský z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd přispěli zejména v otázce poznatků o evoluční historii, původním rozšíření zvířete a jeho ekologii. Vyplývá to ze zprávy, kterou vydala Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN).
„Zpracovali jsme zatím nejucelenější přehled evoluční historie a pochopení původního areálu zubra, který kdy byl publikovaný. Otevírají se tak netušené možnosti, kde všude lze zubra jako původní druh vrátit do přírody,“ vysvětlil Jirků.
Dříve se podle něj velmi často přehlížely oblasti stepí a lesostepí Evropy a Středního východu, kde se zubr také vyskytoval.
Rozsáhlé lesní oblasti, do nichž se zubr po celé minulé století navracel, jsou tak ve skutečnosti pouze nouzovým prostředím, které nesplňuje všechny požadavky zvířete.
„Zubr zjevně potřebuje spíše krajinu nejen s dostatkem lesů, ale také otevřených biotopů. Je tedy třeba celkově přehodnotit další strategii jeho návratu do přírody,“ doplnil Jirků.
Tam, kde nežijí lidé
Již dříve na toto spojení s krajinou upozorňovali zoologové a paleontologové. Zaměřovali se hlavně na anatomii, fyziologii i kosterní pozůstatky.
„Pokud myslíme návrat zubra tak vážně, aby se mu v evropské krajině dařilo, je potřeba dosavadní strategii přehodnotit. Jsem moc rád, že se takové téma poprvé v historii řeší v oficiálním mezinárodně závazném dokumentu. To je podle mě velký průlom,“ uvedl Robovský.
Podle něj je pro toto zvíře důležité, aby oblast jeho výskytu byla minimálně osídlená člověkem. „Právě to se nakonec ukázalo jako hlavní faktor pro úspěšný návrat do krajiny,“ konstatoval Robovský.
Česká republika je jednou z mála zemí, která se návratu zubra do volné přírody systematicky věnuje. I mimo les se ho poprvé podařilo vrátit v bývalém vojenském prostoru Milovice u Prahy. Společně s partnerskou rezervací Kransvlaak v Nizozemí jsou tak prvními místy, kde se může zubr volně pohybovat.
„V roce 2015 mělo milovické stádo původně osm zakládajících jedinců, v roce 2017 je doplnilo pět samic z polské Bělověže. K dnešnímu dni se více než zdvojnásobilo. Pět zvířat u nás narozených se navíc podařilo přemístit do českých i zahraničních rezervací,“ zdůraznil ředitel ochranářské organizace Česká krajina Dalibor Dostál.
Do milovického stáda se v pozdějších letech i v z důvodu genetiky dostala zvířata z Kraansvlaku v Nizozemí, Zoo Tábor nebo Zoo Norimberk v Německu. Celkem, i se zakládající skupinou, přivezli ochránci do bývalého vojenského prostoru v letech 2015 až 2021 sedmnáct jedinců.
Zubr evropský v přírodě vyhynul krátce po 1. světové válce. V roce 1919 zastřelili posledního v Bělověži, roku 1927 zahynul poslední na Kavkaze.
Přežilo pouhých dvanáct jedinců v zoologických zahradách a soukromých chovech. Mezinárodní záchranný program, který začal v roce 1923, pak doslova na poslední chvíli odvrátil vyhynutí největšího savce Evropy. Nyní jich na celém světě žije přes devět tisíc kusů.
