Dílnu zloději přepadli v době, kdy zde ještě pracovali tři zaměstnanci. Sedmatřicetiletý Martin Hadrávek se po tragické události stal tahounem firmy HF Moto, kterou dříve vedl jeho otec.
Dílna s patnácti lidmi je proslulá mezi sběrateli veteránských motocyklů pro výrobu výfuků. O tom, že by s podnikáním skončil, ani neuvažoval. „Byl to tátův život. Navíc máme zaměstnance a já nemám věk na důchod. Takže jsem ani jinak nemohl,“ popisuje Hadrávek. Temné období překonával díky práci a také svému okolí.
„Spousta lidí, které znám od vidění, mi pomohla jenom tím, že se mnou prohodili hezké slovo. Bylo to povzbuzení. Je fajn vědět, že česká společnost na tom není až tak tragicky, jak se občas říká,“ míní.
Jak dlouho po přepadení jste se vrátil k práci?
Čtrnáct dní jsem ležel v nemocnici, z toho týden na jednotce intenzivní péče, to jsem nevěděl o světě. Pak jsem byl ještě týden doma, než jsem se nějak dal dohromady. Takže tři týdny a pak jsem pomalu začal něco dělat. Ale třeba měsíc jsem nebyl schopen číst, měl jsem problémy s prostorovým viděním. Co se dělo v září, si moc nepamatuju.
Případ HorusicePolicie vyšetřuje horusický případ jako dvojnásobnou loupežnou vraždu, která byla spáchána zvlášť surovým způsobem. Brutálnímu útoku se od začátku věnuje speciální tým kriminalistů. Problémem je nedostatek svědků. Ti buď zemřeli, nebo si incident v důsledku těžkého poranění hlavy nepamatují. Policisté hledali svědky mezi řidiči, kteří v danou dobu projížděli kolem Horusic, a pátrali i po původu pásek, jimiž útočníci zaměstnance firmy spoutali. Vyslechli celkem 420 lidí a zajistili stovku stop. „Bohužel nás to k dopadení pachatele zatím neposunulo,“ uvedl jihočeský policejní mluvčí Jiří Matzner. Policie nadále žádá případné svědky, kteří ve středu 16. září 2015 jeli okolo Horusic, či lidi, kteří mají nějaké informace k případu, o pomoc. Motiv útočníků není jasný. Šlo jim o peníze, je však zarážející, že si k loupeži vybrali okamžik, kdy na místě byli ještě tři zaměstnanci. Nikdo neviděl všechny pachatele najednou. Mohli být tři, ale také jich mohlo být šest. |
Zlepšuje se vám paměť? Vrací se vám nové střípky z přepadení?
Ne, spíš naopak. A možná je to pro mě milosrdnější.
Vážně jste nezvažoval, že byste s podnikáním po tak hrůzném zážitku skončil?
Jak jsem řekl, byl to tátův život, můj však taky, ačkoli on byl tím tahounem a já jsem mu pomáhal. Nešlo se na to vykašlat – byli tu zaměstnanci, kteří chtěli práci, a zákazníci chtěli zase výfuky. A něčím se živit musíme, tak proč od toho utíkat, když je to zajeté.
To se nebojíte, že by se to mohlo opakovat znovu? Zvlášť, když přesně není známý motiv útočníků.
Podle mě si ti útočníci z nějakého důvodu museli myslet, že tady máme ukryté nějaké velké peníze. Jinak mi to nedává smysl. A jestli se bojím? Beru to tak, že se tolik mluvilo o tom, jak jsme byli vykradení... Kdo by si teď k nám pro co chodil?
Neuvažoval jste o vypsání nějaké odměny za informace vedoucí k dopadení pachatelů?
Zvažoval. Ale já jsem přesvědčený, že za tím jsou lidé z Východu – Ruska, nebo Ukrajiny. Takže by to podle mě nemělo žádný význam.
Bylo těžké najednou být tahounem firmy místo otce?
Ani ne, já jsem měl přehled o 99 procentech věcí, které se tu děly. Máme výhodu a zároveň i nevýhodu, že práce máme opravdu hodně. Takže máme dané, co se bude dělat. Díky tomu výpadku z podzimu máme docela skluz, takže zákazníci nyní prostě musí čekat. Dodací doba je jeden až dva měsíce. Ale většina z nich to chápe, ví, v jaké jsme situaci. Teď nás navíc zaměstnávají přípravy na stěhování.
Stěhování? Kam?
Do Veselí nad Lužnicí. Naše dílna už prostorově nevyhovuje několik roků, prostě se sem nemůžeme vejít. Takže ve Veselí jsme před lety s tátou koupili starší průmyslový objekt, který teď přestavujeme, a snad se i ještě letos přestěhujeme. Docela se na to těším. Mít práci v dílně na zahradě u domova je hodně náročné. Začnu v pondělí ráno a končím v neděli večer. Bývám v práci dvanáct hodin denně a v poslední době i déle.
Plánujete nábor lidí, nebo zůstanete ve stejném počtu?
Ve stejném počtu asi nejde říct. Táta se strejdou zemřeli a jeho syn, tedy můj bratranec, nemohl dělat na místě, kde zemřel jeho otec, tak odešel, stejně jako další dva, kteří byli jedni z napadených. Zůstala tady polovina lidí. Teď je nás víc, než nás bylo, protože jsme nabrali nové lidi. A ti jsou vážně skvělí. Další nábor ale neplánuji.
Mnozí veteránisti říkají, že ve vaší kvalitativní úrovni máte v podstatě monopol. Že to, co děláte, se jinde sehnat nedá.
Úplný monopol to není. Ale snažíme se dělat tak, abychom se za to nestyděli. To se nezmění. Kdo touží po tom, aby mu zákazníci nadávali? My jsme s tátou vždycky šli dlouhodobou cestou a podle mě se to vyplácí. Navíc máme čisté svědomí. A to pro mě znamená hodně.
